Vodní doprava využívá vodní cesty přirozené (řeky a jezera) nebo umělé (kanály, průplavy), na kterých plavidla překonávají výškové rozdíly plavebními komorami nebo zdvihadly lodními,

Průplavy

umělá vodní cesta mezi moři, jezery či řekami, vytvořená nejčastěji pro zkrácení vodní dopravy. K překonávání terénních překážek se na průplavu budují plavební komory, vodní tunely, mosty a lodní zdviže.

Plavební komora

zdymadlo – zděná nebo betonová komora na plavební cestě (v plavebním kanálu, průplavu), uzavíratelná na obou koncích vodotěsnými vraty. Snižováním a zvyšováním hladiny v komoře pomocí obtokových kanálů s využitím samospádu se dosáhne zdvižení plavidla nebo jeho spuštění při sestupu po spádu vodní cesty.

Nejdelším průplavem na světě je Intracoastal Waterway (3 900 km) v USA podél pobřeží Atlantského oceánu, nejvíce nákladů se přepravuje Suezským průplavem, nejvíce lodí proplouvá Panamským průplavem.

Suezský průplav

arabsky Qanat as Suways – umělý námořní průplav v Egyptě v Suezské šíji; délka 160 km, šířka 55 – 360 m, hloubka 12 – 20 m. Spojuje Středozemní moře a Rudé moře, umožňuje nejkratší námořní spojení mezi Evropou a jižní a jihovýchodní Asií. Splavný pro lodě do 370tis.BRT (doba proplutí 15 hodin). Objemem přepravených nákladů (275 mil. t, 1992, z toho 30 % ropa) nejvýznamnější průplav světa. – Přístavy Port Said, Ismáílíja a Suez. Suezský průplav je v úrovni mořské hladiny, napájen Nilem; prochází třemi jezery. – Menší průplav existoval již ve 2. tis. př. n. l.; obnoven ve 3. stol. n. l. a po arabské okupaci 642. V roce 776 byl zasypán. Moderní průplav postaven Francouzi 1859 – 69 (francouzským podnikatelem F. de Lessepsem, 1805 – 1894); otevření podnítilo hospodářský rozvoj do té doby téměř neosídlené oblasti. Od roku 1882 pod správou Velké Británie, 1888 podepsána konvence o svobodné plavbě. V roce 1956 znárodněn egyptskou vládou (viz též suezská krize), 1967 – 75 uzavřen v důsledku války mezi Egyptem a Izraelem, 1975 – 80 rozšířen.

Panamský průplav

umělá vodní cesta napříč Panamskou šíjí, spojující Atlantský a Tichý oceán; celková délka průplavu 82 km, šířka 150 – 300 m, průměrná hloubka 13 m. Šest plavebních komor; součástí Panamského průplavu je i umělé Gatunské jezero (výška hladiny 26 m n. m.). Denní kapacita 48 lodí (maximálně 40tis. BRT), doba proplutí 7 – 8 hodin. Přístavy Colón (u Atlantského oceánu) a Balboa (u Tichého oceánu). Panamský průplav je jednou z nejvýznamnějších vodních cest na světě, podstatně zkracuje lodní trasy kolem Jižní Ameriky. – Výstavba 1881 – 89 a 1906 – 14; obchodní provoz zahájen v roce 1920. 1904 bylo území podél Panamského průplavu (tzv. Panamské průplavové pásmo; 1 432 km2) pronajato USA; 1979 území předáno Panamě, kontrola nad průplavem byla Panamě vrácena v roce 2000.

Korintský průplav

průplav v Řecku mezi Jónským mořem a Krétským mořem, protíná Korintskou šíji. Délka 6 343 m, šířka na hladině 23 m, hloubka 8 m, zářez až 60 m hluboký. Splavný pro lodě do 10 000 BRT. Prokopán v letech 1881 – 93; 500 př. n. l. – 12. stol. n. l. v místě Korintského průplavu v provozu vlečka pro lodě.

Dunaj-Černé moře

průplav v Rumunsku mezi městy Çernavoda, Medgidia a Agigea (jižně od Constanţy); délka 64 km, šířka 110 – 140 m. Pro lodi do 5 000 t zkracuje plavbu do Černého moře asi o 400 km.

Severomořsko-baltský průplav

Kielský průplav, německy Nord-Ostsee Kanal – umělý průplav v severním Německu, spojující Severní moře a Baltské moře; délka 99 km, hloubka 11 m, šířka u dna 90 m. Výrazně zkracuje lodní trasy z Baltského do Severního moře a umožňuje vyhnout se Dánským úžinám. Otevřen v roce 1895.

Bělomořsko-baltský průplav

průplav v evropské části Ruska; propojuje Bílé moře (Belomorsk) s Finským zálivem Baltského moře (přes Vygozero, Novoladožský kanál a Něvu). Dobudován v roce 1933 v délce 227 km. Spojil Sank Peterburg (Leningrad) a Archangel'sk. Hloubka v průměru 5 m, 19 zdymadel. Patří k nejsevernější části systému průplavů spojující i Černé moře a Kaspické moře.

Rýnsko-mohansko-dunajský průplav

německy Rhein­Main­Donau­Großschiffahrtsweg – umělá vodní cesta v Německu; propojuje povodí Rýna (prostřednictvím Mohanu) a Dunaje. Délka 171 km. Umožňuje lodní spojení Černého moře a Severního moře napříč kontinentem. Splavný pro lodě do 1 500 BRT. Dokončen v roce 1992.

Středoněmecký průplav

německy Mittellandkanal – umělá vodní cesta v Německu spojující povodí Labe, Vezery, Ennsu a Rýna; délka 465 km. Významná trasa nákladní lodní dopravy (splavnost pro lodě s výtlakem do 1 000 t). Otevřen v roce 1938.

Volžsko-baltský průplav

umělá vodní cesta na severu evropské části Ruska, spojující Volhu s Baltským mořem; celková délka 1 100 km (včetně řek a jezer), minimální hloubka 4 m. Vede z Rybinské vodní nádrže přes Bílé jezero do Oněžského jezera a dále do Finského zálivu. Bělomořsko-baltským průplavem spojen s Bílým mořem. Vybudován na začátku 19. stol., rekonstruován v roce 1964.

Volžsko-donský průplav

umělá vodní cesta na jihu evropské části Ruska, spojující Volhu a Don; délka 101 km. Soustava zdymadel. Otevřen v roce 1952.

Velký průplav

Císařský průplav, čínsky Ta-jün-che čínsky Da Yunhe – umělá vodní cesta ve východní Číně napříč Velkou čínskou nížinou paralelně s pobřežím Žlutého moře; délka 1 794 km (800 km celoročně splavných). Nejstarší funkční průplav na Zemi. Začíná v Pekingu, vede k jihu, protíná řeky (mj. Huang He a Chang Jiang) a jezera a končí v Hangzhou. Stavbu nejstarších úseků zahájil stát Wu 486 př. n. l. a stát Wej 361 př. n. l. Na starší stavby navázal císař Jang-ti (vládl 581 – 604) z dynastie Suej, který je nechal propojit do jednoho systému Císařského průplavu (Jü-che). V té době na stavbě pracovalo asi 5 mil. dělníků. Vybudování Velkého průplavu značně urychlilo dopravní spojení mezi jednotlivými částmi východní poloviny Číny a přispělo k hospodářskému rozkvětu měst podél průplavu. Ve 13. stol. byl Velký průplav prodloužen až do Ta-tu, hlavního města říše Jüan. Od roku 1958 rekonstruován. V současnosti zde plují lodě o výtlaku 2 000 BRT.

Průlivy

úžina – úzká vodní cesta přirozeného původu, která spojuje dvě moře. Mezinárodněprávní úprava režimu mořských průlivů není jednotná. Je sjednávána mezinárodními úmluvami pro jednotlivé průlivy separátně. Úpravy zahrnují zejména otevřenost, respektive uzavřenost průlivu pro průjezd obchodních a válečných lodí buď pro všechny státy, nebo pro státy pobřežní či nepobřežní – a to vzhledem ke stavu míru nebo války.

Dardanely

turecky Çanakkale Bog˘azi, starořecky Hellespont – průliv mezi Evropou a Asií spojující Egejské a Marmarské moře; délka 65 km, šířka 1,3 – 6 km, hloubka 50 – 100 m. Dopravní význam.

Bospor

turecky Karadeniz Bog˘azi – průliv mezi Evropou a Malou Asií, spojuje Černé a Marmarské moře; délka 33 km, jižní vstup 2,6 km, severní vstup 3,7 km, minimální šíře 550 m, hloubka 28 – 121 m. Povrchový proud méně slané vody (18 – 20 ‰) proniká z Černého moře do Marmarského, při dně slanější voda (37 ‰) proudí do Černého moře. Na konci třetihor říční údolí, v době glaciálů souš, mořský průliv až po ústupu posledního (würmského) ledovce.

Kerčský průliv

mořská úžina spojující Černé a Azovské moře, mezi Kerčským poloostrovem na západě a Tamanským poloostrovem na východě. Délka 45 km, šířka 3 – 20 km, hloubka v plavební dráze 7 m, jinak do 5 m, průměrná slanost 14 ‰, max. teplota vody v létě 24 °C. Významný pro námořní dopravu.

Gibraltarský průliv

[džibraltarský], mořská úžina mezi Evropou a Afrikou; spojuje Atlantský oceán se Středozemním mořem. Délka od mysu Cap Spartel (Maroko) po mys Punta Almina (Ceuta, Španělsko) asi 70 km, šířka 15 – 45 km, maximální hloubka 1 181 m. Na hladině se proud méně slané vody (36,5 ‰) pohybuje do Středozemního moře a při dně proud slanější vody (38 – 38,5 ‰) směřuje do Atlantského oceánu. Příliv 3 – 3,9 m. Gibraltarský průliv vznikl jako příkopová propadlina na počátku pliocénu. – Strategicky významná námořní cesta; přístavy Gibraltar, Algeciras, Tanger, Ceuta.

Dánské úžiny

 systém úžin mezi Skandinávským a Jutským poloostrovem. Průlivy Kattegat a Skagerrak spojují Severní a Baltské moře; mezi ostrovem Sjćlland a ostrovem Fyn je Store Bćlt a mezi ostrovem Fyn a Jutským poloostrovem Lille Bćlt. Dánské úžiny mají velký dopravní a strategický význam; zamrzají jen při tuhých zimách.

Store Bćlt

průliv mezi dánskými ostrovy Sjćlland a Fyn; délka 120 km, šířka 11 – 30 km, hloubka 20 – 55 m. Spojuje Kattegat a Baltské moře. Intenzívní námořní doprava. Překlenut mostem.

Kattegat

mělký průliv mezi jihozápadním pobřežím Švédska na východě, Jutským poloostrovem na západě a ostrovem Sjaland na jihu, součást Dánských úžin; plocha 25 000 km2, hloubka většinou do 40 m (max. 124 m), slanost 15 – 20 ‰. Významná námořní doprava, přístavy Göteborg, Alborg, Arhus, Frederikshavn.

Skagerrak

průliv mezi Jutským a Skandinávským poloostrovem, součást Dánských úžin; délka 250 km, šířka 110 – 150 km, max. hloubka 725 m. Významná lodní doprava. Přístavy Oslo, Kristiansand.

Dánský průliv

průliv v Atlantském oceánu mezi Grónskem a Islandem, spojuje Grónské a Irmingerovo moře; šíře asi 300 km, Grónsko-islandský podmořský práh s hloubkami 111 – 624 m. Chladný Východogrónský proud probíhá k jihozápadu. Významný rybolov.

Lamanšský průliv

anglicky English Channel, francouzsky La Manche – průliv mezi Francií a Britským souostrovím; délka 500 km, šířka 33 – 190 km, maximální hloubka 172 m. Skočný příliv 5 – 8 m, maximální příliv v zálivu St. Malo 12 m. Hranicí je na západě spojnice mysů Pointe de Saint Mathieu a Land’s End, na východě Doverská úžina. Časté bouře a mlhy. Hustá námořní doprava; přístavy Cherbourg, Le Havre, Plymouth, Portsmouth, Southampton.

Severní průliv

anglicky North Channel – mořská úžina mezi Velkou Británií a Irskem; délka 170 km, šířka 20 – 40 km. Spojuje Irské moře s Atlantským oceánem. Hlavní přístav Belfast. Lodní doprava.

Sicilský průliv

též Tuniský průliv – mořská úžina mezi Tuniskem a Sicílií; minimální šířka 147 km, hloubka většinou do 100 m, teplota vody 14 – 25 °C, salinita 37 ‰. Ostrov Pantelleria.

Messinský průliv

italsky Stretto di Messina – průliv mezi nejjižnějším výběžkem Apeninského poloostrova (Kalábrií) a Sicílií; šířka 3 – 16 km, délka 42 km, hloubka do 120 m. Spojuje Jónské a Tyrhénské moře. Messinský průliv vznikl jako příkopová propadlina na počátku čtvrtohor. – Podmořský ropovod, plánován silniční most. Hustá námořní doprava, přístavy Messina a Reggio di Calabria.

Otrantský průliv

italsky Canale di Otranto – průliv mezi moři Jónským a Jaderským; odděluje poloostrovy Apeninský a Balkánský. Minimální šířka 73 km, maximální hloubka 1 080 m, teplota vody v létě 24 °C, v zimě 13 °C, slanost 39 ‰. Frekventovaná trasa námořní dopravy. Přístavy Brindisi, Otranto, Vlore.

Kerčský průliv

mořská úžina spojující Černé a Azovské moře, mezi Kerčským poloostrovem na západě a Tamanským poloostrovem na východě. Délka 45 km, šířka 3 – 20 km, hloubka v plavební dráze 7 m, jinak do 5 m, průměrná slanost 14 ‰, max. teplota vody v létě 24 °C. Významný pro námořní dopravu.

Báb el-Mandeb

Bab el­Mandeb – průliv mezi Rudým mořem a Adenským zálivem Arabského moře, široký 26 km. Ostrovem Perim rozdělen na tzv. Malý průliv (3 km široký a 29 m hluboký) a Velký průliv (19 km široký a přes 200 m hluboký). Hlubinný proud odvádí slanější vody z Rudého moře do Indického oceánu; na povrchu proud se směrem opačným.

Mosambický průliv

úžina v Indickém oceánu mezi jihovýchodní Afrikou (Mosambik) a Madagaskarem, na severu ohraničen souostrovím Komory; délka 1 530 km, šířka 400 – 650 km, hloubka 2 400 – 3 500 m. Na východě pás korálových útesů, podél afrického pobřeží teče od severu k jihu teplý Mosambický proud.

Malacký průliv

 mořská úžina mezi Malajským poloostrovem a Sumatrou; délka 820 km, šířka 36 – 300 km, minimální hloubka v plavební trase 25 m. Spojuje Andamanské a Jihočínské moře. Frekventovaná námořní trasa. Přístavy Singapur, Melaka.

Sundský průliv

indonésky Selat Sunda – mořská úžina mezi Sumatrou a Jávou; délka 130 km, šířka 26 – 112 km, max. hloubka 1 080 m. Spojuje Jávské moře s Indickým oceánem. Intenzívní lodní doprava. – V roce 1883 výbuch sopky Krakatau usmrtil asi 36 000 lidí.

Taiwanský průliv

čínsky Taiwan Haixia – průliv v Tichém oceánu mezi pobřežím východní Číny a Taiwanem; délka 380 km, minimální šířka 160 km, hloubka do 200 m. Spojuje Východočínské a Jihočínské moře. Přístavy Gaoxiong, Tainan, Xianen.

Korejský průliv

korejsky Choson hähyöp – úžina mezi Korejským poloostrovem a japonskými ostrovy, spojuje Japonské a Východočínské moře. Šířka 180 – 220 km. Přístav Pusan.

Beringův průliv

 průliv mezi Severním ledovým oceánem (Čukotské moře) a Tichým oceánem (Beringovo moře); šířka 85 km, hloubka 40 – 55 m. Mezi Diomedovými ostrovy procházejí hranice Ruska a USA. V pleistocénu byl nejméně dvakrát souší (před 20 000 lety hladina o 95 m níže, před 125 000 lety asi o 135 m níže) a probíhal tudy pevninský most mezi Asií a Severní Amerikou (teorie o migraci lidí do Ameriky).

Hudsonův průliv

 [hadsnúv], anglicky Hudson Strait – průliv mezi Labradorským poloostrovem a Baffinovým ostrovem v severovýchodní Kanadě; spojuje Atlantský oceán s Hudsonovým zálivem. Délka přes 700 km, šířka 230 km, maximální hloubka 900 m.

Floridský průliv

anglicky Straits of Florida – průliv mezi poloostrovem Floridou, ostrovem Kuba a souostrovím Bahamy; šířka 85 – 150 km, hloubka 150 – 2 000 m. Spojuje Mexický záliv s Atlantským oceánem; protéká jím jedna ze dvou větví teplého Golfského proudu.

Drakeův průliv

[drejkúv], anglicky Drake Strait – průliv mezi Jižní Amerikou a Jižními Shetlandami. Po poledníku mysu Cabo de Hornos (67° 16´ západní délky) probíhá hranice mezi Atlantským a Tichým oceánem; maximální hloubka 5 486 m. Silný proud Západního dryftu, časté bouře, v zimě na jižní polokouli souvislý led až k 60° jižní šířky, po celý rok plovoucí kry. – Průlivem jako první proplul v roce 1578 F. Drake

Magalhăesův průliv

[magalješúv], španělsky Estrecho de Magallanes – mořská úžina mezi nejjižnějším výběžkem jihoamerické pevniny na jedné straně a Ohňovou zemí a jihochilskými ostrovy; délka 550 km, minimální šířka 3 km. Spojuje Atlantský a Tichý oceán. Přístavy Punta Arenas, Porvenir. – Průlivem proplul v roce 1520 F. Magalhăes. Magalhăesův průliv se postupně stal důležitou námořní cestou, ale jeho význam poklesl po otevření Panamského průplavu.