aneb
Magellanovo hledání západní cesty za kořením
Ferdinand
Magellan, jinak
Fernao de Magalhaes, portugalský voják a především mořeplavec, narozený kolem roku 1480, připojil své
jméno k slavným objevitelů, jako byli Batolomeo Diaz (první obeplutí Mysu
Dobré Naděje), Vasco de Gama (první v Indii), Kryštof Kolumbus, Caboto
(Labrador) a Amerigo Vespucci.
Ferdinand
Magellan se 20.září 1519 ve službách mladého španělského krále Karla I. vydal ze
Španělska novou cestou na Moluky a do Indie. Předpokládal, že taková cesta musí
existovat a že cíl jeho cesty je blízko Nového světa. Měl podporu španělského
královského dvora, který ho vybavil pěti loděmi a posádkou asi 300 námořníků a
potřebnými zásobami. Byly to lodě San
Antonio (120 DWT), Trinidad (110
DWT), Concepcion (90 DWT), Victoria (85 DWT) a Santiago (75
DWT).
Magellan byl
ustanoven velitelem celé flotily, jeho vlajkovou lodí byla Trinidad. Španělský
král mu dal neomezené právo nad osudy a životy výpravy (rights of rope and
knife). Po zastávkách, učiněných pro doplnění zásob v místech, kde je dnes
Recife, Rio de Janeiro a La Plata, zakotvila výprava dne 1.dubna v zátoce
San Julian Bay. Začínala zde zima a nikdo z výpravy si neuvědomoval, že
v těchto místech jsou jedny z nejhorších plavebních podmínek na světě,
kde se Jižní Amerika téměř střetává s Antarktidou. Magellan věděl, že musí
s další plavbou do jara počkat. Byla to pro něho těžká zkouška, neboť si
uvědomoval, že dlouhá nečinnost lodí, zima a přezimování na nepohodlných lodích
v těchto končinách způsobí nespokojenost posádky. Zanedlouho po zakotvení
se velitelé tří lodí vzbouřili, Magellan však vzpouru tvrdě potlačil a
vzbouřence zlikvidoval.
Na sklonku
zimy 1520 opustila flotila čtyř lodí zátoku (Santiago) při jedné průzkumné cestě
ztroskotala) a zanedlouho Magellan počátek úžiny, která vedla do Pacifiku.
K triumfu veplutí do úžiny došlo 21.října 1520. Kronikář Antonio Pigafetta,
který se cesty také zúčastnil, popisuje událost takto:
„Jakmile
jsme připluli k k 52.stupni zeměpisné šířky směrem k Antarktickému
pólu dne 21.října 1520, nalezli jsme jako zázrakem úžinu, jejíž počátek jsme
nazvali Mys jedenácti tisíc panen. Úžina má délku 110 leagů (1 league asi 3
míle) a vede do jiného moře, zvaného Pacifické. Je obklopena velmi vysokými
horami, pokrytými sněhem. Na každé půlce „leagů“ jsme našli dobrý přístav a
kotviště, dobrou vodu a ryby podobné sardinkám.
Úžinou
propluly pouze tři lodě, neboť San Antonio dezertovala a vrátila se do
Španělska. Magellan tehdy pojmenoval úžinu „Pathagonickou“ a jižní Argentinu
„Pathagonia“ podle dlouhých chodidel tamnějších domorodců.
Další osudy
výpravy byly potom tyto:
28.11.1520
– flotila
vplula do Pacifiku, který jako první z Evropanů uviděl roku 1513 Vasco
Balboa, ale Magellan by prvý, kdo tímto oceánem na své lodi
proplouval.
6.3.1521
- Magellan
po více než 100 dnech namáhavé plavby zastavil na ostrově Quam a získal opět
čerstvou vodu a jídlo.
27.4.1521
- mořeplavec
Magellan byl zabit v boji s domorodci na ostrově Mactan na Filipinách,
když předtím žádal, aby domorodci přijali křesťanství a uznali španělského
krále.
8.11.1521
- loď
Concepcion byla potopena a zbývající dvě lodě dopluly do Moluky, kde naložily
drahé látky a koření. Loď Trinidad však už byla tak zchátralá, že po vyplutí
dlouho nevydržela.
6.9.1522
- loď
Victoria pod vedením Juana Sebastiana del Cano proplula Indickým oceánem, kolem
Mysu Dobré Naděje přes Kapverdské ostrovy a přistála ve španělské Seville.
Z původní posádky zůstalo pouze 18 mužů.
Návrat
z cesty tak namáhavé a dlouhé nebyl nikterak slavný a nikdo si tehdy
neuvědomil velikost činu Ferdinanda Magellana. Konečně pro Evropu v té době
byla nová cesta do Indie nepoužitelná.
Teprve
později byla úžina mezi Jižní Amerikou a Ohňovou zemí pojmenována po Magellanovi
(Strait of Magellan). V roce 1881 byla tato cesta prohlášena za
mezinárodní. Je 550 km dlouhá, v neužším místě 3 km široká, hloubka se
pohybuje od 31 do 1170 metrů. Plavby zvláště v zimním období je pro
množství podvodních skalisek nebezpečná.
Na doplnění
třeba ještě uvést, že Mys Hornský neboli Cape Horn (Cabe de Hornes) jakožto
nejjižnější mys Jižní Ameriky na Hornském ostrově byl poprvé obeplut v roce
1616. Nazván byl po rodišti holandského mořeplavce.
Autor:
neznámý,
uveřejněno v podnikové časopise Maják
první cestu kolem světa vykonala
loď
Košice I.
1965
(velitel
kpt.Frey) za 112 dní od 28.10.1965 od západu na východ z polského Štětína (přes
brazilskou Vitorii, okolo Afriky do japonské Nagoji, poté do Peru a přes
Panamský průplav) do jugoslávské Rijeky 16.2.1966.
Dále máme
záznamy o dalších devíti cestách okolo světa, z toho další 3 loď Košice I.
1968-1969 (v roce 1968 prvně opačným směrem), 2 loď Vítkovice I. 1968 a 1974, a
po jedné Praha 1978, Karlovy Vary 1987, Lipno 1989 a Vítkovice II.
1996
První
cesty kolem Jižní Ameriky byly
zaznamenány v roce 1978
Bratislava
(velitel
kpt.Kadlečík) proplula 14.6. jako první Magellanovou úžinou (mezi Jižní
Amerikou a Ohňovou zemí).
Na cestě
z Evropy do Peru proplula Panamským průplavem a na zpáteční cestě
z Peru do Argentiny projela Magellanovou úžinou a jako první čs.námořní loď
obeplula Jižní Ameriku.
Praha
(velitel
kpt.Ivanov) 2.8. obeplula poprvé mys Horn (nejjižnější část Jižní Ameriky
– ostrova Ohňová země, s nepříznivými podmínkami pro námořní plavbu) od západu
na východ.