Osobnosti první námořní floty (1918-1939)

Málokdo již dneska ví, že první čs.námořníci vznikli z řad čs.legionářů na Sibiři, na jezeře Bajkal v průběhu r. 1918, kde se jim podařilo zarekvírovat několik transportních lodí, vybavili je děly a kulomety a využívali pro strážní službu na jezeře a také pro místní boje s Rudou armádou.Podobně tomu bylo i po příchodu legionářů do Vladivostoku, za účelem jejich evakuace.Tam jejich řady posílili příslušníci posádek s c.k. Rakousko-uherské Mariny, kteří připluli z Evropy. Jmen je bezpočtu a není v možnostech je uvésti, proto zde zaměříme na později známé osobnosti. Na uvedených lodích vlála prozatímní čs.vlajka tj. bílo-červená.

Evakuace našich legionářů z Vladivostoku probíhala postupně do Evropy na zahraničních lodích během 2 let, do září r. 1920. Během roku r.1920 vedení legií založilo Legiobanku a rozhodlo se zakoupit v Japonsku vlastní loď.Loď byly nazvána LEGIE  a byla na ní vztyčena čs.vlajka. Jejím prvním velitelem se stal kpt.Holub, důstojníci poručíci Béba a Furwirth, všichni z c.k. Mariny a další, rovněž posádka z řad našich legionářů. Pouze 1.a 2. strojní důstojník a R/O byli Rusové. S/S Legie vykonala několik plaveb z Vladivostoku do Terstu. Na dalších plavbách se stal velitelem kpt.Wosečka z c.k. Mariny a l.palubní důstojník nám všem známý kpt.Jan Hakl.

Po zapojení lodi do evakuace legií, komerční exploatace této první čs.lodi pokračovala nadále ve dvacátých letech plavbami do Jižní Ameriky.Posádka začali posilovat první absolventi tříleté námořní školy v chorvatském Bakaru. První absolvent byl kpt.Stožický (mimochodem autor několika marinistických knih, nejlepší „S palubou pod nohama“), druhý nám známý kpt.Jakub Frey (autor mnoha učebnic pro námořníky a školitel našich pozdějších námořníků).

V Bakaru úspěšně absolvovalo námořní školu několik desítek Čechů a Slováků, kteří z důvodu, že naše flota se nezvětšovala, plavili se na jugoslávských a jiných lodích, také na Dunajské a Labské plavbě. Někteří našli uplatnění ve spedičních firmách (Metrans) a na úřadech.

Na Dunaji se plavil mimo jiné důstojník c.k.mariny kpt.Durda (později, po 2.světové válce pracoval na Ministerstvu dopravy Praha a byl členem komise, která v r.1954 přebírala loď LIDICE ve Finsku).

Velmi zajímavý a čestný  člověk byl kpt.Wosečka, c.k.námořní letec. Třikráte byl na frontě sestřelen a zajat, třikrát ze zajetí uprchl a vrátil se do c.k.mariny z důvodu, že nechtěl porušit přísahu císaři.

Další absolventi z Bakaru, které jsme poznali: kpt.Krbek (pracoval v Čechofrachtu), kpt.dr.Dutka (po Bakaru absolvoval vysokou školu v Neapoli a stal se doktorem námořních věd, za 2. Světové války byl v Londýně u vlády dr.Beneše), kpt.Makový, kpt.Cibík, kpt.Šlechta (za 2.světové války jako letec v RAF), kpt.Klos, kpt.Horčic (školu studoval v Dubrovníku) a poslední absolvent z r.1939/40 kpt.Oleg Harna. Údajně jako mladý hráč čs.fotbalového družstva zúčastnil se zápasu s chorvatským družstvem, oni si ho všimli a nabídli mu přestup a zároveň stipendium na studium námořní školy v Bakaru. V důsledku obsazení Jugoslavie v r.1940 hitlerovskými vojsky unikl s jugoslávskou lodí na západ a běhen 2světové války se plavil jako důstojník v konvojích z USA do Británie).

O výstavbu a rozvoj naší námořní flotily po 2.světové válce, kdy nastaly pro nás vhodné podmínky, se zasloužili ve značné míře předváleční námořníci a kapitáni, zejména kpt.Bohumil Klos (stal se kapitánem první poválečné lodi Republika, kpt.Jan Hakl (stal se kapitánem druhé lodi Juliu Fučík), kpt.Jakub Frey (stal se kapitánem třetí lodi Lidice, byl velkým vlastencem a propagátorem naší floty s aktivním přístupem ke školení našich posádek a k ekonomice exploatace našich lodí). Dalšími kapitány našich poválečných lodí se stali kpt.Josef Horčic, kpt.Ladislav Makový (zemřel náhle na palubě tankeru Ostrava v r.1959), kpt.Cibík a kpt.Šlechta (plavili se na námořních lodích Dunajské plavby, před válkou oba praktikovali na polské lodi Batory).

Ze starých předválečných námořníků, kteří se plavili i po 2.světové válce na našich lodích, jmenujme alespoň některé: 1.strojní důstojník Munzar, 2.strojní důstojník Sokol, bocman Jan Burián, bocman Jan Kozmík (kapitán Dunajských říčních lodí).

S předválečným Polskem ČSR neměla dobré styky, proto tam nechodili naši občané studovat na námořní škole. Přesto všechno, údajně tam měli absolvovat tzv. kandidátskou plavbu na plachetní školní lodi Dar pomorza dva naši absolventi lékařské fakulty v Praze. Jeden z nich skončil tragicky, zabil se pádem z ráhna na uvedené školní lodi.

Mé uvedené povídání je z paměti, je proto neúplné a patrně má i jiné věcné nedostatky. Snahou je evokovat další pamětníky k doplnění těchto vzpomínek.

 

Autor:

podle vyprávění našich starých námořních důstojníků

kapitán dálné plavby Milan Rusňák (*1930),

jeden z prvních absolventů námořní školy v Polsku, velitel řady našich námořních lodí