Řízení námořní dopravy, zejména pokud ji provozuje tuzemský subjekt bez přímého přístupu k moři a nadto ještě v podmínkách centrálního plánovaného hospodářství byl poměrně složitý proces. Samotné lodě představují složitý investiční celek a ČNP se v rámci existujících podmínek vždy snažila držet krok s existující technikou a technologií v námořní dopravě. Přes určitá omezení daná výběrem teritoria stavby byly lodě stavěny pod dohledem světového registru (Lloyd´s Register of Shipping) a případně dovybaveny moderním zařízením, především pro navigaci a komunikaci.

V počátcích činnosti ČNP jako samostatného podniku byly v ústředí používány dostupné prostředky výpočetní techniky, z počátku ruční a poté elektrické kalkulačky tuzemské i zahraniční (především z tuzemska a SZ), kterým rychlostí konkurovaly čínští pracovníci svými „sčoty“ (ruční počítadlo obdobné systému dětských kuličkových počítadel), nezbytnou součástí výpočetní techniky byl čtverečkový papír. Velkým pokrokem v šedesátých létech byl účtovací stroj ASTRA, a elektrické kalkulačky Rheinmetal  z NDR (na mechanickém principu, ale již s možností třídění) i první kalkulačky s elektronikou a displayem Sharp. Vrcholem v té době bylo dávkové zpracování některých agend systémem děrných štítků v MÚZO (Mechanizační ústředna zahraničního obchodu), zejména účetních agend. Vybavení administrativních prací výpočetní technikou na lodích bylo obdobné, spojení s loděmi bylo telefonické, rádiové a následně i telexem a později i faxem.

V roce 1974 byla schválena „Projektová úloha budování ASŘ v ČNP, podle níž byly postupně realizovány tyto subsystémy:

1. JEP (jednotná evidence pracujících) A (námořníci) a  B (ústředí
2. fakturace námořního dopravného –
3. kompletace posádek
4. předběžné kalkulace
5. veškeré účetnictví z oblasti nákladů, výnosů a dodavatelsko-odběratelských vztahů
6. průzkumné kalkulace
7. zásobování
8. plánování –

Předpokladem, který představoval současně i kvalitativní zvrat v možnostech zpracování, bylo zakoupení počítače Basic Four v roce 1975 (sálový počítač s nízkými parametry-operační paměť 56kB, vnější paměť 2 diskové jednotky po 4MB, pouze 2 uživatelské terminály- v současné době zcela nepochopitelnými i pro práci jednoduchých PC), na nějž byla převedena řada agend, postupně vzájemně propojených, ale do celého systému nebyly zapojeny lodě.

V roce 1980 byla schválena „Koncepce dalšího rozvoje ASŘ“. Při předpokládaném rozšíření počtu provozovaných lodí další rozvoj předpokládal

1. postupné dopracování a propojování jednotlivých subsystémů

a)     skladové účetnictví, zásobování a normování zásob

b)     finanční účetnictví a plánování

c)      mzdové účetnictví a  JEP

2. rozšíření působnosti systémů na lodě, který obsahoval tyto oblasti: provozu lodí:

d)     navigace

e)     údržba a prohlídky

f)        náhradní díly a inventář

g)     spotřeba paliva

h)      bezpečnostní a záchranné zařízení

i)        nakládka

j)        údaje posádce

k)      komunikace s ústředím

Cílem bylo vytvoření integrovaného systému ASŘ, spolu s přechodem dosavadního dávkového zpracování vstupních dat na průběžné s vytvořením systému přenosu informací mezi ústředím a loděmi v obou směrech.

Další zkvalitnění práce výpočetního střediska bylo podmíněno obnovou technického vybavení  na vyšší úrovni (z hlediska současnosti rovněž směšných parametrů)

- v ústředí centrální jednotka 256-512 KB, disková paměť 2x100-120 MB, propojená s 6-8 terminály na jednotlivých pracovištích)

-na lodích počítače s centrální jednotkou 32 KB a diskovou jednotkou 10 MB

Spojení s loděmi předpokládalo 2 způsoby

a)     na lodi je již počítač – vazba přímou komunikací prostřednictvím vysílače

b)     na lodi není počítač- spojení pomocí dálnopisu prostřednictvím děrné pásky

Počítač na lodi sloužil k

a)     telekomunikaci – přenosu kódově zajištěných informací mezi lodí a ústředím

b)     obsluze uživatelských programů

S dodávkou se počítalo z tuzemska či SZ (SSSR , NDR, Maďarsko) řad SMEP  a JSEP), případně KS (IBM, Siemens, Hewlet Packard, Wang a další)

Nákup nového počítače nebyl realizován (složité schvalovací řízení, omezené možnosti získání potřebné devizových prostředků ad.), takže byl postupně v osmdesátých letech modernizován stávající počítač s rozšířením konfigurace a zlepšením jeho parametrů.

V roce 1987 se začala rodit nová koncepce integrovaného řízení provozu podniku a lodí. Ve světě došlo mezitím k dalšímu pokroku a nástupu osobních počítačů, lodě (jejichž počet dále rostl) byly vybavovány automatikou řízení lodního provozu  a nároky na rychlé zpracování a vzájemnou komunikaci mezi loděmi a ústředím nesmírně vzrostly. Současně rostla kvalifikace příslušných pracovníků v ústředí i na lodích (obsluha automatizovaných lodních systémů a přímý kontakt s výpočetní technikou v přístavech) a proto ve druhé polovině osmdesátých  let došlo k posílení útvaru ASŘ a výpočetního střediska (později i k jejich sloučení do jednoho útvaru OA) kvalifikovanými pracovníky a současně k názorovému boji o další cestu vývoje mezi zastánci silné centrální jednotky (sálový počítač s řadou teminálů) a přívrženci řešení prostřednictvím osobních počítačů, společná byla nutnost řešení rychlé a moderní komunikace mezi ústředím a loděmi.

Z počátku byl zvolen kompromis, s uvolnění režimu devizových nákupů a v důsledku rychlého technického vývoje osobních počítačů tento směr převládl ve vybavení lodí i ústředí (místo terminálů, přestože rozsáhlejší agendy byly nadále zpracovány na centrálním počítači).

V devadesátých letech se práce na osobních počítačích a rychlé satelitní spojení mezi loděmi a ústředím staly zcela samozřejmou a nezbytnou součástí činnosti pracovníků ústředí i lodí.

Tento nejednoduchý proces popisuje ing.Jiříček v článku „Nové směry automatizace v ČNP“ v roce 1987 a výsledky pak ve vzpomínce „Jaké to bylo“ z roku 2003.