V roce 1535 vyplul biskup země Castilla del
Oro (dnešní Panama) Tomé Berleng na. inspekční cestu do přifařených krajů v Peru. Nebyl to zrovna nezkušený
cestovatel, i když mořeplavecké
umění Španělů nebylo v té době zcela na výši úkolů a plánů. V zimních měsících se zde proud
různě stáčí a je značně silný, převládají protivětry a loď plula týdny a týdny
bez země a s posledními zbytky potravin a vody. Až doslova za pět minut dvanáct
zaznělo se stožáru spásné zvolání: země na. obzoru! Byl to ostrov a pan biskup byl natolik zručným
mořeplavcem, že určil jeho zeměpisnou šířku. Ležel těsně pod rovníkem. Téměř
zázračná záchrana na neznámém ostrově, kolem kterého se objevovaly další,
přivedla Berlenga k myšlence sloužit slavnostní mši. A při té příležitosti
nechal nejen nakrmit, ale i umýt a civilizovaněji obléci celou polomrtvou
posádku. Mimochodem, podle množství želv vyskytujících se v okolí objevených
ostrovů, nazval je Želvími
ostrovy - Galapagos.
Tak to
byl začátek, jenž vedl k oslavám přeplutí rovníku. Dlouho to znamenalo
nejen-mši, ale i volno pro posádku a generální očistu i úklid. Říkalo se tomu
"Berlengův křest".
Až 18.
století skončilo s přemírou církevních událostí kolem moře a vrátilo se k době
starší, k řecko-římské mytologii a na palubu přišel znovu Neptun se svým
doprovodem. Poprvé na lodích holandských a francouzských.
Kromě
ateistických principů současného
křtu však tkví hlavní rozdíl oproti původnímu v tom, že tehdy byla křtěna polomrtvá posádka. Dnes v tomto stavu
novokřtěnci spíše končí.
Autor:
kapitán dálné plavby ing.Jan Hošek (1935-1984),
absolvent námořní školy v ukrajinské
Oděse,
velitel řady našich námořních
lodí
uveřejněno v podnikovém časopise Maják
1/79
Plavby do Brazílie byly z klimatického
hlediska dost náročné, hlavně v období naší zimy. Vypluli jsme za
třeskutých mrazů z Evropy a během desíti dnů už nás trápilo tropické vedro.
U Kanárských ostrovů začíná teplé počasí. Loď se dostává do meziobratníkového
pásma, na co se většina námořníků docela těší, poněvadž nastávají tropy a fasuje
se sklenice červeného vína. Pak nás čeká rovníkový křest nováčků. Tato tradiční
procedura jak jsem pozoroval nabírala léty tvrdosti, hlavně u těch adeptů, kteří
se nechtějí Neptunovi řádně vyplatit. Na lodi při překročení rovníku je sváteční
den, pokud se ovšem koná křest. V opačném případě se překročení rovníku jen
ohlásí lodní sirénou. Měli jsme na lodi i takové naivky, kteří při houkání
vyběhli na palubu a zklamaně hledali na hladině ten tak toužebně očekávaný
rovník. Křest se konal vždy v denním čase. Námořníci, kteří tvořili
Neptunovu svitu, se v tom vyžívali. Přípravy trvaly několik dnů. My kteří
jsme rovník proplouvali téměř pravidelně, jsme žádné přípravy dělat nemuseli.
Vše už bylo zaběhnuté. A tak tomu bylo na Košicích. Obdivoval jsem všechny
účinkující. Čerti si namazali celé tělo mazutem s přídavkem grafitu, takže
byli černí jako uhel. Ostatní to měli vcelku snadnější, sám Neptun a hvězdář se
ničím mazat nemuseli. Nejhorší na tom byl ten, co byl ustrojen za mořskou pannu.
Byl omezen v pohybu, když měl nohy vsazeny do rybího ocasu, což byl pěkně
upravený pytel z celtoviny. Mořská panna celý čas ležela na nosítkách a
křtění ji museli líbat ocas nebo baculaté poprsí. Když byli holeni, za mýdlo
sloužila páchnoucí směs strojního oleje, zapáchajících vajec nebo sýra a
hořčice. Pak přišlo mučení na skřipcích, kde každý musel ohlásit čím se u
Neptuna vykoupí, aby mohl očištěn vstoupit na druhou polokouli. Nikdy nezapomenu
na tváře plné strachu některých nováčků nebo rodinných příslušníků, když čekali
v pořadí, spoutáni řetězem a hlavy měli mezi příčkami žebříku. Všechno
pozorovali, jak probíhá, strach byl proto oprávněný. Neptunovi se upisují
kartony piva, aby byl shovívavý. Někdo dává dva, jiný i čtyři. Pozoroval jsem
jednoho strojního důstojníka jak stále říká svojí manželce, která se strachem
úplně třásla: „Neboj se nic, nedávej víc než dva kartony“. Paní neurčitě
pokyvuje hlavou a slibuje. Když pak přišla na řadu a čerti ji vedli ke skřipci
hlasitě vzkřikla: „Dávám šest kartonů!“ Pozoroval jsem jejího manžela, jak se
chytil za hlavu, vždyť platit to musel on.
Námořníci museli nakonec projít dlouhou
rourou z plachtoviny. Její průměr byl jen tak velký, že se jim protáhl
člověk. Zezadu i předu byla do tunelu stříkaná mořská voda pod velkým tlakem.
Tato procedura byla považována za nejhorší. Při prolézání se v tunelu
nedostávalo vzduchu a tak křtěnec byl nakonec z roury doslova vytlačen
proudem vody. Jednou jeden kuchtík z roury vylítl, ztratil nervy a řítil se
k zábradlí, aby vyskočil přes palubu. Byl snad v šoku. Vždycky jsem
prosil účinkující, aby nepřekračovali míru zvyklostí. Převážně se však
rozdováděli, že byli k nezvládnutí. Nováčci po skončení obřadu rychle
okřáli a na útrapy hned zapomněli. Vždyť možná o příštím křtu už budou účinkovat
jako aktéři. Večer se pak pořádala pěkná veselice a popíjelo se pivo, vybrané
z poplatků Neptunovi. Ubozí čerti se své černoty na prvý den nepozbyli,
drhli se třikrát denně po dva dny, než vypadali čistě. Každý pokřtěný dostal pak
pěkný křestní list, podepsaný Neptunem a velitelem lodi. Námořník, který tuto
listinu nemá, necítí se být pravým mořským vlkem. Měli jsme na lodi 3. palubního
důstojníka Poláka. Když probíhal křest, měl právě službu na můstku. Nikoho také
nenapadlo, že by nebyl ještě křtěný. I když z můstku celý obřad pozorně
sledoval, nechal se vystřídat ve službě a dobrovolně se nechal pokřtít.
Námořníci berou námořnické tradice docela vážně.
Autor:
kapitán
dálné plavby Antonín Fojtů
(*1930),
jeden
z prvních absolventů námořní školy v polském Štětíně,
velitel
řady našich námořních lodí
z knihy
Moře
milované i proklínané
Přibližujeme
se k rovníku. Den je jako zlatý dukát třpytící se na slunci. Moře je klidné -
calm a pasátní vítr se tady nekoná. Jsou tedy ideální podmínky pro rovníkový
křest a slavnosti s tímto spojené. Pro Buchetku a Chlapečka to bude ta
nejčernější sobota. Protože tento tradiční akt už podrobně a barvitě popsalo
mnoho slavných novinářů, kteří jeli jednu cestu na lodi, pro nás, aktéry, zbývá
snad jen udělat průřez tvrdou realitou, zhodnotit to a napsat rezultát. Tak tedy
křtilo se, křtí se a křtít se bude, ale je v tom různé provedení, různý scénář a
režie. Na pasažérských lodích jsou to převážně maškarní karnevaly pro pány i pro
dámy, kdežto na lodi nákladní, kde jsou většinou samí "drsňáci", se tento obřad
postupem času zvrhl v sadistické orgie. Tady už se ani nepoužívá výrazu "křtíti"
a místo toho se říká "dát jim zabrat". Je to taková prověrka a testování, kdo
kolik vydrží. Ono vlastně v každodenním, námořnickém životě také není vždy jenom
legrace, většinou to bývá "zabíračka".
Jednou,
ještě za blahé paměti Neptuna Jaroslava prvního, byl na Košicích vyhlášen tak
zvaný nealkoholický křest. Mělo to být takové lážoplážo, protože mezi
obětovanými byla tehdy i paní kapitánová a také manželka samotného Neptuna.
Kapitán se obával přílišného rozvášnění Neptunova křtícího personálu a vydal
proto historický manifest, že podávání alkoholických nápojů v Neptun baru se
nepovoluje. Když se příslušníci Neptunovi družiny líčili a oblékali do kostýmů
ve skladišti na přídi, měli sucho v krku a také se chtěli preventivně pojistit
proti úbytku červených krvinek. Poslali proto stevarda, aby přinesl ze zádi
nenápadně v kbelíku nějakou lahvinku vína. Stevard si ale myslel: "Když v kýblu,
tak volně nalité", a přinesl ho nenápadně tunelem pod palubou plný až po okraj.
Nabíralo se do hrníčků a tajně štrnkalo na kuráž. Když potom rozkurážení
křtitelé vyrukovali na palubu, vykřikovali protialkoholická hesla a místo
troubení a bubnování, jako demonstraci nealkoholického charakteru toho průvodu,
zpívali: "Přes spáleniště, přes krvavé řeky, jdou naše pluky neochvějně dál."
Mořská panna, reprezentovaná Jirkou Šetenou, mávala křtěncům na pozdrav bílým
šátkem a spadla z nosítek. Udělala si neestetickou bouli na čele a narafičené
vnady, z pod růžové kombinačky, se jí rozkutálely po palubě. Neptun, kterého
přivezli na rudlíku, vykřikoval: "Kde je tady ta dožínková zábava", místo aby se
zeptal, kdo je velitelem tohoto škuneru. Když potom křtil svou manželku, dal si
obzvláště záležet a osobně dohlédl, aby byla v neptunovském salonu krásy a
kosmetiky jak se patří zušlechtěna. Stejně ale tehdejší "neptuniáda" neměla
valnou úroveň, neboť nebylo použito všech klasických, mazacích extraktů. Nikdo
nebyl donucen zaplatit pořádné výkupné, dokonce v jednom případě, ve funkci
nejvyšší bylo podvrženo místo plzeňského prazdroje polské pivo "žiwiecke" a
ještě k tomu z reprefondu.
Od té
doby se nad oceány přehnalo mnoho bouří a dnes tady zase jednou máme tu pravou,
neptunovskou černou magii. Radioasistent leží na mučidle a dostává mučení
třetího stupně - lechtání na chodidlech - za to, že nechtěl políbit mořskou
pannu na pupík. Třetí kuchař je zpovídán astronomem, kolik lahví whisky hodlá
zaplatit, když nebude podtahován pod kýlem, a stevarda pověsili na kladku,
protože odmítl sníst mýdlem obložený chlebíček. Buchetka z toho vyklouzl celkem
hladce, nikde se nešprajcoval a všechno odkejval a nakonec dostal krásné jméno
do křestního listu "Delfín". Jakpak to asi dopadne s naším mašinovým novicem? Je
poslední obětí a klečí u Neptunovy soudné stolice jako mučedník, s hlavou
napasovanou do žebříku, omotán silným řetězem. Černoši - většinou rekrutovaní z
řad bažantů pokřtěných na minulé cestě - se na něm vyžívají pod heslem: "Nás
taky nikdo nešetřil". Na jeho tělesnou schránku se vylévá veškerá nepřízeň
osudu. Už týden předem prohlašoval, že mu nikdo nemůže nic udělat, že on se
nedá, nebo že se křtít nenechá a že nikdo ho nemůže donutit. Dělal ze sebe
příliš chytrého a to nemají staří mazáci rádi, a tak mu teď dávají do těla. Už
jenom to, že je poslední a viděl všechnu tu hrůzu před sebou, stačí k tomu, aby
se mu dělaly mžitky před očima a zvedal žaludek. Vysoké, přikulminační slunce
pálí do obnažené hlavy, s které už dávno spadla čepice, a veselé rovníkové
křtění, které by mělo být hezkou vzpomínkou, mění se v brutální násilí
inkvizičního vyslýchání. Ten nejhorší odpad z mazutových odstředivek, suříková
barva, smradlavá vajíčka a uležené tvarůžky, rajský protlak a moučný zásyp,
čilisos a tabasko s hořčicí jako prevence proti záškrtu a vůbec všechny zbytky
ze všech ostatních lahví, kbelíků a rendlíků jsou využity do poslední kapky na
nebohého Chlapečka. Lidská pýcha a sebevědomí jsou pošlapány, když je vláčen od
podvodnického doktora k sadistickému lazebníkovi, prohlížen a zušlechťován,
válcován na mučidle, natahován na skřipec a pomazán dalšími, hutnými
pomazánkami. Oči, nos, uši a vůbec všechny tělesné otvory zablindovány mazutem -
ani živý ani mrtvý - je nakonec předložen Neptunovi k závěrečnému jednání.
Nevidí, neslyší a už ani neregistruje, že to, co mu dávají vypít je mořská voda.
Otiskem palce potvrzuje, že dobrovolně zaplatí předepsaný křticí poplatek, pět
kartonů piva a tři láhve tvrdého alkoholu. Potom je konečně pokřtěn na jméno
"Chameleon mořský". Že prý moc mění barvy a podvádí ve společenských karetních
hrách, fixluje šestky při "člověče nezlob se". Tak ať tohle jméno je vizitkou
jeho charakteru. Nakonec se ještě prolézá plátěným tunelem jakoby na druhou
stranu rovníku na opačnou polokouli. Tady se ještě náš mučedníček zmohl k
poslednímu odporu, že dvakrát vycouval zpátky, když ho uprostřed zasedli a
valili do něho požárními hadicemi dva proudy vody z obou stran. Smlouval s
Neptunem a vymlouval se, ale nebylo mu to nic platné. Musel tam znovu, byl
protažen a na konci té své kalvárie vylezl bez trenýrek, černý od hlavy až k
patě, duševně pokořen a tělesně zmordován.
Jsou to
nezapomenutelné zážitky burcující lítost i nenávist vůči těm, kteří strhli
korunu tvé ješitnosti. Ale jak se říká, "utrpením ku štěstí". Teď dostane
rovníkový křestní list, kde je to na zažloutlém pergamenovém papíře
staroangličtinou napsáno a kapitánem i Jeho Veličenstvem Neptunem vlastnoručně
podepsáno, že byl řádně pokřtěn po absolvování zatěžkávací zkoušky a že už je
zkrátka chlap - námořník, který má přístup ke všem mořím a oceánům. Při příštím
křtu bude mezi těmi, kteří se mohou šťastně smát, že už to mají za sebou a na
celuloidový pásek bude zachycovat dokumentární záběry, jak zase jiným bažantům
zvedají mandle a dávají jim do těla. Za rok nebo za dva z něho bude chasník jak
se patří. Ve strojovně snad zvládne svou práci a za dlouhých mořských večerů
bude nepostradatelný v kanastových olympiádách nebo v mariášovém kvartetu.
Jako tečka za touto rovníkovou epizodkou
byla potom na zádi, pod širým nebem, podávána velká slavnostní večeře. Divočák
na rožni, pečená kuřata, ražniči a pivo z Neptunova fondu teklo plným proudem,
kolik si kdo přál. Kluci z "Velké Moravy" si zazpívali při vínečku červeném, že
nad Myjavů vzešla hvězda a ve Strážnici verbujů, a jako "frfni" se pustili do
Pražáků, že prý nemají rovný, otevřený charakter. Ti zase že Praha je všech
Čechů ráj, ať žije bajkajlaj a že ji nedají, radši ji zbourají. A tak v družné
zábavě a v debatách proběhl tento rovníkový hodokvas. O půlnoci se parta v dobré
náladě rozchází a všechno je odpuštěno. I ten, kdo trpěl na kříži ponížení i ten
který křtil a ve jménu všemohoucího vládce moří ubližoval, všichni jsou zase
"sava-sava" - usmířeni. Alespoň na chvíli se uvolnili a odvázali od vesla
povinností a každodenní roboty. Jen služba na můstku a ve strojovně musí být
"fast a fit". Na rožni dohasínají poslední oharky dřevěného uhlí a z kolbišť
vesmírného klání padají do zemské atmosféry hořící meteority - oběti sezónních,
kosmických sebevražd. Čímpak jsou ty naše drobné legrácky proti hvězdným
záplavám? A přece nikoho z těch zpívajících nezajímá nějaká Andromeda nebo nultá
retktascence v souhvězdí Berana. My jsme zde v tuto chvíli strašně důležití -
každý sám se svými malými problémy a radostmi a všichni dohromady jako odloučená
jednotka v obklíčení oceánu. Každý zde máme tu svoji malou zahrádku kolem svého
"JÁ", ale také společný úkol a cíl a v tom je naše poslání. Někde v Arabském
zálivu, na soutoku historických řek Eufratu a Tigridu, čekají nějací lidé na
několik tisíc tun našeho železného nákladu a ten musíme včas doručit. Tak tedy
pane druhý strojní důstojníku Horáku, přidejte dole ve strojovně dva dílky
paliva, ať doplujeme v termínu a splníme plánované ukazatele, nebo se nám ten
vesmír nad hlavou zastaví a bude konec světa.
Autor:
František
Ptáček
(*1930)
absolvent
námořní školy v polské Gdyni,
palubní
důstojník na řadě našich námořních lodí
z knihy
Schody
do celého světa
Jaro
se již nesměle hlásilo o svá práva v Evropě, když jsme ji opět opouštěli a
odplouvali do jižních krajin, kde právě začínal podzim. Kromě nových členů
posádky byly na lodi manželky a tři děti, Evička, Roman a Standa. Hned po
odjezdu z přístavu se na nástěnce objevilo toto
oznámení:
T
T T VŠEM VŠEM VŠEM
Zpráva
z Neptunova sekretariátu:
V informovaných kruzích se všeobecně soudí,
že během nadcházející cesty vykoná Jeho Veličenstvo kontrolní návštěvu na naší
lodi. Aby se předešlo dalekosáhlým represáliím vůči opovážlivým holobrádkům,
kteří se doposud nepokřtěni budou snažit nepozorovaně se vetřít do Neptunovy
říše, byl na lodi ustaven „Výbor pro ochranu novokřtěnců“. Z toho důvodu je
nanejvýš nutné, aby každý z dosud nepokřtěných pozemšťanů se nejpozději do
zítřejšího pondělního oběda povinně zaregistroval u sekretáře výše zmíněného
výboru Mr.Harryho Šramoty. Kdo by snad (nedej Bůh) tot opomněl provést, vystavil
by sebe a svou tělesno schránku obrovskému nebezpečí, srovnatelnému pouze
s pobytem v kleci s jedovatými tropickými plazy s následným
předhozením vyhladovělým lvům.
Za
lodní advokátní poradnu „Předem varován-lépe
vyzbrojen“
pomovaný
právník JUDr.K.Z.Pižle, v.r.
A
tím vše začalo. Nejenom nováčkové, ale i děti byly vtaženy do zastrašovací
kampaně rovníkovým křtem. Nejstarší Standa sice prohlašoval, že žádný Neptun
není, ale šestiletí caparti Evička a Románek si tím docela jisti nebyli a každou
chvíli někoho vyzvídali. Při svých pochůzkách po lodi zjistili, že „pod bakem“ –
ve skladištích na přídi se po pracovní době něco děje a chodili tam nakukovat.
Členové Neptunovy družiny zde obnovovali a doplňovali potřebný inventář.
Přípravy na křest byly v plném proudu. V poledním hlášení druhého
palubního důstojníka již na úrovni Lisabonu byla jízlivá otázka: „Znáte lékařský
úkon zvaný NEPTUNŮV ZÁBAL? Jestli ne, tak si to raději ani nepřejte.“ Nebo
„Sledujte Neptunovo zpravodajství , trénujte potápění a ohýbání kloubů
v opačném směru!“ Tiskový tajemník J:V:Neptuna nám po krátkovlném přijímači
lakonicky sdělil –„Bude to hrozné!“…. Zítra ve 13,00 hodin novokřtěnci musí stát
v pozoru tváří k moři a salutovat (zmocněnci J:V:N: budou pozorně
sledovat a dělat si poznámky(. Křtěnče, třes se! S hlubokým soucitem řídící
věž.“
Týden
před křtem byl vyvěšen krásně namalovaný plakát, z kterého se sice usmívala
dobrácká tvář Neptuna, ale text nesliboval nic
potěšujícího.
Vážení
i nevážení, ctění i nectění, mužové, děti, ženy, křtění a hlavně nekřtění,
nadešel den rozuzlení a ti nekřtění budou pokřtěni! My, veliký vládce všech moří
a oceánůna Váš škuner prohnilý vstoupiti ráčíme a duše nehodné, suchou zemí
páchnoucí omočit slanou vodou hodláme a a snad i pokřtít dáme. Před touto slávou
připomenouti vám Regule rovníkové ráčíme:
Takto
zní Regule rovníkové i vůle Naše.
My
,veliký vládce v letním sídle svém
Jeho
Veličenstvo Neptun.
Po
přečtení tohot plakátu nebylo lehké dětem, plným nových dojmů z lodi, vysvětlovat slova jako
„rozuzlení, škuner, duše nehodné, Bermudský trojúhelník, sluhové, mořský vlk, červ
pozemský,….“ A převést je do dětského jazyku. Již samotné slovo rovník
nevyvolávalo u dětí jenom pouhou představu čára na mapě světa, na kterou denně
koukaly, ale i pocit něčeho tajemného, nepochopitelného, co dosud nepoznaly.
Jednou šestiletý Románek nahlas konstatoval: „Hm, takže když budeme na jižní
polokouli, tak Sláveček bude pod mýáma nohama, žejo?“ Fascinovala je i změna
času. Jelikož si zásadně neposouvám čas na svých hodinkách a syn si toho všiml,
často se vyptával kolik hodin je u nás doma. Bylo to vždy spojeno se vzpomínkami
na brášku a babičku. Největší legraci měl, když na lodi po skončení kina bylo
deset hodin večer a u nás v Československu byly tři hodiny ráno. To
s hrdostí prohlašoval „Tak pozdě jsem ještě nikdy nešel
spát!“
Dny
plynuly rychle za sebou a nástěnka, určená pro Neptuna se denně plnila novými
zastrašovacími kresbami a texty. Vše bylo třeba dětem přečíst a vysvětlit. My
rodiče jsme však měli dojem, že nováčci z řad starších mají z křtu
větší strach než děti. Možná to bylo tím, že při čtení a vysvětlování jsme děti
také uklidňovali.
Například
mezi jinými kresbami visel "Tvůrčí dialog Lakotného Ezechiáše“. Na něm obrovský
Neptun pronásleduje malého človíčka, trhá mu nohu a pod tím je text: Neptun:
„máme to celkem za pakatel 10 + 10!“ Ezechiáš: „Ó.ó,ó, všemocný Neptune, vládče
moří – áááách, oúúúú – nebudu již zapírat karton Whisky – jauvéééjs – naopak,
zaplatím všechno, co Tvé veličenstvo nařídí – uíííí, uíííí – moje nohááá…“ a na
obrázku jejiž utržená noha slaboučkého stewarda metr od tělíčka. Na to se syn
zeptal: „To mně taky budou trhat nožičku?“ Již po několikáté jsem trpělivě
vysvětloval, že ne, že jenom se tak straší, aby byla legrace. Legrace pro děti
trochu nepochopitelná. Ale nedalo se nic dělat. Děti chtěly, abychom jim vše
přečetli a vysvětlili.
Na
jiném obrázku byl namalován námořník, v bohaté hřívě vlasů měl vystříhaný
kříž a maminka se na něj smutně dívá a říká: „Co to máš na hlavičce, synáčku?“
„Ále, to nic matinko, to je jenom Jižní kříž, který jsi toužila celý život
vidět.“
Kresbička
„lékařovo procitnutí“ živě znázorňovala našeho lékaře taženého lany pod lodním
kýlem. K jeho zádům se blíží piloun, chobotnice se na něj udiveně kouká a
společensky naladěný delfín zapřádá konverzaci: „Kam to táhneš, mariňáčku_ Já
táhnu na jih!“ Lékař odpovídá: „Mně táhnou na pravobok. Jsem drzý
křtěnec!“
Snad
právě tento obrázek zapůsobil na děti hlubokým dojmem . Oba šestiletí prckové
začali trénovat výdrž dechu pod vodou a intenzivně nacvičovat plavání. Určitý
vliv mělo i počasí: značně se oteplilo a v lodním bazénu byl příjemný
chládek. Děti v něm byly od rána do večera, ústa fialová, zuby drkotající,
ale plavat se naučily. A ta jejich radost z prvních úspěchů samostatného
plavání bez kruhu se snad nedá ani popsat! Vyzařoval z jejich očí a
šťastných tvářiček.
Snad
největší úspěch u dětí měla kresba "NEPTUNŮV MEY-DANN (scéna z připravované
varietní show)“, kde v plném kotli jsou křtěnci v různých polohách a k nim
se blíží lidožrout s krásnou kostí ve vlasech. s nožem a vidličkou v rukou.
Stačilo jednou přečíst legendu k tomuto obrázku a děti si. zapamatovaly všechny
podrobnosti, vracely se k obrázkům, ukazovaly prstíčkem na jednotlivé
křtěnce podle legendy a smály se "Podívej - to je křtěne, který již ztratil
všechny naděje!“ (z kotle mu vykukovali jenom nohy). "A tohle" ukazuje dítko na
části těla rozházené kolem kotle "je křtěnec po výseku – vzpíral se Neptunovi".
"A tady je. Drátěnka“ - "Tenhle tlusťoch jej Brtina“. "A tady je pozdě bycha
honící křtěnec Ezechiáš - stejně nelvím, proč mu říkají pozdě bycha honící."
"Prý je lakomý“ vysvětloval devítiletý „mazák“ Standa."
Někdo
dětem poradil, aby pro udobření Neptuna něco ke křtu nakreslily. Malý Románek
namaloval Neptuna, mořskou panu a mouřenína. Zdětských kreseb byla pěkná
nástěnka. Když jsem se Romana zeptal, proč má ten lidožrout mašli na hlavě,
zaprotestoval: To není mašle, to je kost!“ Hned jsem si vzpomněl na inspiraci
z pekelné scény.
Po
práci členové Neptunovy družiny denně kutili v dílnách na přídi, ale
nelenili ani rodičové. Maminky šili pro své ratolesti tropická roucha na jedno
použití ze starých vyřazených prostěradel, tátové zhotovovali pevné pokrývky na
hlavičky proti nebezpečnému tropickému slunci. Navíc jeden člen družiny, šikovný
malíř, namaloval chlapcům známé postavy. Tak Roman měl Pepka námořníka, Standa
Jednookého piráta a Evička byla od shora dolů poseta květinami a v parádním
klobouku vypadala jako Dáma s kaméliemi.
Ovšem
překvapením pro Neptuna měl být transparent, na kterém byla zobrazena hlavička
Kalimera a pod ní heslo: „Ach jo, za všechno můžeme my nejmenší!“
Tři
dny pře křtem se na dveřích všech křtěnců objevilo toto
oznámení:
Suchozemský červe Romane /Stando,
suchozemská larvo Evičko/, vím o Tvá snaze vetřít se nepozorovaně do mé říše jsa
nepokřtěn výkupné příslušné nezaplativ. Moji zplnomocněnci Tě proto navštíví již
DNES VEČER, by zjistili, zda řádně k předvedení přede mne samého připraven jsi a
zda. do posvátného obřadu, křtu mořského, zařazen můžeš býti. Jest
samozřejmostí, že celková upravenost' zevnějšku a obydlí Tvého, stejně jako
nálada, POHOSTINNOST a slavnostní ráz přijetí musí být na úrovni, odpovídající
významu a důležitosti návštěvy. Taktéž jest pochopitelno, že od výběru, množství
a kvality vychlazených nápojů a lahůdek studené kuchyně a tím získaného
celkového dojmu mých vvyslanců z návštěvy obydlí Tvého v mnohém záviseti bude
osud Tvůj ve dnech příštích, neúprosně se přibližujících.
Jeho
Veličenstvo Neptun v. r. .
"Dnes
večer!“ hlesly děti a viditelně znervózněly. Honem si opakovaly básničky, které
přednesou zástupcům Neptuna. Maminky se domlouvaly, že děti přivítají družinu
společně, tátové až po večeři s hrůzou zjistili, že nejsou připraveny obložené
chlebíčky. Poslední přípravy, zpráva jako blesk, že děti nesmí být společně, ale
každé zvlášť ve své, kabině a již to začalo. Vyslanci Neptuna nejdříve navštíví
velitele lodi. aby jej informovali. že dnes provádí kontrolu nováčků. Tam
dostali první pohoštění. A pak to začalo. Plechové náhražky činel přehlušovaly
monotónní hluk lodního motoru a povyk jedenáctičlenné družiny sílil každou
návštěvou. Malý Roman úslužně držel dveře, když do kabiny vcházela třetina
posádky. Družina se usadila, zbylo místo i pro rodiče a oběť. Malý přípitek. kdy
si Roman s každým přiťukl pohárem piva, pohoštění, vyčtení "dobrých činů" a
„přestupků", přednesení básničky. orazítkování novokřtěnce, rozsypání pracně
nastříhaných papírů s troškou mouky a krup a družina odchází k další oběti. Před
chvilkou útulná kabina se změnila k nepoznání.
Ráno,
pro členy družiny dost těžké, visela na nástěnce další kresba: divoch roztahoval
na mučidlech křtěnce s tímto komentářem: "Svatá inkvizice? Dětská hříčka pouhá!
Již za dva dny křtěnče dosáhne Tvá tělesná schránka netušených rozměrů!“ A den
před křtem se: objevil plakát s velkou rukou drtící jednoho křtěnce a
přibližující se k další oběti,. která v běhu ztrácí zapálenou cigaretu. Slovní
doprovod, konstatoval: Křtěnče, třes se!!! Je konec iluzím!!! Již zítra Tě
dostihne ruka všemocného Jeho Veličenstva Neptuna.-
Rovníkové
sobotní ráno se probudilo do uplakaného počasí. Obloha byla zatažena těžkými
mraky. Vlhkostí přesycený vzduch se srážel po celé lodi. Nepršelo, ale všude
bylo mokro. Před polednem se vyjasnilo, zesílil vítr a slunce vykouklo
z mraků přímo nad lodí. Paluba v mžiku oschla a rozpálila se. Místo, kde se
měl křest konat, bylo vyzdobeno vlajkami námořní abecedy. Pod nimi stát l trůn
pro Neptuna a křeslo pro velitele lodi a mořskou pannu. Po větru od nich (aby
nic necítili) byla mučidla, kosmetický salon se zkaženými vejci, rakev, tunel,
žebřík a další zastrašovací pomůcky.
Ve
třináct hodin lodní siréna dlouhým houkáním oznámila příchod Neptuna a jeho
družiny. Krátce na to se od přídě ozval tak silný řev, že seřazení křtěnci si
sami – jako na povel – nasadili na ramena žebří. Děti rozvinuli transparent
s Kalimerem a poměrně silný vítr ho tak nadouval, že jsme měli obavy, aby
nám děti neodfoukl. Neptun se svou družinou se blížil, důstojně kráčel první,
opíraje se o svůj symbol moci – trojzubec, za ním na dvoukoláku divoši tlačili
mořskou pannu a pak následovala celá suita. Velitel lodi, naditý v bílé
tropické uniformě, podal Neptunovi hlášení a přivítal jej přípitkem. Po té se
divoši, namazaní grafitem a tedy celí černí vrhli na oběti, pomazali je a na
žebřík pověsili závaží. O děti se jenom otřeli, ale i to stačilo na zničení
jejich pěkného oděvu.
Za
první oběť byl Neptunem vybrán „lakotný Ezechiáš“. V očích dětí jsem viděl
hrůzu, když bohaté vlásky padaly stevardovi do klína a elektrický strojek
nemilosrdně vystřihával na hlavě „Jižní kříž“. Já sám jsem je ujišťoval, že je
to všechno jenom legrace a ony teď vidí, že legrace skončila. Když stevarda
stáhli z mučidel a vrátili jej zpět do žebříku, přišly na řadu děti.
Všechny tři najednou. I když se družina snažila být co nejjemnější, chovala se
jako sloni v porcelánu a my rodičové jsme nakonec byli rádi, že dítka
prošla křtem bez úrazu.
Po
křtu všichni svorně uklízeli, myli palubu a před večeří nebylo nikde ani stopy
po činnosti Neptunovy družiny. Večer se konalo slavnostní předávání diplomů.
Každý musel něco zazpívat, přednést, říci vtip. Když přišla řada na Romana a len
Neptunovy družiny se jej zeptal, zda přednese básničku nebo řekne nějaký příběh
ze života, Románek se zamyslel a odpověděl: „Před křtem jsem přednesl básničku,
na křtu jsem Vám zpíval, tak Vám teď řeknu příběh ze života,“ což způsobilo
všeobecné veselí a silný aplaus.
Z brazilských
přístavů děti moc vzpomínek neměly. Cesta do Evropy utekla rychle. Blížil se čas
návratu domů, ale děti si ji na loď zvykly , že by nejraději zůstaly. Končila
dvouměsíční cesta. Jednou u oběda se mě Roman nečekaně zeptal: „Kolik nás
námořníků je na lodi?“ Třicetšest,“ odpovídám, „proč se ptáš?“ „Ale před křtem
jich bylo méně, žejo?“ „To víš, že ano, teď i ty i všichni křtěnci jste již
staří mořští vlci,“ chtěl jsem mu zalichotit. „Nejsem starý, jsem mladý mořský
vlk, vlastně ne vlk, ale Mořský koníček, jak mě nazval Neptun“, zakončil svůj
hovor šestiletý capart.
Autor:
kapitán
dálné plavby ing.Václav Boura
(*1939),
absolvent
námořní školy v ukrajinské Oděse,
velitel
řady našich námořních lodí
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 3/1980
Vážení pracovníci
ústredia, kamaráti námorníci. Počas cesty 90/R, Constanca - mexický záliv -
Brazilia, sa konal na našej lodi rovníkový krst tých "námorníkov", ktorí dovtedy
nemali ešte česť stáť pred tvárou Neptuna. Napriek tomu, že tento dávny
námornícky obrad už mnohokrát opísali ľudia od pera i amatéri, domnievam sa, že
vďaka svojej neopakovateľnosti i významu pre každého moreplavca si zaslúži
širšiu publicitu ako je nástenka na m/s Vítkoviciach (tým viac, že po otvorení
suezského prieplavu pociťuje i Neptún krízu na námornom trhu a nemá možnosť
zdierať tak často chudobných začínajúcich námorníkov), i posielam Vám krátky
opis tohoto nášho dňa „D". Preto poznajte najme vy nepokrstení ťažké múky, ktoré
na Vás čakajú, a už odteraz denne trénujte niektoré procedúry, napríklad
podvliekanie pod kýlom lode v umývadle. Nemusíte sa ho potom pri krste obávať
ani pri prípadnej neprítomnosti lekára na lodi.
Ciel
našej cesty sme sa dozvedeli včas, a tak budúci adepti krstu mali možnosť
naležíte sa na krst pripraviť v predchádzajúcich prístavoch. Väčšina z nich sa
začala tešiť, že to bude mať za sebou, o silácke reči nebola núdza; nedoceňovali
vážnosť nastávajúcich udalostí. My,
majitelia certifikátov "of crossing" sme ich však postupne vyviedli z omylu, a
už v mexickom zálive sme zahájili útok na ich optimizmus. Keď budúca Neptunova
družina začala zhromažďovať perie, vajcia i spálený olej z mašiny, krstenci
začali tušiť, že rovníkový krst sa asi mierne líši od pozemského krstu
novorodenca. Informačný "Bulletin of His Majesty Neptun", rovníkový občasník a
povesť o tragickom konci Vencu Knoblocha úplne zdeptali posledné zvyšky
sebavedomia čakateľov krstu.
Podľa
výpočtov 2. palubného dostojníka bol krst stanovený na utorok 20. marca 1979. V
pondelok bola Neptunova družina "ocajchovať" každého krstenca (prípadné zmytie
pečate bolo trestné) a skontrolovať
stav jeho tekutých zásob. Patričná pozornosť bola venovaná tiež po riadku na
kabíne, ktorý musel zodpovedať predstavám družiny.
V
utorok, pri zenitu slnka na oblohe, krstenci slušne upravení nastúpili na
hlavnej palube. Za nimi v bezpečnej vzdialenosti stáli zástupy fotoreportérov a
divákov. Lodná siréna zahúkala neznámy druh poplachu a na lodi sa. objavil
Neptun - kráľ morí a oceánov v plnej nádhere a so svojou
družinou.
Búril
sa proti narušeniu pokoja v jeho kráľovstve, a len na zásah samotného kapitána
sa utíšil. Prikázal však, že musia byt pokrstení všetci ti, ktorí doteraz neboli
videní v tejto zemepisnej šírke, načo kapitán v záujme pokoja a mieru pristúpil.
Vtedy dal Neptún rozkaz černochom vo svojej družine a samotný obrad krstu začal.
Krstenci boli privlečení a priviazaní do rebríka, kde pokorne čakali vo
vražednej páľave rovníkového slnka na krst.
Pre
ludí veci neznalých - Neptúnom môžu byt pokrstení len námorníci a cestujúci
zdraví, oholení a umelecky dekorovaní olejomaľbou. Krstencov dekorujú tradične
černosi. Vždy prevládajú (tmavé odtiene podľa použitých dostupných surovín z
mašiny. Produkty a bývalé požívatiny z proviantúry hospodárskeho oddelenia skôr
parfumujú. Krstenci, čo múdrejší, nedráždia černochov i znášajú ich žartíky a
bezprávie na nich páchané bez reptania. Často však bývajú medzi nimi tí, čo už z
dôb pred krstom majú u družiny nevyrovnané účty. Títo sú vyvesení na stožiar,
pripadne "Schwer-baum", bičovaní, polievaní morskou vodou a podobne
prevychovávaní. Naopak, so zvláště slušnými adeptmi je nakladané tak jemne, že
sa po krste miesto obvyklých troch hodín umývajú len dve
hodiny.
Dekorovaný
kadet krstu musí byt poriadne vyšetrený lekárom. MUDr. Kostižier so svojimi
asistentmi sa už teší na pacientov, ti ale už menej na neho, súce dopredu
informovaní o jeho terapeutických metódach. Spomenutý bakalár vied lekárskych
používa najmodernejšie nástroje a medikamenty stredoveku, ako napríklad váleček
na vyrovnávanie charakteru, klystír, tabasco drops na zostrenie zraku budúcich
navigátorov a kormidelníkov, i mnohé ďalšie. Protekční pacienti zakúsia dokonca
elektroliečbu. Po poslednej liečebnej procedúre - "mazutínových obkladoch" je
každý pacient vyliečený na mnoho ciest dopredu. Záruka žiaľ neplatí na niektoré
námornícke prístavné choroby "z povolania", ako je slnečný úpal a
iné.
V
Neptúnovom kráľovstve panuje prísny francúzsky bontón. Netrpia tam žiadnych
Hippies, ani Bee-Gees. Preto ďalšia inštancia, s ktorou má už dekorovaný a
zdravý krstenec česť, je holičský saloon. Jeho majiteľ Barbus Štetka bol pred
krstom vystavený istým nečestným snahám jeho budúcich zákazníkov o zachovanie
porastu hlavy. Ukázal sa však totálne nekorumpovatelný a počas krstu odviedol
kus poctivej práce. Na hlavách svojich obetí vytvoril atraktívne frizúry a la
Južný kríž.
Krst
rapídne nadobúda na tvrdosti. Černosi strácajú cit a súcit najme zásluhou dobre
fungujúceho stevarda. Zabudli tiež na vyveseného úbožiaka, ktorý už nejaví
známky života. Okamžite po zvesení však ožije pri pohľade na morskú pannu. A to
sme už pri najpríťažlivejšej, no nie najpríjemnejšej zastávke putovania
krstencov.
Morská
panna (obyčajne niektorý z dobre živených námorníkov) nehanebne vystavuje na
odiv svoje pridané prírodné danosti, ktoré musí každý jej návštevník rukolapne
obdivovať. Nič však nechce zadarmo. Pre svojich milencov má pripravené bohaté
občerstvenie. Sú to napríklad toasty so strúhaným toaletným mydlom (rada pre
následovnikov - mydlo tak nepení, keď ho zapíjame čerstvou morskou vodou),
chutovky Poseidon, a ďalšie vylepšené delikatesy z Brabcovej Kuchárky. Po
pohostení morská panna vyčerpanú obeť prepustí, a vzápätí nenásytná prijíma
ďalšieho čakateľa vo svojej "Chambrée séparée" pod Mac
Gregormi.
Po
opustení morskej panny môže krstenec konečne predstúpiť pred Neptúna. Hviezdar
vyčíta z hviezd majetkové pomery dotyčného a navrhne výšku výkupného Neptúnovi,
ktorý to schváli. Ak by mal postihnutý nejaké námietky, tak sa na ňom zopakuje
napríklad elektroliečba, pokiaľ ochotne nesúhlasí so všetkými návrhmi Hviezdara.
Vtedy ho His Majesty Neptún udrie trikrát morskou rybou a pokrstí menom, ktoré
sa mu zapíše do rovníkového krstného listu. Mená sú odvodené prevažne z morskej
fauny a flóry, ako Sasanka Zvodná, Žralok Nenásytný a pod. Po ceremónii u
Neptúna krstenec opúšťa scénu plazením sa proti prúdu striekajúcej vody cez
vodný tunel. Zdolaním vodného tunelu hlavná časť rovníkového krstu
končí.
Celý
postup a jednotlivé procedúry krstu podliehajú dávno vžitým tradíciám. Len
niektoré detaily, prevedenie v a hlavne humornosť a dôraznosť závisia od
organizačných schopností Neptúnovej družiny, od aktivity obsluhujúceho stevarda
a fyzickej disponovatelnosti černochov.
Vráťme
sa však ešte na chvíľu k pokrsteným. Pre nich začína druhá fáza krstu - umývanie
sa. K tomuto účelu im pozorní mašináci pripravili vedro nafty, bez ktorej by ich
hygienická očista nebola možná. Usilovným umývaním sa strávia krstenci zbývajúci
čas do večere.
Unavení,
ale dobre naladení stretli sme sa všetci pri spoločnej večeri na palube. Neptún,
obetavý organizátor celej akcie, rozdal čerstvým absolventom krstu v počte
dvanásť rovníkové krstné listy. Tieto je treba starostlivo uschovať - strata
znamená nové pokrstenie. Na záver sa rozprúdila družná zábava pri gitare a
harmonike, štedré dotovaná Neptúnom zo získaného výkupného. Medzi posádkou sa
preberali jednotlivé časti krstu a po boji bol každý
generálom.
No
všetko má svoj koniec. V primeranej dobe sme sa rozišli do svojich kabín,
krstenci odnášajúc si sebou krstný list, a všetci ostatní spomienky na dnešný
krst - túto peknú, starú námornícku tradíciu.
Autor:
Vladimír
Marček, m/s Vítkovice
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják.3/1979
Po
příjezdu dovolenců se loď okamžité odvázala a z Ravenny odplula. Bez lodního
ekonoma, který vylodil ze zdravotních důvodů. Pluli jsme opět co nejpomaleji,
směr Gibraltara připravovali nákladové prostory pro nový náklad Než jsme
připluli k Sicilii, bylo vše hotovo. Průjezd zajímavou Messinskou úžinou mezi
Sicílií a kontinentální Itálií vyšel na noc. A tak můj první máj začal již ve
dvě v noci. Ráno slavnostní minipřípitek, krátký , projev a oslava prací.
Večer míjíme Palermo. Za další tři dny házíme kotvu u Gibraltaru a čekáme.
Šestého května po půlnoci odplouváme směr USA. Posádka přijala tuto zprávu s
radostí, vždyť New Orleans je velice pěkné a zajímavé město. Jenom já, starý
optimista, jsem byl skepticky, protože jsem z praxe věděl, že v tomto případě se
jedná o široký pojem a můžeme nakládat někde v houští mimo
civilizaci.
Plavba
celým Atlantikem proběhla v klidu. Provázely nás různé atmosférické níže v
takovém pořadí, že jsme neustále měli vítr v zádech. Naše vysoká nástavba,
působící jako velká plachta, způsobila, že jsme dopluli do Spojených států o dva
dny dříve, než jsme původně plánovali. Povolení od Coast Guardu proběhlo také
podle předpisu a tak jsme nemuseli čekat na vjezd do teritoriálních vod. Vnuci
Marka Twaina nás vedli řekou Mississippi jistě a bravurně. Ovšem zodpovědnost
stále zůstává na veliteli lodi. A tak po celodenním lopotění či krátkérn
odpočinku jsem byl od 22,00 až do 13,00 na kapitánském můstku. Za tu dobu se
vystřídali tři piloti.
Moje
předtucha se splnila. Vyvázali nás čtyřicet mil (74 km) nad New Orleánem. Na
tuto třetí na světě nejdelší řeku jsem jezdil i dříve. Měl jsem na ní hezké i
špatné vzpomínky. Ale k čemu nás přivázali teď, to předčilo i mé představy. Tak
zvané „nábřeží“ se skládalo ze šesti u sebe přivázaných bárek různých velikostí.
Tyto bárky byly vyvázány u speciálních kůlů, zapuštěných do dna řeky, přes které
se dalo přejít na další bárky, které byly spojeny se břehem lávkou. Po obdržení
propustek několik našich odvážlivců vyrazilo na břeh přes tuto nebezpečnou
konstelaci bárek.
Až
po večeři, když větší část posádky se chtěla jít projít po břehu, byla vrácena
zpět, že musí pro spojení se břehem použít člunu. A tak si dle předpisu všichni
poslušně oblékli záchranné vesty a čekali na člun. Čekali hodinu. Zavezl posádku
na břeh. Vzdálenost ani ne 100 metrů. Čas přejezdu - snad tři minuty. Když jsem
si po odjezdu posádky napustil vanu a chystal jsem se ke spánku po 36 hodinách
bdění, přinesli mi informaci, ve které mimo to, že naší loď předem obviňovali za
případné poškození bárek, psali také, že si účtují za jednu osobu z lodi na břeh
a zpět čtyřicet dolarů. Tomu se již říká samofinancování na ruby. Místo spánku
psal jsem protestní dopis. O půl osmé ráno skončila nakládka. Trvala dvanáct
hodin. Čekali jsme na lodivoda. Pět hodin. Plavba po řece sedm hodin. New
Orleans již rozsvěcel světla a hudba spojovala oba břehy Mississippi, když jsme
proplouvali tímto velkoměstem s více než půl milionem obyvatel. Byla sobota,
všichni odpočívali, bavili se, my jsme manévrovali a vázali se k dalšímu
nábřeží. V devět večer část posádky odjížděla do města mikrobusem. Za dolar na
osobu asi sedm kilometrů do centra. To byla již jiná cena. Dokonce se stihl i
zubař. Ordinoval v noci. Ve dvě byli pacienti zpátky. Nakládka začala v osm
ráno. Skončila ve čtvrt na čtyři odpoledne. Mezitím vylodil 1.strojní důstojník.
Čekali jsme na náhrady, ale nedočkali jsme se. Agent s letenkou přijel dvě
hodiny před odletem. Bylo pozdě již rušit let. Rekapitulace. Připluli jsme v
pátek v poledne, víkend proběhl ve znamení dvou nakládek a manévrů. Nestačil
ještě skončit, všude se ještě bavili, my jsme odplouvali. Někteří z posádky se
prošli po břehu Mississippi, někteří zhlédli noční New Orleans, někteří se
nedostali na břeh vůbec. Krátkého postoje bylo třeba využít i k některým
opravám, které se nemohou provádět za jízdy, na některé vyšly služby v době, kdy
se mohlo ven. Smůla.
K
odjezdu agent přinesl pytlík cukroví. Pro děti. Viděl obrázky dětí na chodbách,
velice se mu líbily a myslel si, že to je od lodních dětí. S bombóny přinesl i
písemný příkaz, že do dalšího přístavu - Point Comfortu - nesmím připlout dříve
než 23. května v 19,30. Takto nám to povolil Coast Guard. A mně vycházel příjezd
již před polednem. Úkol pro Rubika. Nesmíš cestou zastavit, nesmíš snižovat
rychlost, musíš plout plnou rychlostí a nesmíš tam být dříve, než jsme ti
přikázali. Pochybuji, že by u nás nějaký úřad nařídil Američanovi, že do Brna
nesmí vstoupit dříve než v 19,30 a být tam třeba jenom do rána. Zřejmě je tady
dost velký prostor pro diskusi o zrovnoprávnění vzájemných
vztahů.
Ústím
řeky jsme v obou směrech pluli v noci. Noci byly jasné, měsíc v úplňku a z břehů
se ozývalo poetické kvákání žab a cvrlikání cvrčků. Lodivodi vesměs mají rádi
razantní jízdu. I když své povolání milují, jen nastoupí na loď, žene je touha
po domově.
Teď,
když pilot .chtěl plout plnou rychlostí, vysvětlil jsem mu, že nemám, kam
pospíchat. Nevěřil. Musel jsem mu ukázat písemný příkaz a zvláštní pravidla
Coast Guardu pro naše lodě. Byl rozčilen a nadával na nesmyslné předpisy. Nešlo
mu to do hlavy. VysvětIil jsem mu, že mě také ne, ale že na rozdíl od něj se
musím těchto příkazů držet. Jeli jsme v klidu,
pomalu.
Pondělní
sluníčko vycházelo nad horizontem, když jsme vyloďovall pilota a vplouvali do
Mexického zálivu. Abych náhodou nebyl obviněn z porušení nějakého předpisu,
nahlásil jsem připlutí lodi na dvacátou hodinu. Přesně na minutu pilot
vystupoval na můstek. V jedenáct večer uvázáni. Samozřejmě ne bez nervů. Asi
jednu námořní míli před nábřežím mi strojovna hlásila, že automat nepracuje,
nesnižuje obrátky a že nemůžeme zastavit. Přešlo se na ruční ovládání a v klidu
jsme se uvázali. Ráno začala nakládka. Vycházky do 13,00 byly prodlouženy do
15,00. Někteří se dostali jenom k benzínové pumpě, asi 5 kilometrů od přístavu,
kde byla ještě menší samoobsluha, než u nás v Hlavatcích. I výběr zboží byl
menší . Pradědeček prodavačky se jmenoval Bezděch a byl z Prahy. Česky neuměla.
V 15,45 končí nakládka. Mezitím nalodili nový první strojní důstojník a lodní
ekonom. V 17,40 odplouváme. Byli jsme v Americe.
Již
po výjezdu z Gibraltaru jsme se dozvěděli, že z USA poplujeme do Brazílie a
tudíž loď čeká první rovníkový přejezd. .Napočítali jsme 16 novokřtěnců včetně
manželek a dětí. Začaly přípravy. Byla ustanovena skupina, která měla první
rovníkový křest provést, rozděleny úkoly. Po večerech kluci vyráběli potřebné
rekvizity, manželky šily šaty. Propagační oddělení Neptunovy družiny začalo svou
práci již 12. května tímto oznámením: „Právě jsme obdrželi telegram divného
obsahu. Nevíme, zda text je doslovný, jelikož slyšitelnost byla velmi špatná,
občas se ozýval zvuk podobný probublávání vody. Naštěstí cvičené ucho
radiodůstojníka zaznamenalo zhruba text tohoto znění:
V
BLIZKE DOBE SE CHYSTAM NAVSTIVIT VASI LOD STOP NA PALUBE JE SPOUSTA LIDSKYCH
TVORU KTERI NEPROSLI OCISTCEM PORADANYM MNOU A MOU DRUZINOU STOP PRICHYSTEJTE MI
DUSTOJNE PRIVITANI STOP SEJDEME SE NA ROVNIKU STOP BRZY SE ZASE OZVU STOP
NEPTUN."
A
pak se denně obměňovaly zprávy, kresby, výhrůžky, zkrátka vše směřovalo k
zastrašení novokřtěnců. Navíc, obyčejně u jídla, zkušení námořníci barvitě
líčili, jak oni prožili rovníkový křest
a často zkazili chuť k jídlu nejednomu čekateli. Po výjezdu ze Spojených
států příprava ke křtu nabírala obrátky. Zvaní, které se dělá den před křtem,
vyšlo na prvního června a tak děti dostaly při té příležitosti dárky od
Neptunovy družiny k mezinárodnímu dni dětí.
Dne
2. června ve 13,00 zahoukaly obě sirény lodi, aby přivítaly na palubě Neptuna a
jeho družinu. Slavnostní uvítánI. Přípitek. Velitel obdržel památnou medaili.
Usazení se do křesel. A již černoši vlečou první oběť. Tradiční lékařská
prohlídka na mučidlech (Neptun přijímá jenom zdravé lidi), kosmetická úprava u
holiče (aby se líbil mořské panně), proplazení se úzkým plátěným tunelem, který
symbolicky představuje přechod ze severní polokoule na jižní, pohoštění u mořské
panny, čtení osudu z hvězd a planet u hvězdáře a již Neptun pasuje ušitou rybou
novokřtěnce za pořádného námořníka s plnými právy. Bylo veselo, i slzy padaly.
Nikomu se ale nic nestalo. Všem zůstaly hezké vzpomínky na křest, po jehož
skončení všichni svorně - členové Neptunovy družiny i novokřtěnci rekvizity
uklidile, palubu umyli a za chvíli - jakoby se na lodi
nic.nedělo.
Na
druhý den večer byla večeře na zádi, kde při přejímce diplomů každý musel
přispět svou troškou do mlýna společné zábavy. Tam je teprve vidět, kolik
talentovaných lidí máme. Byla vyhlášena také soutěž o nejlepší povídku s pevným
termínem.
V
USA jsme samozřejmě nedostali poštu. Čtrnáct dní pro leteckou zásilku je málo.
Požádal jsem agenty, aby nám poštu poslali do Brazílie. A tak jsme v malém
přístavu ITAQUI, kousek pod rovníkem, obdrželi poštu, která byla odeslána přímo
do Brazílie i jednu poštu, která nás nezastihla v Point Comfortu. Rozdal jsem
nejdříve brazilskou a nakonec jsem otevřel obálku s i poštou z USA. Nejdříve
jsem vytáhl papír, který začínal slovy: „Milé děti, vše nejlepší k MDD, atd. -
podpis- babička.“ Zarazil j sem se a hledal místo, odkud jsem tento dopis
vyhrabal. S hrůzou jsem zjistil, že všechny soukromé dopisy byly rozřezané a
otevřené. Otevřenou poštu jsem rozdal. Druhý palubní důstojník zafilozofoval:
„Teď už je to jasné, proč jsme v Americe nedostali poštu. Oni nemohli rozluštit
zkratku MDD.“\
Když
jsem již mel prostudovanou Amazonku, kde jsme měli nakládat, a vykládací přístav
v New Yorku, přišla změna a nakládali jsme v přístavech RIO DE JANEIRO, SANTOS a
PARANAGUÁ. Na cestě z Brazílie do přístavů západní Afriky DAKARU, MONROVIE a
ABIDJANU jsme uspořádali večeři na zádi, kde byly vyhodnoceny nejlepší literární
práce na téma rovníkový křest. Všech osm autorů dostalo zasloužené ceny. Napsali
to lépe, než jsem zamýšlel, proto jsem tuto reportáž zkrátil. Mnohem lépe
vystihli atmosféru křtu, který jsem prodělal před třiceti lety a od té doby jsem
jej zažil mockrát. Pro mne se stal stereotypem. Ale to již patří ke stáří. Proto
si raději přečtěte svěží, vzrušující atmosférou překypující řádky o křtu těch,
co jej zažili na své kůži.
Autor:
kapitán
dálné plavby ing.Václav Boura
(*1939),
absolvent
námořní školy v ukrajinské Oděse,
velitel
řady našich námořních lodí
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1989
Známe
to všichni, my lidé dvacátého století, slovo mučidla. Někteří ho spojují s
prohlídkou středověkého hradu, některým z nás utkvěla vzpomínka na probdělou noc
po filmu Kladivo na čarodějnice a jiným stačí pohlédnout na nejnovější vydání
televizních novin. Však i v dnešním světě je mnoho diktátorů i těch co káží
demokracii a projevují se tolika různýrni způsoby, že nám až vlasy vstávají
hrůzou.
Ovšem
nejlepší je prožít si mučidla na vlastní kůži. Jak na to? Stačí být námořníkem.
Ne že by toto řemeslo bylo takovým utrpením. Ovšem je těžké a klade na chlapy
značné, nároky, ale postačí jen málo a mariňák se ocitá v osidlech pochopů pána
všech moří, samotného Neptuna.
Osobné
nepatřím mezi žádné nováčky. Na lodích jsem zbrázdil již pěkný kousek světa, ale
má to jeden háček. Všechny mé cesty.vedly vždy na sever, východ, či na západ. Až
na lodi Otava. přišel rozkaz obrátit příď k jihu. V okamžiku, kdy přišla tato
zpráva, posádka se rozdělí na dva
tábory. Jeden sdružoval ty, kteří rovníkem již propluli a ten druhý ty,
kterým to ti první pěkně osladí a opepří no prostě zayaří. Ubýváním stupňů na
denních pozicích se vás zmocňuje nejistota a poslední dny propadá4te skepsi.
Žijete jen nadějí na přežití.: Očekávaný okamžik nadešel a Neptun se svojí družinou vstupuje na
palubu. Vy stojíte včleněni mezi ostatními nešťastníky' v mučednickém žebři. O
vaše rozptýlení usiluje houf černých pochopů. Jejich péče je až dojemná. Dávají'
vám různé obklady, po kterých pokožka dostává jinou podobu a zvláštní pach.
Žaludek v břiše tančí a stoupá až do krku, jak při největší bouři. Až se na
vás dostane řada, je vaše „Nic“ představeno Neptunoví, Ten jen nad vámi ohrne
nos a procedury pokračují dál. Vše je jen divadlo, při kterém se člověk směje a
nanejvýš si vyčistí žaludek.. To se nejspíš přihodí při pohoštění, které
předkládá krásná Mořská panna. Její pokrmy, zapíjené čistou mořskou vodou,
dělají divy. Při některých procedurách se zbavíte nemocných orgánů a při tom vás
bude bolet bránice od smíchu. Lékař Neptunovy družiny má vyšetřovací! lůžko ne
nepodobné středověké kládě. Když vás do ní zavírá jeden z černochů - mimochodem
čtrnáctiletý klučina, syn jednoho kolegy, který na lodi tráví delší prázdniny a
přitom vám ohleduplně povídá: „Pane, dejte"si ruku semhle, nebo vám ji
zlomím.“
.Nakonec
křest končí mohutným proudem vody v tunelu, kterým 'z vás smyjí vše suchozemské.
To už vás volá Neptun. Dobrácky vás několikrát přetáhne přes záda rybou a přitom
vyřkne vaše nové jméno.
Vám
pak zastane v ruce glejt o právu plout všemi moři, pěkná vzpomínka na mučidla a
hlavně dlouho doznívá heslo dne: "Lidi, budeme na sebe
hodní!“
Autor:
Tuňák
Atlantský
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1989
Vítr
sviští a loď houká,
kdo
to v dáli z vody kouká?
Je
to Neptun s družinou ,
Ti
se zase sežerou.
Přišli
vydat povolení
o
rovníku překročení.
Blíží
se jak konec světa.
Nekřtěnci,
je po Vás veta.
Master
vítá delegaci.
Černoši
již mají práci.
Trochu
strachu, trochu; křiku
a
všichni jsou již v žebříku.
Pomyje
a vajíčka
snesou
jejich tělíčka
a
aby se nenudili
a
Neptuna pobavili
dřepy
zpěvem proplétají.
Jak
slavíci hlasy mají.
Po
čtyřech jsou předváděni
k
hvězdáři pro svá znamení.
Ten
zvěrokruh pozoruje
jejich
hříchy hned žaluje.
Přísný
Neptun ve velení:
"Tak
s tím červem na mučení!“
Další
štace jak v hororu
plno
krve na obzoru
na
mučidla už je vedou.
Suchozemci
silně blednou.
Hezká
je tam sestřička,
ale
lékař - sadista.
Velmi
známí jsou ti dva
Mengele
a Braunová.
Když
tohle vše přežili
další
hrůza jen za chvíli.
Mistr
holič na ně čeká.
No
těch sraček je tam řeka.
To
byste ale nevěřili
jak
se všichni tam změnil i.
Ani
jsme se nenadáli
sami
sebe nepoznali.
Pak
již rovně za čelem
rovníkovým
tunelem.
Dál
jsou všichni předvedeni
Mořské
Panně představeni.
Tato
kráska cudných vnad
tvrdě zažene Váš
hlad.
Po
tom chutném občerstvení
žaludek
není k udržení.
A
nakonec k Neptunovi:
Ten
svou rybku hned vyloví,
plácne
po Vás ráz, dva tři
a
už jste pokřtěni.
Milí,
zlatí, já tam byl,
z
vlasů těsto pak lovil.
Vskutku
řeknu, byl to děs,
tak
jsem v šoku ještě dnes.
Autor:
Kalmárri
osmiramenný
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1989
Myslím,
že na rovníkový křest, v postavení já coby křtěnec, budu vzpomínat pouze v těžké
horečce. V podobném deliriu jsem se totiž nacházela prakticky po celou dobu
tohoto procesu. Když za "mírného“ rachotu vstupovala na palubu smečka, která si
říkala "Neptunova družina“, myslím. že by se ve mně krve nedořezal. Když se
potom naše čistě oděná skupinka křtěnců postavila tváří v tvář této všemohoucí
smečce, bylo zřejmé, že se jí to zrovna moc nepozdává. A tak s naprostým klidem
k nám černoši přinesli takové pochoutky, že bych je typovala tak na ročník
"85“, ale bohužel, tuhého skupenství. Tyto pak na nás házeli s profesionální
rutinou a naprosto ledovým klidem tak samozřejmě, jako by právě vyvíjeli výrobní
činnost ve fabrice u pásu. Potom přinesli lano a podle toho, co tomu pochybnému
hvězdáři hvězdy nalhaly, se lezlo k Neptunovi, s provazem kolem krku, po
čtyřech, stylem jako když madam Bardot jde venčit svého
psíka.
Když
j sem se konečně doplazila až před Neptuna a mohla se napřímit, velký vládce
moří zhodnotil, že páchnu, jsem špinavá, potřebuji upravit a prohlédnout. Takže
nejprve doktor, proti kterému je docent Fára pouze ubohý provinční doktůrek,
uznal, že vypadám lit špatně a tak, že bych potřebovala umělou výživu. Můžu
se-zapřísáhnout, že znovu už bych se tímto způsobem živit nedala, ani za tučný
honorář, který by mi byl vyplacen přímo na ruku, protože přeci jen život mi je o
něco přednější. Takže, po úspěšném zásahu doktora mě převzal do své péče
lazebník, jinak můj manžel, který si zřejmě řekl, že už se na mou vizáž dívá
příliš dlouho a má toho tak akorát dost. Skutečně, make-upy namíchané pod
značkou „Dior“ v jeho provedení ve vlasech i po těle dokonale držely i ve
chvíli, kdy jsem se ocitla v nějaké plátěné rouře s vodou, kde ze mne
slézaly akorát tak šaty na gumu, nikoli však kosmetické přípravky různého
složení, které prý voněly vanilkou. Jisté je, že v duchu jsem děkovala Bohu, že
mi právě vypověděl službu, .jeden z lidských vjemů, kterým byl čich.
V tomto okamžiku, již prohlédnutá, upravená, s kalounama na hlavě, jsem se
mohla doplazit k mořské panně, která sice z estetického hlediska vypadal
všelijak, nicméně s pohoštěním skoupá rozhodně nebyla. Myslím, že kdybych jí tam pohoštění
snědla celé a zapila to lahví té zelené břečky, že by mi nebránila. Pak bych
ovšem mohla předvádět varietní číslo šlehání plamenů z úst zcela poctivě, takže
j sem byla raději trošku skromnější.
Na
závěr, kdy jsem se mohla opět před Neptunem napřímit, kterému se nyní má
upravenost zamlouvala zjevně více než poprvé, vzal nějaký kus vycpaného hadru,
což mělo asi představovat zelenou rybku, párkrát mě s ní poplácal po rameni,
hvězdář mě pojmenoval dvěma slovy, která jsem si v duchu opakovala, protože
zapomenutí by zadarmo nebylo.
Do
toho mi dal někdo pokyn k opuštění placu slovy: „Můžeš jít“ a já naprosto bez
falše, úplně zblblá jsem si ani:neuvědomila, že bych se mohla postavit na nohy a
odkráčet, takže jsem se zase vrátila do původní polohy a po čtyřech jsem pomalu
odlézala, tentokrát už bez obojku, nevěřícně, že už je konec
.....
Autor:
Eva
Trešlová
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1989
JAN
NEDUHA
Složeno
jako óda na rovníkový křest, který se uskutečnil dne 2.VI.1989 na palubě m.s.
OTAVA
Na
palubě Otavy mořský vítr fouká
a
do toho slavnostně siréna nám houká.
Zrak
se náhle rozšíří, srdce strachem lítá,
když
kapitán Otavy Neptuna slovy vítá:
„Lidí
mám málo, Neptune, ach, omez ztráty naše,
sic
dostaneš mě, Neptune, do nepříjemné kaše.-
Však
Neptun nedbá nářků těch, do žebříku nás vhání
a
potom vskutku začíná to kanibalské klání.
Ach
Bože, ouvej, bolí to, a má to ňákej vakl,
když
kolébá se na krku mi stokilovej šakl.
Týden
stará polévka, sluncem ohřívaná
a
vajíčka na hlavě, to je moje strava.
Sbohem,
kraji můj milý, sbohem rodná vísko,
na
mučidlech upoután už mám k smrti blízko.
Lékař
nůž si nabrousil a je věru ticho,
když
mi zvonem proplácal moje velké břicho.
Rukama
pak zaloví, cosi vytahuje,
bože,
je to ledvina, doufám, že ne moje.
Lazebníci
sevilští, jděte do učení,
Tohle
řemeslo holičské je přec na mučení
Na
hlavu mi vylili lepidlo a kvas
a
můj nosík citlivý nad očistou žas.
Inhalace
účinná hlavu roztahuje,
Olomoucké
sirečky DIOR propaguje.
Těžký
řetěz na krku nelehko se nosí,
černoch
bidlem píchá mě, čelo se mi rosí.
Drštka
z krávy na hlavě komicky mi trčí,
lano
místo kravaty, to dneska moc frčí.
Mořský
bože veliký, bylo tu tak krásně
jestli
tohle. přežiji budem písať básně.
Neptunova
manželka, mořská panna lepá
nabízí
své přednosti, přitom slastně heká.
Při
polibku bradavky MAGGI do úst stříká
a
přitom mi do ouška sexy slůvka říká.
Sbohem,
krásné vzrušení, polknout se to nedá,
míjí
se to účinkem, žaludek se zvedá.
Tunel
z plátna ušitý, úsek vymezuje
obratníky
a rovník proplout umožňuje.
Nahnali
mě do díry, krev mi tuhne v těle,
když
silný proud z požárky vnik mi do ......
Nakonec
však rozhodně Neptun rukou mávne
"na
mučidla dejte ho, vždyť," nemožné páchnel"
Po
tom křtěcím manévru celým tělem třesu
pak
na sobě někoho k Neptunovi nesu.
Žebra
mi už praskají, šponuje se mícha,
vždyť
mi sedí na zádech černoch jménem Pícha.
Kolena
mám sedřený, místo šatu cáry,
připravte
mi, přátelé, vyzdobené máry.
Hvězdář,
tvor ten učený, z oblohy mi hádá,
že
prý špatné znamení z nebíčka mi padá.
Neptun
jenom odvrátí tuhle. jistou zkázu.
Není
to však zadarmo, tak na cenu se tážu.
Hvězdář
cifru vysloví, dech se zatajuje
a
několik kartonů piva připisuje.
Ta
brněnská patolka, to je pošušňání,
proti
tomu dnešnímu vražednému klání.
Jestli
domů vrátím se a .budu chtít mít klid,
tak
manželce z videa pustím ze křtu klip.
Nastane
mi pohoda, radost, užívání
a
dokonce pivíčko bude doma k mání.
Šťastně
už mám za sebou tuhle hroznou tůru,
jež
zanechá v hlavě mé ještě dlouho můru.
Teď
konečně, Neptune, můžeš mi dát jméno
a
položit ruku svou na moje temeno.
Hrůza
však vás pohItí a strachy se nehnete
vládce
moř! s rozkoší přikazuje repete.
Autor:
Rejnok
Elektrický
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1989
Neptun
zabubnoval a křest začal. Vlály vlajky, tu najednou někdo vykřikl „Teče krev!“.
Křtěnci omdlévali strachem. Podívejte se! Hubáčková Věra krvácí. Doktor přiběhl.
Prohlídl ji a povídá: „kde se vám to stalo?“ A vtom dostal šíp do ruky. Někdo
tady střílí!! vykřikl Neptun. Jeden z křtěnců povídá: „jsou tu Indián!, kde se
tu vzali?“ Asi z minulého přístavu, tam Indiáni nejsou. Problém se řeší dál. Ah,
co to, zapomněli jsme na doktora, honem než vykrvácí. Přiběhl ten pravý doktor a
ošetřil ho. Potom křest proběhl v pořádku.
Autor:
Lenka
Schulzová
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1989
Černoši
přivedli k Neptunovi 4 křtěnce. Neptun jim dal jména. Tři už byli u doktora,
holiče a mořské panny, akorát jeden zůstal a když viděl, jak je polývají, tak
řekl Neptunovi: „Ty, Neptuňáku, koukej mazat do moře, nebo Tě vykopnu tak
vysoko, že se vrátíš do moře za 2 roky!!“
Autor:
Tomáš
Hubáček
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1989
Predhieha
Otava parníky
vezie
koks z Ameriky
do
Brazilky cesta dlhá
námorníkorn
je už nuda
preto
sa spravil krst
čo
je lodný masopust
Neptúnovu
družinu čaká robota
v
nekrstených zhasína iskra života.
Neptún
sa ale usmieval;
chvala
Bohu, že nas lutoval'.
Nakonec
všetko dobre dopadlo,
bolo
to ak Radošínské naivné divadlo.
Autor:
Ing.
Boris Repka, 4. SD
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1989
1)
Stejně tak. jako v minulosti, umožňuje Česká státní pojišťovna uzavření
mimořádné telegrafické životní pojistky pro čs.občany v zahraničí, kteří budou
podrobeni mořskému křtu na čs. námořní lodi.
Jak
ukázala dosavadní praxe, má tato pojistka klíčový význam pro materiální
zabezpečeni pozůstalých po křtěncích.
Pojistka
se uzavírá telegraficky, blankety obdržíte v radiostanici pouze dnes a zítra od
10 do 12 hodin ( po 12 hodině již bude pozdě)...
2)
Dále nezapomeňte včas sestavit a odevzdat. lodnímu hospodáři k uschování do
tresoru, Vaši poslední vůli. Opomenuti tohoto důležitého kroku se již vymstilo
v minulosti několika příliš důvěřivým křtěncům, jejichž zanechaný majetek
byl naházen do moře, a nikoliv, jak je zvykem, řádně konfiskován zplnomocněnci
J.V.Neptuna, což mohlo bývalému majiteli sloužit na onom světě jako polehčující
okolnost.
S
pozdravem „Křtěnče, třes se“
Charlie
Funerus v.r.
za
"Výbor pro předběžnou osvětu nešťastníků při ČNP",.
Též
agent fy „Nahim - Brothers, Limited
Na
lodi JISKRA se – jako už po tolikáté – konal křest levantského námořníka. Sedm
let jezdila Jiskra jen po Středozemním moři a tak tato její specialitka
nahradila posádce rovníkový křest.
Subtropické
slunce rozšafně rozdává své paprsky, obloha se očistila od hrozivých mraků, moře
se nakonec uklidnilo a jen lehce pohupuje s naší lodí, zakotvenou tři míle
od přístavu. Stojíme zde již čtrnáct dní, nikdo neví, jak dlouho to ještě potrvá
a proto členové SSM zorganizovali křest. Čekalo se týden na uklidnění počasí,
aby vše mohlo proběhnout podle plánu. Již včera to vypadalo, že se moře uklidní
, kuchaři připravili pohoštění na večerní program a tak soutěžní a zábavní večer
se zdařile uskutečnil bez rozdávání diplomů.
Nakonec
(v neděli v 15.45) se ozvaly dlouho očekávané zvonky. Křtěnci nastoupili u
nákladového prostoru číslo dva, přichází i velitel lodi. Všichni očekávají, že
Neptun se svou družinou, přijde jako vždy od přídě. Minuty ubíhají a nic se
neděje. Najednou služba z můstku hlásí, že Neptun se vynořil z moře u lodních
schodů. To nikdo nečekal. Všichni se hrnou na ohlášené místo. Skutečně, Neptun
je ve vodě. Necháváme jej chvíli beze zrněny, aby si lovci snímků také přišli na
své. Fotografií Neptuna je na celém světě mnoho, ale Neptun vystupující z vody -
nevím, nevím. Ten ale láteří a vyhrožuje a domáhá se vytažení lodních schodů z
vody. Nakonec kapitán dává povel, posádka křičí sláva, mohutná postava Neptuna
se pomalu vynořuje z moře, z dlouhých zeleno-stříbrných vlasů a brady mu crčí
voda, královskou korunu má trochu nakřivo, vypoulené zeleno-červené oči - no jo,
vždyť jsou z ping-pongových míčků, z dlouhých žabích bot tečou proudy vody,
trojzubcem tluče o schody a přesto, že- je vytahován, láteří dále, co že je to
za loď, když nemá ani elektrický naviják. Schody s Neptunern jsou vytaženy,
kapitán podává hlášení: "Neptune, králi moři a oceánů, vítám Tě s Tvou družinou
na československé námořní lodi JISKRA, která se léta plaví po vodách
Středozemního moře a přesto jen málo našich členů je Tebou křtěných, protože
naše cesty dost daleko míjejí starobylý Rhodos, kolébku námořníků. Považujíc za
přestupek pouštět je po odsloužených měsících domů bez Tvého křtu, pozval jsem
Tě do těchto končin, abys tento slavnostní akt uskutečnil zde, na rejdě. Ke křtu
je připraveno jednadvacet uchazečů, z nichž převážná většina není poprvé ve
Tvých vodách. Ještě jednou jménem celé posádky Tebe a Tvou družinu vítám a zvu
Tě na malé občerstvení po dlouhé a namáhavé cestě."
Neptun
s družinou, kterou tvoří jenom Triton a jednooký pirát, následují kapitána a
zasedají ke stolu. Malý přípitek na uvítanou, Neptun vstává, něco hledá, pak
zoufale zakřičí: "Brýle! Zatraceně, nechal jsem si v zámku brýle! Ta skleroza.
Tritone, nedá se nic dělat, přečti můj projev." Sklesle sedá zpět do křesla a
podává Tritonovi svitek staré opálené mapy. Ten neochotně vstává, rozmotává mapu
a začíná číst: "Starobylý Rhodos není jediným místem, kam jsem byl pozván na
lodě různých národů. Dokonce jsem mockrát křtil až u Héraklových sloupů, dnes
tak ohavně nazvaném Gibraltaru. Musím vám připomenout, že sláva fénických
mořeplavců sahá až do roku 1190 před vaším letopočtem a protože neznali busolu,
řídili se na moři Malým vozem, kteří Řekové později nazvali Féničankou.
Využívali při svých plavbách opěrných bodů jako ostrovů a přístavů, které
zakládali na příhodných místech a to tak, aby nebyly od sebe vzdáleny víc než
jeden den plavby. Plavili se tak, jak to dnes činíte i vy na tomto křápu. A v
těchto místech, kam jste mne pozvali, založili féničtí mořeplavci ve třetím
století před vaším letopočtem osadu Oea, takže i zde starý Rhodoský zákon
platí.
Féničané
byli nejenom vynikající mořeplavci, ale i poctiví obchodníci. Otec dějin, jak
nazvali staří Řekové Hérodota, o nich napsal: Když přistanou, vylodí zboží a
spořádaně je vystaví na břehu. Pak se znovu nalodí a dávají znamení kouřem. Když
ho domorodci spatří, přiblíží se k moři, položí vedle zboží zlato, jež za něj
nabízejí a vzdálí se. Mořeplavci znovu vystoupí na pevninu a zkoumají, co tam
domorodci nechali. Usoudí-li, že ceně zboží odpovídá množství zlata, vezmou si
jej a odplují. Neodpovídá-li, pak se vše opakuje. Navzájem se ale nijak
nepoškozují, jedni se netknou zlata, dokud jeho množství neodpovídá podle jejich
názoru hodnotě zboží, druzí se netknou zboží, dokud si první nevzali zlato. Jó,
objevilo se tehdá i několik nepoctivých pirátů, ale ty jsem vzal za trest do
svých služeb a tím jsem toto zlo nepoctivců na Levantě vymýtil. Tolik na
vysvětlenou a doufám, že z vás, holobrádkové, nikoho nebudu muset vzít do svých
pazourů.
Podle
starobylého Rhodoského zákona při tomto rituálu obětovali mořeplavci to, co jim
bylo nejmilejší. Znám Vás dobře, jen si nemyslete! Vím, že PLZEŇ je pro vás
nejcennější a proto jako oběť budu žádat pro mne, mou družinu a mé delfíny od
každého deset láhví piva nebo láhev ostrého truňku. Co je komu milejší. Za tuto
malou pozornost vám garantuji bezpečnou plavbu na vlnách Středozemního moře a
plodné semeno při odpočinku doma.
Po
předepsaném křtu vás pasuji na levantského námořníka, podepíši křestní listy a
svým mořským kočárem taženým věrnými delfíny odeberu se do svého podmořského
zámku u ostrova Euboia. Až poplujete kolem, přijďte se na mne mrknout, to budete
čubrnět Ale již dost povídání, profesory z vás jak koukám neudělám, tak Tritone
a piráte, začneme."
Po
přečtení malá porada, Triton využívá tuto pauzu k zavlažení svých úst a Neptun
začíná vyvolávat křtěnce. Ale ne podle jména. Buď podle bydliště, nebo práce,
kterou ten který vykonává, podle jeho charakteristické záliby - a vše klape jako
na drátku, každý se poznává. Jeden za druhým klekají před Neptunem, ten je
pomaže palačinkovým těstem, křtěnec podepíše u Tritona oběť, pirát jej odvede po
lodních schodech do moře, kde jej ponoří. Natažená bezpečnostní sít chrání
nejenom proti žralokům, ale i před utopením. Po mořském křtu se každý vrací k
Neptunovi, ten položí trojzubec na rameno křtěnce, druhou rukou několikrát
poklepe křtěnce po hlavě chycenou makrelou, každému popřeje, aby se již
neopakovalo to, co jej trápí (mořská nemoc, bolení břicha nebo hlavy atd.) a
slovy "křtím tě na levantského námořníka" obřad každého jednotlivce končí. Při
tom cvakají aparáty, ozývá se povzbuzování, žádosti o pózování, smích a vřava. V
16.45 křest končí. Neptun se svou družinou odchází, námořníci sundavají malou
vlajkoslávu, uklízejí stoly, lodní schody, zbytky po palačinkovém
těstu.
Než
se slunce ponořilo do vln Středozemního moře, vyvěsilo SSM toto oznámení:
"Slavnostní předávání diplomů z křtu bude provedeno po výjezdu z přístavu. Každý
ať si připraví písničku, básničku, dobrý vtip nebo jiný umělecký projev, jinak
diplom nedostane."
Tma
zahalila lodě kotvící na rejdě, v dálce září světla přístavu, obloha se opět
zlověstně zatahuje, jen malá Féničanka slabě probleskuje. Vracíme se k
stereotypní zábavě na lodi - promítání filmu. Deset programů na půl roku není
moc - každý zná již dialogy zpaměti, přesto dnes po včerejším večírku a dnešním
křtu se nálada celé posádky pozvedla. Snad se .již za.nedlouho dostaneme do
přístavu a pak na moře, kde bude slavnostní předávání křestních listů spojené se
zábavou. A tam skončí jedna kapitola našeho netradičně provedeného
křtu.
Autor:
kapitán
dálné plavby ing.Václav Boura
(*1939),
absolvent
námořní školy v ukrajinské Oděse,
velitel
řady našich námořních lodí
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 2/1978
Co
si to zase ti kluci . námořnický vymysleli? Prý křest levantského námořníka. Co
to je? No právě. To prý každého křtěnce dají do sítě a máčejí ho ve vodě a
nechávají pod vodou tak dlouho, až slíbí co nejvíce křestného - to je pivo nebo
whisky. Kdo to provádí? Sám veliký Neptun, vládce všech moří a oceánů se svou
družinou.
A
tak to začalo. Velké přípravy, neustálé diskuse jak, kde, co - ale jen mezi
zasvěcenými. Ostatní se nechávali na pochybách - jaké to asi
bude?
Ale
jen tak mezi námi stejně jsem si myslel, že je to všechno ušito na manželky,
které byly s námi - jen ať se holky trochu bojí. My silní muži se přece
nezaleknem ničeho, i kdyby nás měli utopit.
Ale
kdepak, tak vážné to zase nebylo - vždy jsme se chtěli jen trochu pobavit.
ˇ
A
tak konečně vše začalo. Místo: Středozemní moře, rejda Tripoli. Loď:
JISKRA.
Den:
neděle 24. září 1978.
Hodina:
šestnáctá.
Poplachový
zvonek pozval křtěnce na palubu. Všichni trochu nejistí, nemluvní. A už nám byl
oznámen příchod Neptuna. Chudinka, jak tam tak stál na tom trapu po kolena ve
vodě, vztekající se, ať už ho vytáhnou nahoru, připomínal spíše rozčileného
bocmana než obávaného vládce moří i když svolával hromy blesky na naši hlavu. Co
ten vám všechno nasliboval! Konečně se trap začal pomalu zvedat a s tím
opadávala Neptunova zlost. Po uvítání kapitánem, provolání slávy a malém
osvěžení už nebylo po vzteku ani památky.
A
pak začal samotný obřad. Neptun si na nás přichystal jakési tajemné a hlavně
notně páchnoucí těsto, kterým nás každého obdařil. Někoho na hlavu, někoho na
záda, pod nos,
do
nosu, i do výstřihu plavek jedné z žen. A potom, kdepak, žádná síť, žádné
potápění, pouze podpis, stvrzující výši křestného a koupel v příjemných vodách
Středozemního moře. Nakonec poklepáni rybou taky pěkně páchnoucí, Neptunovo
přáni na další plavbu mořem a obřad byl hotov,
A
tak i když o láhev whisky a deset piv lehčí, musím řídi, že to stálo za
to.
Co
se vším tím pivem a s whiskou bude Neptun dělat? Samozřejmě, že si to
nenechá. To jen vznik tak zvaný neptunovský fond, z kterého se bude čerpat
občerstvení při předávání křestních listů.A jé, jé – to si prý musíme připravit
nějakou báseň, píseň, scénku – něco pro pobavení společnosti. A tak na to jdu ,
ať splním i tu poslední podmínku k vydání křestního
listu.
Ať
žijem my, všichni levantští námořníci!
Autor:
Radmila
Chvístková, jedna z křtěných
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 2/1978
Už
jste si v Majáku přečetli povídání o křtu rovníkovém, vylíčení křtu levantského
námořníka, jen polární křest byl dosud opomíjen. Snad proto, že se při něm
vynechávají takové atrakce, jako je protahování pod kýlem (to aby si křtěnec
nepotrhal plavky o ledovec) či věšení na baumy (rozmrazování ztuhlých viselců by
si vyžádalo příliš mnoho rumu). Vyskytují se samozřejmě i další obtíže
technického rázu. A tak si dnes přečtěte, jaké to bylo.
Loď
řízená pevnou rukou zkušeného kormidelníka se proplétala mezi obrovskými
plovoucími horami, z nichž čišela strašlivá zima. Taková zima, že vachta na
můstku pila už třetí půllitr silného grogu, aby se aspoň trochu
zahřála.
Hlídka
na přídi měla plné ruce práce s odháněním dotěrných polárních medvědů, - ani
dlouhá bidla neodradila vyhladovělé bestie před opětovnými útoky na
loď.
Kapitán
ze zvyku plivnul hlásnou rourou do strojovny, ale z pusy mu vyletěl ,jen kousek
ledu, prolétl hlásnicí a zazvonil o ocelovou podlahu
strojovny.
Motoráři
ve strojovně se tiskli k mašině jako ke kamnům, jen občas šel někdo z nich
urazit rampouchy, nebezpečně obrůstající kolem hřídele.
Zbytek
posádky se tísnil v mírně vytopené klubovně, decentně vyzdobend ledovcem z
prostěradel.
Náhle
se rozletěly dveře a spolu se závanem mrazivého vzduchu vpadla dovnitř Neptunova
družina provázena oblakem moučného sněhu. Vpředu pajdal sám Neptun, chřestil
zmrzlými vousy a pilně se zlobil, že uklouzl na schodech. Za Neptunem dupal
Eskymák se sněžnicemi na nohou, v .jedné ruce třímal kopí a v druhé vodítko, na
němž vlekl obrovského ledního medvěda. Průvod uzavíral kníže Jack Frost, vládce
mrazivých končin, s velkou kapkou u dlouhatánského nosu.
Medvěd
zabrumlal, postavil se na zadní, vyškubl se z vodítka a protože neviděl na
cestu, přerazil se o židli připravenou pro Neptuna. Diváci zařvali
nadšením.
"Krucinál.fagot"
- promluvil medvěd lidským hlasem, když mu vládce moří se žuchnutím usedl na
záda.
Eskymák
pomohl Neptunovi vstát a pak už začal mluvit Jack Frost. "Tomu ta huba jede jak
šlejfírna" ozvalo se polohlasně v publiku.
"Eskymo,
přiveď sem toho drzouna.." reagoval okamžitě Jack Frost.
„Tím
klackem ne, ,já půjdu sám.." cukal se provinilec.
"Já
ti dám klacek, urazil se Eskymák, to je kopí na tuleně a když bylo po sezóně,
tak jsem s tímhle kopím vyhrabával ze sněhu lišejník a míchal ho s pemikanem. To
je má oblíbená pochoutka. Na, ochutnej!"
Než
se námořník vzpamatoval, nacpal. mu medvěd do pusy připálený suchar, celý
opatlaný a posypaný čímsi, co mohlo být zrovna. tak lišejník jako chlupy ze
smetáku. Křtěnec se zakuckal, bez odmlouvání zapil pochoutku podezřelou
tekutinou a zařval, až poprskal Neptuna. Eskymák mu totiž obratně vpravil pod
košili půl kila ledu, který se hned začal rozpouštět.
Paní
Vonásková sledovala průběh obřadu s rostoucím znepokojením. Připravovala se na
křest opravdu pečlivě, od spodního prádla přes oblečení a nalíčení až po účes.
Hodlala opět zazářit a jako obvykle být hvězdou večera. A tak ji zarazilo, že
všichni ostatní byli v džínách.
"Vonásková
překročila nejen polární kruh, ale taky jedenáctý přikázání. Víš, který to je?"
řečnil zase Jack Frost.
"Nevím,
nepokradeš?" pípla Vonásková.
"Houbec,
mě neoblafneš" prohlásil Frost. "To, že jsi nejhezčí ženská na tomhle škopku,
ještě neznamená, že tě budeme šetřit. Medvěde, měj se k
činu!"
První
takty houpavého valčíku z ukrytého magneťáku zavířily vzduchem. Medvěd se ladně
uklonil před překvapenou Vonáskovou, uchvátil ji do náruče a začali kroužit po
miniaturním parketu.
"Snad
se to odbyde jen tímhle," utěšovala se v duchu Vonásková.
Medvěd
se ale tancem rozvášnil, několikrát šlápl své tanečnici na nohu, zdvihl ji do
výšky a náhle ji v polovině taktu postavil na zem před Neptuna. Hudba
zmlkla.
"Jsi
oblečená jako do tropů, uvidíme, jestli vydržíš krutý podmínky severu," řekl
Neptun.
"Co
takhle pořádnou chumelenici?" navrhl Eskymák.
"To
je ono" zajásala družina. A než stačila paní Vonásková zaprotestovat, snesla se
na její čerstvě odbarvenou a natupírovanou hlavu pořádná dávka mouky a ledové
vody.
"Sprosťáci!"
zaječela paní Vonásková, "to si vypijete!“, ale jen otevřela pusu, nacpali ji
tam plnou hrst pemikanu" a její žádost o nápoj důstojnější než je voda kvitovala
družina ďábelským chechotem.
"Jen
jí dejte, hoši," povzbuzoval je starý .Vonásek. "Furt má připomínky, že jsem k
ní málo pozornej, tak ať si to trochu užije. "
Rozjařenému
Vonáskovi ušlo, že dráždí bosou nohou chřestýše a že se mu to pak v kabině
všechno vrátí.
"Jauvejs,
to studí" řvala paní Vonásková silným hlasem, když jí do slibně vypadajícího
výstřihu vpravili větší množství ledu. Pak ucítila, jak ji něco tvrdého a
těžkého kleplo přes hlavu. Byl to zmražený, teď už zvolna roztávající žralok.
Několik kapek jeho páchnoucí krve jí cáklo na sněhobílou blůzu, kde se rozpily v
mokré mouce.
Do
očí jí vstoupily rozhořčené slzy. V rozčilení přeslechla i Neptunovu závěrečnou
formuli. Vstala a publikum se rozchechtalo, protože mouka a tající led vytvořily
na jejích šatech pozoruhodné obrazce. Vonásková honem zamrkala, aby se zbavila
těch pár slziček, a zazářila jako lampión.
Přece
jen měla úspěch.
Autor:
PW
uveřejněno
v podnikovém časopise Maják 4/1979
Jako
vystřiženo z dobrodružného románu či filmu. Ano, piráti i normální
námořníci se zdobí jednou náušnicí.
Jistě,
zvykli jsme si přijímat tento jev jako romantický doplněk ke snům o dalekých
zemích, o dobrodružstvích námořníků.
Opravdu
jen vybájená romantika.
Ne.
Náušnici
má právo nosit námořník, který získal takzvaný Drakeův certifikát. Za
co?
Za
nejnehostinnější místo pro námořníky je už po staletí považováno mořië kolem
Hornova mysu, který je nejjižnějším mysem Jižní Ameriky na Hornově
ostrově.
Prvně
byl obeplut v roce 1616. Moře je tu bouřlivé, nebezpečná skaliska jsou
neustálou hrozbou lodím. Moderním. Natož pak dříve
plachetnicím.
Nošení
náušnice u námořníků je a bylo jakýmsi vysvědčením, vizitkou. Byl jsem mezi
těmi, kdož nebezpečnou cestu prodělali a přežili. A k náušnici byl a je
vydáván certifikát.
Autor:
Josef Půhonný
námořník a loďmistr,
na první Republice i řadě dalších našich námořních lodí