německy
Elbe – řeka ve střední Evropě v Čechách a Německu; délka 1 165 km (z toho v
Čechách 364 km), plocha povodí 144 100 km2,
průměrný průtok 750 m3/s.
Pramení v Krkonoších, protéká velkým obloukem Českým masívem a poté
Severoněmeckou nížinou k severozápadu; vytéká u Hamburku nálevkovitým ústím do
Severního moře. Největší přítoky zleva Vltava, Ohře, Mulda a Sála, zprava
Jizera, Schwarze Elster, Havola a Elde. – Lodní doprava; Labe je splavné od
Chvaletic (960 km). Dolní tok je spojen průplavy s Odrou, Vezerou a Rýnem
(Středoněmecký průplav) a s Baltským mořem (Severomořsko-baltský průplav při
ústí).
německy
Donau, maďarsky Duna, bulharsky Dunav, rumunsky Dunărea – druhá nejdelší řeka
Evropy; 2 857 km, plocha povodí 817 000 km2,
střední průtok u ústí 6 430 m3/s.
Vzniká soutokem řek Breg a Brigach, stékajících z východních svahů Schwarzwaldu,
protéká severním podhůřím Alp do Vídeňské pánve a dále do Malé uherské nížiny,
kde se odděluje Malý Dunaj. Dunaj tvoří osu Velké uherské nížiny. Pod Bělehradem
proráží horské pásmo – na levém břehu leží Jižní Karpaty a na pravém Stara
Planina. Dolní tok Dunaje protéká Valašskou nížinou, kde se rozlévá do širokého
koryta (až 10 – 20 km). Dunaj ústí velkou močálovitou deltou (bývalý záliv
vyplněný sedimenty, 4 300 km2) do
Černého moře. Hlavní ramena delty: Kilijské, Sulinské a Svatojiřské. Na horním
toku ztrácí Dunaj podzemní bifurkací část své vody ve prospěch povodí Rýna.
Proměnlivý průtok během roku. Na dolním toku nejvyšší v květnu až červnu, na
horním v červenci až srpnu (alpské přítoky s ledovcovým režimem). Hlavní přítoky
zleva Morava, Váh, Tisa, Siret a Prut, zprava Isar, Inn, Enns, Rába, Dráva,
Sáva, Morava (Velika Morava). Dunaj je nejvýznamnější evropskou vodní cestou;
splavný od ústí řeky Iller (u Ulmu), pro větší lodě od Regensburgu (Řezna) a pro
námořní lodě od Brăily (Rumunsko). Na základě Bělehradské konvence z roku 1948
je plavba volná pro všechny státy. Dunaj je přes Mohan spojen s Rýnem.
Hydroenergetický význam; přehrady Železná vrata, Gabčíkovo. Časté
povodně.
německy
Rhein, francouzsky Rhin, holandsky Rijn – řeka v západní Evropě; délka 1 330 km,
plocha povodí 220 000 km2,
průměrný průtok 2 400 m3/s. –
Vzniká soutokem Předního a Zadního Rýna ve východním Švýcarsku. Nejprve protéká
horským údolím k severu, poté Bodamským jezerem, přes Rýnský vodopád (výška 28
m) u Schaffhausenu a širokým hlubokým údolím mezi Vogézami a Schwarzwaldem. Mezi
Mohučí a Bonnem proráží soutěskou Porýnskou břidličnou vrchovinu. Dolní tok je
nížinný, v Nizozemsku se větví na několik ramen (největší Waal) a ústí deltou do
Severního moře. Hlavní přítoky zleva Aara, Mosela, zprava Neckar, Mohan, Ruhr a
Lippe. – Rýn je hospodářsky nejvýznamnější řekou Evropy; podél toku jsou hustě
osídlené průmyslové oblasti (Porúří). Intenzívní říční doprava. Splavný od
Basileje (883 km). Přítoky a průplavy je Rýn spojen se všemi hlavními okolními
toky (Rhôna, Seina, Vezera, Labe, Dunaj, Ems a Šelda). Nejvýznamnější přístavy
Rotterdam a Duisburg.
řeka v
USA, největší v Severní Americe; délka 3 778 km (včetně Missouri 6 212 km, 3.
nejdelší říční systém světa), plocha povodí 3,3 mil. km2
(3.
největší na světě), průměrný průtok v ústí 18 000 m3/s. –
Pramení západně od Velkých jezer ve státě Minnesota, protéká plochou krajinou
Centrálních rovin a Mississippskou nížinou, ústí do Mexického zálivu. Největší
přítoky zprava Des Moines, Missouri, Arkansas a Red River, zleva Chippewa,
Wisconsin, Illinois a Ohio. Vzhledem k odlesnění značné části povodí časté
povodně; protipovodňové hráze (asi 4 000 km), přehrady. – Hustá říční doprava.
Horní tok propojen průplavy s Velkými jezery. Splavná od Minneapolisu (3 100
km), pro námořní lodě do New Orleansu. Na řece leží Minneapolis-Saint Paul,
Saint Louis, Memphis, New Orleans.
španělsky
Río Orinoco – řeka na severu Jižní Ameriky ve Venezuele a v Kolumbii; délka 2
084 km, plocha povodí 950 000 km2,
průměrný průtok asi 30 000 m3/s.
Pramení na jihu Guayanské vysočiny, rozděluje se na dvě ramena (tzv. bifurkace):
levé (Río Casiquiare) teče k jihozápadu do povodí Amazonky a ústí do Río Negro,
pravé pokračuje jako Orinoko k severu a severovýchodu a ústí do Atlantského
oceánu. Levostrannou část povodí (přítoky Meta, Apure) pokrývá převážně Orinocká
nížina; pravostranné přítoky (největší Caroni) stékají z Guayanské vysočiny. –
Část toku tvoří hranici mezi Venezuelou a Kolumbií. Dolní tok splavný, největší
přístavy Ciudad Bolívar a Ciudad Guayana (i pro námořní
lodě).
portugalsky
Río Amazonas – největší veletok světa, průtok 63 000 – 280 000 m3/s,
průměrně asi 170 000 m3/s, do
světového oceánu ročně přivádí asi 15 % celkového přítoku z pevniny. Největší
povodí světa, 7 050 000 km2, tj.
asi 40 % rozlohy Jižní Ameriky. Nejdelší řeka na Zemi, 7 025 km, s pramenným
úsekem Apurímac, Ucayali. Pramení na jihu Peru v Peruánských Alpách,
vytéká z ledovce Uacra jako Río Santiago, dále Apurímac (na dolním toku též
nazýván Río Ene a Río Tambo), soutokem s Urubambou vzniká Ucayali a po jejím
soutoku s Marańónem začíná Rio Amazonas. Pro úsek Amazonky až po Rio Negro se v
Brazílii užívá název Río Solimőes. Šířka řečiště po soutoku Maraňónu a Ucayali
1,5 km, v Iquitos 1,8 km, na hranicích Peru a Brazílie 2,8 km, na středním toku
5 – 10 km, v Óbidos se zužuje na 1,8 km při hloubce přes 100 m, před ostrovem
Marajó má šíři 25 km a v říční deltě 250 – 300 km. Od soutoku s řekou Rio Negro
překonává po ústí (1 300 km) výškový rozdíl 26 m, tj. sklon 2 cm na 1 km.
Průměrná rychlost proudění na dolním toku 0,75 m/s, průměrná hloubka 30 – 50 m,
maximální přes 70 m. Celkem 17 přítoků je delších než 1 500 km, Madeira, Rio
Negro, Tocantins a Xingu patří mezi 15 nejvodnějších řek světa. Hladina kolísá
během roku o 7,5 m v peruánském městě Iquitos, o 7 – 13 m v Manausu a o 6 – 8 m
na dolním toku. V době povodní se Amazonka rozlévá do široké údolní nivy
(várzea), vytváří rozsáhlá jezera podél toku (igapó), na občasně zaplavovaných
plochách (campos) ukládá úrodné náplavy. Pravé přítoky mají maximální průtoky v
létě na jižní polokouli, levé v létě na severní polokouli. Řeky v povodí
Amazonky se rozlišují podle barvy. Tzv. řeky s černou vodou (água preta), např.
Rio Negro, se vyskytují na půdách s vysokým obsahem kyseliny křemičité, která
rozpouští složky humusu. Tzv. řeky s bílou vodou (água branca) jsou zakalené
žlutými jílovitými zvětralinami, bohatými na živiny, které toky odnášejí z And a
ukládají je podél břehů (Río Solimőes, Purus, Juruá a Madeira). Tzv. čisté řeky,
např. Tapajós a Xingu, unášejí velmi málo plavenin chudých na živiny, mají
žlutozelené až olivově zelené zabarvení a oproti řekám s bílou vodou jsou velmi
průhledné. Přílivový příboj (pororoca) dosahuje v ústí výšky 4 – 5 m a je
zřetelný ještě v Óbidos, 800 km od ústí. V povodí Amazonky je asi 50 000 km
vodních cest. Pro námořní lodě (do 5 000 t) je splavná do Manausu, pro lodě s
ponorem do 4 m až do Nauty (Peru) na soutoku Maranónu s Ucayali (4 300 km).
První splul Amazonku 1541 – 42 F. de Orellana z území Ekvádoru přes Río Coca,
Río Napo a hlavní tok až po ústí.
arabsky
Furát, turecky Firat – největší řeka Blízkého východu; délka 2 760 km. Vzniká
soutokem Karasu a Muratu v Arménské vysočině v Turecku. Protéká Sýrií a Irákem a
společně s Tigridem vytváří tok Šatt-al-Arab, ústící do Perského zálivu. Max.
odtok v květnu a červnu. Hydroelektrárna Keban a Atatürk. Povodí Eufratu je
jednou z nejstarších kulturních oblastí.
Dijla,
turecky Dicle – řeka v Turecku a Iráku; délka 1950 km, plocha povodí 375 000
km2,
průměrný průtok u Bagdádu 1 240 m3/s.
Vytéká z jihovýchodního Turecka, protéká bývalou starověkou Mezopotámií a s
řekou Eufratem vytváří dolní tok Šatt-al-Arab. Zavlažovací kanály, přehradní
nádrže. Splavná od Bagdádu, za vysokých vodních stavů od Mosulu
(al-Mawsil).
společný dolní tok řek Eufratu a Tigridu na hranicích Iráku a Íránu; délka 195 km, průměrný průtok 1 400 m3/s. Ústí deltou do Perského zálivu. Do Basry je splavný pro námořní lodě.