Cesty kolem světa

První cesta kolem světa-Magellan

aneb Magellanovo hledání západní cesty za kořením

 

Ferdinand Magellan, jinak Fernao de Magalhaes, portugalský voják a především mořeplavec,  narozený kolem roku 1480, připojil své jméno k slavným objevitelů, jako byli Batolomeo Diaz (první obeplutí Mysu Dobré Naděje), Vasco de Gama (první v Indii), Kryštof Kolumbus, Caboto (Labrador) a Amerigo Vespucci.

 

Ferdinand Magellan se 20.září 1519 ve službách mladého španělského krále Karla I. vydal ze Španělska novou cestou na Moluky a do Indie. Předpokládal, že taková cesta musí existovat a že cíl jeho cesty je blízko Nového světa. Měl podporu španělského královského dvora, který ho vybavil pěti loděmi a posádkou asi 300 námořníků a potřebnými zásobami. Byly to lodě San Antonio (120 DWT), Trinidad (110 DWT), Concepcion (90 DWT), Victoria (85 DWT) a Santiago (75 DWT).

Magellan byl ustanoven velitelem celé flotily, jeho vlajkovou lodí byla Trinidad. Španělský král mu dal neomezené právo nad osudy a životy výpravy (rights of rope and knife). Po zastávkách, učiněných pro doplnění zásob v místech, kde je dnes Recife, Rio de Janeiro a La Plata, zakotvila výprava dne 1.dubna v zátoce San Julian Bay. Začínala zde zima a nikdo z výpravy si neuvědomoval, že v těchto místech jsou jedny z nejhorších plavebních podmínek na světě, kde se Jižní Amerika téměř střetává s Antarktidou. Magellan věděl, že musí s další plavbou do jara počkat. Byla to pro něho těžká zkouška, neboť si uvědomoval, že dlouhá nečinnost lodí, zima a přezimování na nepohodlných lodích v těchto končinách způsobí nespokojenost posádky. Zanedlouho po zakotvení se velitelé tří lodí vzbouřili, Magellan však vzpouru tvrdě potlačil a vzbouřence zlikvidoval.

Na sklonku zimy 1520 opustila flotila čtyř lodí zátoku (Santiago) při jedné průzkumné cestě ztroskotala) a zanedlouho Magellan počátek úžiny, která vedla do Pacifiku. K triumfu veplutí do úžiny došlo 21.října 1520. Kronikář Antonio Pigafetta, který se cesty také zúčastnil, popisuje událost takto:

„Jakmile jsme připluli k k 52.stupni zeměpisné šířky směrem k Antarktickému pólu dne 21.října 1520, nalezli jsme jako zázrakem úžinu, jejíž počátek jsme nazvali Mys jedenácti tisíc panen. Úžina má délku 110 leagů (1 league asi 3 míle) a vede do jiného moře, zvaného Pacifické. Je obklopena velmi vysokými horami, pokrytými sněhem. Na každé půlce „leagů“ jsme našli dobrý přístav a kotviště, dobrou vodu a ryby podobné sardinkám.

Úžinou propluly pouze tři lodě, neboť San Antonio dezertovala a vrátila se do Španělska. Magellan tehdy pojmenoval úžinu „Pathagonickou“ a jižní Argentinu „Pathagonia“ podle dlouhých chodidel tamnějších domorodců.

 

Další osudy výpravy byly potom tyto:

28.11.1520

– flotila vplula do Pacifiku, který jako první z Evropanů uviděl roku 1513 Vasco Balboa, ale Magellan by prvý, kdo tímto oceánem na své lodi proplouval.

6.3.1521

- Magellan po více než 100 dnech namáhavé plavby zastavil na ostrově Quam a získal opět čerstvou vodu a jídlo.

27.4.1521

- mořeplavec Magellan byl zabit v boji s domorodci na ostrově Mactan na Filipinách, když předtím žádal, aby domorodci přijali křesťanství a uznali španělského krále.

8.11.1521

- loď Concepcion byla potopena a zbývající dvě lodě dopluly do Moluky, kde naložily drahé látky a koření. Loď Trinidad však už byla tak zchátralá, že po vyplutí dlouho nevydržela.

6.9.1522

- loď Victoria pod vedením Juana Sebastiana del Cano proplula Indickým oceánem, kolem Mysu Dobré Naděje přes Kapverdské ostrovy a přistála ve španělské Seville. Z původní posádky zůstalo pouze 18 mužů.

Návrat z cesty tak namáhavé a dlouhé nebyl nikterak slavný a nikdo si tehdy neuvědomil velikost činu Ferdinanda Magellana. Konečně pro Evropu v té době byla nová cesta do Indie nepoužitelná.

 

Teprve později byla úžina mezi Jižní Amerikou a Ohňovou zemí pojmenována po Magellanovi (Strait of Magellan). V roce 1881 byla tato cesta prohlášena za mezinárodní. Je 550 km dlouhá, v neužším místě 3 km široká, hloubka se pohybuje od 31 do 1170 metrů. Plavby zvláště v zimním období je pro množství podvodních skalisek nebezpečná.

Na doplnění třeba ještě uvést, že Mys Hornský neboli Cape Horn (Cabe de Hornes) jakožto nejjižnější mys Jižní Ameriky na Hornském ostrově byl poprvé obeplut v roce 1616. Nazván byl po rodišti holandského mořeplavce.

 

Autor:

neznámý, uveřejněno v podnikové časopise Maják

 

 

V naší flotě

první cestu kolem světa vykonala loď

Košice I. 1965

(velitel kpt.Frey) za 112 dní od 28.10.1965 od západu na východ z polského Štětína (přes brazilskou Vitorii, okolo Afriky do japonské Nagoji, poté do Peru a přes Panamský průplav) do jugoslávské Rijeky 16.2.1966.

 

Dále máme záznamy o dalších devíti cestách okolo světa, z toho další 3 loď Košice I. 1968-1969 (v roce 1968 prvně opačným směrem), 2 loď Vítkovice I. 1968 a 1974, a po jedné Praha 1978, Karlovy Vary 1987, Lipno 1989 a Vítkovice II. 1996

 

První cesty kolem Jižní Ameriky byly zaznamenány v roce 1978

 

Bratislava

(velitel kpt.Kadlečík) proplula 14.6. jako první Magellanovou úžinou (mezi Jižní Amerikou a Ohňovou zemí).

Na cestě z Evropy do Peru proplula Panamským průplavem a na zpáteční cestě z Peru do Argentiny projela Magellanovou úžinou a jako první čs.námořní loď obeplula Jižní Ameriku.

 

Praha

(velitel kpt.Ivanov) 2.8. obeplula poprvé mys Horn (nejjižnější část Jižní Ameriky – ostrova Ohňová země, s nepříznivými podmínkami pro námořní plavbu) od západu na východ.