Řízení námořní dopravy, zejména pokud ji provozuje tuzemský
subjekt bez přímého přístupu k moři a nadto ještě v podmínkách
centrálního plánovaného hospodářství byl poměrně složitý proces. Samotné lodě
představují složitý investiční celek a ČNP se v rámci existujících podmínek
vždy snažila držet krok s existující technikou a technologií v námořní
dopravě. Přes určitá omezení daná výběrem teritoria stavby byly lodě stavěny pod
dohledem světového registru (Lloyd´s Register of Shipping) a případně dovybaveny
moderním zařízením, především pro navigaci a komunikaci.
V počátcích činnosti ČNP jako samostatného podniku byly v ústředí používány dostupné prostředky výpočetní techniky, z počátku ruční a poté elektrické kalkulačky tuzemské i zahraniční (především z tuzemska a SZ), kterým rychlostí konkurovaly čínští pracovníci svými „sčoty“ (ruční počítadlo obdobné systému dětských kuličkových počítadel), nezbytnou součástí výpočetní techniky byl čtverečkový papír. Velkým pokrokem v šedesátých létech byl účtovací stroj ASTRA, a elektrické kalkulačky Rheinmetal z NDR (na mechanickém principu, ale již s možností třídění) i první kalkulačky s elektronikou a displayem Sharp. Vrcholem v té době bylo dávkové zpracování některých agend systémem děrných štítků v MÚZO (Mechanizační ústředna zahraničního obchodu), zejména účetních agend. Vybavení administrativních prací výpočetní technikou na lodích bylo obdobné, spojení s loděmi bylo telefonické, rádiové a následně i telexem a později i faxem.
V roce 1974 byla schválena „Projektová úloha budování ASŘ
v ČNP, podle níž byly postupně realizovány tyto
subsystémy:
Předpokladem, který představoval současně i kvalitativní zvrat v možnostech zpracování, bylo zakoupení počítače Basic Four v roce 1975 (sálový počítač s nízkými parametry-operační paměť 56kB, vnější paměť 2 diskové jednotky po 4MB, pouze 2 uživatelské terminály- v současné době zcela nepochopitelnými i pro práci jednoduchých PC), na nějž byla převedena řada agend, postupně vzájemně propojených, ale do celého systému nebyly zapojeny lodě.
V roce 1980 byla schválena „Koncepce dalšího rozvoje ASŘ“. Při
předpokládaném rozšíření počtu provozovaných lodí další rozvoj předpokládal
1. postupné dopracování a propojování jednotlivých
subsystémů
a)
skladové účetnictví,
zásobování a normování zásob
b)
finanční účetnictví a
plánování
c)
mzdové účetnictví a JEP
2. rozšíření působnosti systémů na lodě, který
obsahoval tyto oblasti: provozu lodí:
d)
navigace
e)
údržba a
prohlídky
f)
náhradní díly a
inventář
g)
spotřeba
paliva
h)
bezpečnostní a záchranné
zařízení
i)
nakládka
j)
údaje
posádce
k)
komunikace s ústředím
Cílem bylo vytvoření integrovaného systému ASŘ, spolu
s přechodem dosavadního dávkového zpracování vstupních dat na průběžné
s vytvořením systému přenosu informací mezi ústředím a loděmi v obou
směrech.
Další zkvalitnění práce výpočetního střediska bylo
podmíněno obnovou technického vybavení
na vyšší úrovni (z hlediska současnosti rovněž směšných
parametrů)
- v ústředí centrální jednotka 256-512 KB,
disková paměť 2x100-120 MB, propojená s 6-8 terminály na jednotlivých
pracovištích)
-na lodích počítače s centrální jednotkou 32 KB
a diskovou jednotkou 10 MB
Spojení s loděmi předpokládalo 2
způsoby
a)
na lodi je již počítač –
vazba přímou komunikací prostřednictvím vysílače
b)
na lodi není počítač-
spojení pomocí dálnopisu prostřednictvím děrné pásky
Počítač na lodi sloužil k
a)
telekomunikaci – přenosu
kódově zajištěných informací mezi lodí a ústředím
b)
obsluze uživatelských
programů
S dodávkou se počítalo z tuzemska či SZ
(SSSR , NDR, Maďarsko) řad SMEP a
JSEP), případně KS (IBM, Siemens, Hewlet Packard, Wang a
další)
Nákup nového počítače nebyl realizován (složité
schvalovací řízení, omezené možnosti získání potřebné devizových prostředků
ad.), takže byl postupně v osmdesátých letech modernizován stávající
počítač s rozšířením konfigurace a zlepšením jeho
parametrů.
V roce 1987 se začala rodit nová koncepce integrovaného řízení
provozu podniku a lodí. Ve světě došlo mezitím k dalšímu pokroku a nástupu
osobních počítačů, lodě (jejichž počet dále rostl) byly vybavovány automatikou
řízení lodního provozu a nároky na
rychlé zpracování a vzájemnou komunikaci mezi loděmi a ústředím nesmírně
vzrostly. Současně rostla kvalifikace příslušných pracovníků v ústředí i na
lodích (obsluha automatizovaných lodních systémů a přímý kontakt
s výpočetní technikou v přístavech) a proto ve druhé polovině
osmdesátých let došlo
k posílení útvaru ASŘ a výpočetního střediska (později i k jejich sloučení
do jednoho útvaru OA) kvalifikovanými pracovníky a současně k názorovému boji o
další cestu vývoje mezi zastánci silné centrální jednotky (sálový počítač
s řadou teminálů) a přívrženci řešení prostřednictvím osobních počítačů,
společná byla nutnost řešení rychlé a moderní komunikace mezi ústředím a
loděmi.
Z počátku byl zvolen kompromis, s uvolnění
režimu devizových nákupů a v důsledku rychlého technického vývoje osobních
počítačů tento směr převládl ve vybavení lodí i ústředí (místo terminálů,
přestože rozsáhlejší agendy byly nadále zpracovány na centrálním počítači).
V devadesátých letech se práce na osobních
počítačích a rychlé satelitní spojení mezi loděmi a ústředím staly zcela
samozřejmou a nezbytnou součástí činnosti pracovníků ústředí i
lodí.
Tento nejednoduchý proces popisuje ing.Jiříček v článku „Nové směry automatizace v ČNP“ v roce 1987 a výsledky pak ve vzpomínce „Jaké to bylo“ z roku 2003.