Přístavy
jsou stanice plavidel na plavebních cestách; tvoří obvykle dopravní křižovatku,
v níž se stýkají námořní, říční, železniční, silniční a letecké dopravní trasy.
Budují se na pobřeží, v zálivech, v ústích řek nebo jsou s mořem spojeny
průplavem. K překládání zboží jsou vybaveny potřebnou mechanizací, skladišti a
překladišti, pro osobní dopravu mají staniční budovu s odbavovací halou a
servisem. Velké přístavy mají specializované terminály, např. pro překládání
obilí, rudy, uhlí, kontejnerů, ropy nebo zkapalněných plynů (LNG, LPG), budované
i na umělých ostrovech. Největším přístavem na světě je Rotterdam (obrat 279
mil. t ročně, 1993). Termín přístav se často ztotožňuje s celým sídlem, jehož je
přístav součástí, nikoli jen se samotným přístavním areálem.
hlavní
město Švédska, na východě země mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem; 727 000
obyvatel (1998), aglomerace 1,6 mil. obyvatel (1998). Obchodní, průmyslové,
finanční a kulturní středisko státu, sídlo krále a ústředních úřadů. Stockholm
leží na rovinných nebo mírně vyvýšených březích řady průlivů a průplavů a na
ostrovech; řada mostů a parků. – Průmysl loďařský, strojírenský, papírenský,
chemický, potravinářský, polygrafický. Dopravní křižovatka; námořní přístav,
metro, 2 letiště. Veletrhy, mezinárodní hudební festival (od roku 1953). Řada
muzeí, galerie, divadla, opera, botanická zahrada, skanzen (1891, nejstarší na
světě). Univerzita (1877) a jiné vysoké školy, Švédská akademie věd (od roku
1901 místo udílení Nobelovy ceny). Historické památky (kostely Storkyrkan z 13.
stol., Riddarholmskyrkan z 13. stol. s královskými hrobkami, královský zámek z
18. stol., radnice z 1923). – Stockholm založen kolem roku 1250, centrum obchodu
s německými městy (Lübeck); od konce 13. stol. královská rezidence. V roce 1520
ve Stockholmu Dánové popravili 82 odbojných předáků švédských stavů
(stockholmská krvavá lázeň). V roce 1523 dobyt Gustavem I. Vasou na Dánech a
stal se hlavním městem Švédska. Stavební rozvoj v 17. stol., industrializace a
růst obyvatelstva v 19. století.
[malme],
město v jižním Švédsku u průlivu Řresund; 255 000 obyvatel (1998). Průmysl
loďařský, letecký, oděvní, potravinářský, chemický. Dopravní křižovatka;
významný přístav, letiště. Stavba silničního mostu do Dánska. Divadlo, muzeum.
Historické památky (zámek z 15. stol.). – Malmö bylo založeno kolem roku 1150,
město od roku 1353, od 1658 součást Švédska.
[jeteborg],
město v jihozápadním Švédsku při ústí řeky Göty do průlivu Kattegat; 460 000
obyvatel, aglomerace 750 000 obyvatel (1998). Největší švédský přístav, druhé
největší švédské město. Průmysl strojírenský (loďařský, automobilový),
petrochemický, papírenský, spotřební. Dopravní uzel; mezinárodní letiště.
Muzeum, divadlo, opera. Technika (1829), univerzita (1891). – Göteborg založen
1603 Karlem IX., zničen při kalmarské válce 1611 – 13, znovu založen Gustavem
II. Adolfem 1619.
[norčépink],
město ve středním Švédsku u Baltského moře; 123 000 obyvatel (1998). Průmysl
elektrotechnický, textilní, strojírenský, potravinářský, dřevozpracující,
gumárenský, papírenský. Dopravní křižovatka; letiště. Námořní přístav (dovoz
ropy, vývoz papíru).
město v
jižním Švédsku u Baltského moře; 35 300 obyvatel (1990). Průmysl gumárenský,
chemický, cukrovarnický, potravinářský. Námořní přístav; trajekty do Sassnitzu
(od 1898) v Německu. – Ve středověku centrum rybolovu (herinky); po požáru 1617
ztráta významu. Město znovu až od roku 1867.
hlavní
město Norska, na březích Oslofjordu; 499 700 obyvatel (1998). Politické,
hospodářské, kulturní a finanční středisko státu. V Oslo a blízkém okolí je
soustředěna více než čtvrtina průmyslové výroby Norska; převládá průmysl
strojírenský, loďařský, elektrotechnický, dřevozpracující, potravinářský,
polygrafický. Námořní přístav. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, metro.
Řada muzeí (zejm. na poloostrově Bygdřy), divadla, opera, filharmonie.
Univerzita (1811) a jiné vysoké školy, Norská akademie věd, vědeckovýzkumné
ústavy. Severozápadně od Osla je sportovní středisko Holmenkollen. V centru
města dominují moderní budovy (radnice z 1950), významný je Frognerův park s
plastikami G. Vigelanda. – Oslo bylo založeno 1048. Koncem 11. stol. založeno
biskupství, ve 13. stol. vybudován hrad Akershus. 1624 město zničeno požárem a
znovu vystavěno na současném místě. Od roku 1905 hlavní město samostatného
Norska. 1624 – 1877 název Christiania, 1877 – 1924 Kristiania.
město ve
středním Norsku u Norského moře; 145 000 obyvatel (1997). Obchodní a kulturní
středisko střední části Norska. Průmysl loďařský, strojírenský, rybný,
dřevozpracující. Námořní přístav. Letiště. Muzeum. Univerzita (1900). Historické
památky (katedrála Nidarosdom původem z 12. stol. je korunovačním kostelem
norských králů). – Trondheim založen v roce 997 Olafem Trygvasonem. Hospodářský
rozvoj do pol. 14. stol., 1070 – 1537 sídlo biskupství; 1531 ničivý požár. V
roce 1658 postoupen Švédsku, v roce 1718 navrácen Norsku. Obchodní a průmyslový
rozvoj od 19. století.
město v
severním Norsku ležící u Norského moře; 18 700 obyvatel (1996). Nezamrzající
námořní přístav za polárním kruhem. Vývoz švédských rud železa. – Narvik byl
založen roku 1883 jako sídlo těžařské společnosti, město od roku 1902. V roce
1940 zde probíhaly boje norského a britského loďstva s německými
okupanty.
město v
jihozápadním Norsku u Severního moře; 106 000 obyvatel (1997). Středisko
zpracování ropy ze Severního moře. Průmysl petrochemický, loďařský, rybný,
konzervárenský. Námořní přístav, letiště. Muzeum, galerie. Katedrála z 12. stol.
– Osídlení od 8. stol., od 12. stol. biskupství.
Ĺbo –
město v jihozápadním Finsku u Baltského moře; 171 000 obyvatel (1999). Průmysl
strojírenský, loďařský, hutnický (ocel), dřevozpracující, potravinářský,
textilní; výroba cigaret. Námořní přístav, letiště. Švédská menšina. Muzea,
galerie. Univerzita (1640 – 1828 a od 1919). Historické památky (dóm z 13.
stol.). – Nejstarší finské město. První zmínka 1154, od 13. stol. sídlo
arcibiskupství, město od roku 1525. Do roku 1812 správní středisko Finska (v
rámci Švédska).
Helsinki
– hlavní město Finska, v jižní části země na pobřeží Finského zálivu; 546 000
obyvatel (1999), aglomerace 920 000 obyvatel (1999). Sídlo vlády a ústředních
úřadů. Průmysl strojírenský (zejm. loďařský), elektrotechnický, textilní,
chemický, potravinářský, polygrafický, gumárenský. Dopravní křižovatka; letiště,
metro. Muzea, divadla, národní knihovna, vědecké a výzkumné ústavy, univerzita
(1828), Finská akademie věd. Dějiště letních olympijských her v roce 1952.
Architektonické památky z 19. stol. (dóm, budova senátu, univerzita), budova
hlavního nádraží ze zač. 20. stol. (E. Saarinen), koncertní dům z roku 1971 (A.
Aalto). – Helsinky byly založeny 1550 Gustavem I. Vasou, 1642 založeny znovu o 5
km jižněji; 1710 mor, 1713 zničeny. Od roku 1809 součást Ruska, od 1812 hlavní
město finského velkoknížectví, od roku 1919 hlavní město Finska. 1973 – 75 v
Helsinkách zasedala Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (viz též
helsinská konference).
polsky
Gdańsk, dříve německý Danzig – město v severním Polsku na pobřeží Baltského moře
v deltě Visly; 461 000 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský (stavba lodí),
elektrotechnický, petrochemický Významný námořní přístav a dopravní uzel,
letiště. Divadla, muzea, univerzita; památky obnovené po 2. světové válce
(gotické kostely, radnice). – Gdaňsk původně převážně německý (Danzig); významný
přístav od 10. stol., městská práva získal 1236, poté člen hanzy. 1308 – 1454 v
moci křižáků, 1454 – 1793 pod ochranou Polského království, po druhém dělení
Polska 1793 – 1919 součást Západního Pruska. 1807 – 15 a 1920 – 39 svobodné
město. Od roku 1920 pod správou Spojených národů, zahraniční politika a obchod
byly pod kontrolou Polska. Zejména od roku 1933 sílil ve městě nacistický vliv;
spor o Gdaňsk posloužil A. Hitlerovi jako jedna ze záminek k rozpoutání 2.
světové války. 1945 Gdaňsk po dobytí Rudou armádou připadl Polsku a německé
obyvatelstvo bylo vysídleno. 1980 v loděnicích v Gdaňsku vzniklo odborové hnutí
Solidarita, které rozložilo komunistický režim v Polsku.
polsky
Gdynia – město v severním Polsku na pobřeží Baltského moře; 252 800 obyvatel
(1997). Přístav, průmysl loďařský, elektrotechnický, potravinářský. Vybudována
po roce 1922 jako hlavní přístav meziválečného Polska.
polsky
Szczecin – město v severozápadním Polsku při ústí Odry do Štětínského
zálivu; 419000 obyvatel (1998). Průmysl loďařský, hutnický, strojírenský,
chemický, elektrotechnický, potravinářský, rybný. Dopravní křižovatka;
nejvýznamnější polský námořní přístav (vývoz uhlí), letiště. Muzea, divadla.
Univerzita (byla založena v roce 1945) a další vysoké školy, vědeckovýzkumné
ústavy. Historické památky (gotická radnice, zámek ze 16. stol., kostely ze 14.
stol.). – Od 8. stol. slovanská obchodní a rybářská osada, městem je od roku
1243, od roku 1278 bylo členem hanzy. V letech 1648 – 1720 bylo součástí
Švédska, v letech 1720 – 1945 Pruska, respektive Německa. Hospodářský rozvoj po
roce 1826 (rozšíření přístavu). Za 2. světové války byly přístav i město těžce
poškozeny, po válce byly rekonstruovány.
[rostok],
město v severovýchodním Německu u Baltského moře; 213 000 obyvatel (1998).
Průmysl loďařský, rybný, hutnický, strojírenský, chemický, potravinářský.
Významný přístav (trajekty do Skandinávie). Dopravní křižovatka. Muzea, divadla.
Univerzita (1419). Cestovní ruch. Historické památky (hradby, gotické cihelné
kostely, radnice z 15. stol.). Přímořské rekreační středisko Warnemünde. –
Původně slovanská osada, ve středověku významné město (statut od roku 1218),
člen hanzy. Rostock byl poškozen za 2. světové války.
[lybek],
město v severním Německu nedaleko pobřeží Baltského moře; 215 000 obyvatel
(1998). Průmysl hutnický, strojírenský, loďařský, rybný. Významný přístav, je
spojen průplavem s Labem. Historické památky, součást světového kulturního
dědictví (Holštýnská brána, gotické cihelné kostely). Muzeum, divadla, vysoké
školy. – Původně zde bylo sídlo knížat slovanských Obodritů, v roce 1160
biskupství, od roku 1181 bylo říšským městem. Ve 12. – 15. stol. hospodářský
rozkvět, od roku 1358 je střediskem hanzy. Od roku 1871 je součástí Německa, v
roce 1937 ztratil Lübeck statut svobodného hanzovního města a stal se součástí
Šlesvicka-Holštýnska. – Viz též Alt Lübeck.
dánsky
Kobenhavn – hlavní město Dánska, na ostrově Sjolland; 488 000 obyvatel (1998),
aglomerace 1,4 mil. obyvatel (1998). Politické, kulturní a hospodářské středisko
země. Průmysl strojírenský, loďařský, textilní, oděvní, potravinářský, chemický,
papírenský, porcelánu, elektrotechnický. Dopravní křižovatka; významný námořní
přístav, mezinárodní letiště. Muzeum, divadlo, galerie. Univerzita (1479).
Historické památky (zámky Amalienborg, Christiansborg aj.) – Kodaň připomínána v
roce 1043 jako rybářská osada, ve 12. stol. vybudován hrad a kolem něho osada, v
letech 1186 – 1416 v držení roskildského biskupa, od 1416 dánského krále. Město
od 1422, od 1433 královské sídelní město.
[kíl],
město v severním Německu u vyústění Severomořsko-baltského průplavu do Baltského
moře; 240 500 obyvatel (1998). Průmysl rybný, loďařský, strojírenský, chemický.
Významný přístav. Muzeum, divadlo. Univerzita (1665), námořní akademie. – Kiel
založen ve 13. stol., člen hanzy, hospodářský rozvoj zejm. za dánské správy po
1773. Od 1866 součást Pruska, od 1871 Německa. Za 2. světové války důležitý
válečný přístav; většina města zničena. Hlavní město Šlesvicka -
Holštýnska.
česky
Hamburk – město na severu Německa při ústí Labe do Severního moře; 1,7 mil.
obyvatel (1999). Tvoří stejnojmennou spolkovou zemi; druhé největší město a
největší přístav. Průmysl strojírenský (zejm. loďařský), petrochemický,
elektrotechnický, spotřební. Významný námořní a říční přístav, mezinárodní
letiště, metro. Historické památky, muzea a galerie, divadla, vědecké ústavy,
univerzita (1919). – Hamburg založen v 9. stol. jako misijní středisko, od roku
834 arcibiskupství. Ve vrcholném středověku hospodářský rozvoj, člen hanzy, od
14. stol. samostatnost. První německá burza (1558) a operní scéna (1678). V roce
1806 připojen k Francii, od roku 1815 samostatný stát v rámci Německého spolku,
od 1866 člen Severoněmeckého spolku při zachování celní samostatnosti. V roce
1943 z větší části zničen spojeneckými nálety.
město v
Německu ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko; 87 000 obyvatel (1990). Průmysl
loďařský, lihovarnický, zpracování ryb. Přístav, námořní
škola.
německy
Bremen – přístavní město v Německu, hlavní město stejnojmenné spolkové země, na
řece Vezeře; 547 000 obyvatel (1998). Druhý největší přístav v Německu, velké
loděnice. Průmysl loďařský, hutnický, textilní, elektrotechnický, petrochemický,
automobilový, potravinářský. Muzeum, divadla, technická univerzita. – První
zmínka z roku 782. V roce 787 založeno biskupství, 845 arcibiskupství, 888
doloženo tržiště. V raném středověku východisko pro křesťanské mise v severní
Evropě. Od roku 1358 člen hanzy. 1646 svobodné říšské město. 1810 – 13 součást
napoleonské Francie. 1815 člen německého spolku. 1881 spolkový stát německé
říše. V roce 1920 získaly Brémy demokratickou ústavu. 1945 americká enkláva v
britské okupační zóně. 1947 se Brémy staly zemí. Sídlo senátu svobodného
hanzovního města Brémy. Dóm svatého Petra přestavěn z původní baziliky z 11.
stol. Gotická stará radnice renesančním průčelím.
[brémrháfn],
přístavní město v Německu při ústí řeky Vezery do Severního moře; 127 000
obyvatel (1998). Průmysl loďařský, strojírenský, rybný. Institut pro výzkum
moře, rybářské a námořní muzeum, vysoká námořní škola.
[vilhelmsháfn], město ležící v
severozápadním Německu u Severního moře; 90 000 obyvatel (1990). Průmysl
petrochemický, hutnický, textilní, strojírenský. Významný přístav (dovoz ropy),
ropovod do Porúří. Bahenní lázně, v okolí mořské pláže. Muzea. Vysoké školy,
vědeckovýzkumné ústavy (Institut M. Plancka). – Wilhelmhaven byl založen v roce
1853, do roku 1945 zde byla významná vojenská námořní základna. Město bylo
obnoveno po 2. světové válce.
město v
Lotyšsku u Baltského moře; 46 600 obyvatel (1997). Průmysl rybný,
dřevozpracující. Námořní přístav (vývoz ropy a chemických výrobků). Ropovod.
Muzeum. – Od 10. stol. slovanské osídlení, v roce 1242 postaven hrad řádem
německých rytířů. Město od roku 1378. V roce 1642 otevřeny
loděnice.
přístavní
město v Litvě u Baltského moře; 203 000 obyvatel (1997). Průmysl loďařský,
rybný, potravinářský. Zpracování jantaru. – Klaipéda založena v roce 1252 řádem
livonských německých rytířů, do 1923 a 1939 až 1945 pod názvem Memel součást
německého Východního Pruska.
hlavní
město Lotyšska, u ústí řeky Daugavy do Baltského moře; 816 000 obyvatel (1997).
Politické, hospodářské a kulturní středisko země, jedno z nejvýznamnějších
pobaltských měst. Průmysl strojírenský, loďařský, elektrotechnický, chemický,
textilní, potravinářský, dřevozpracující, stavebních hmot. Námořní přístav.
Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, metro. Muzea, řada divadel. Univerzita
(1919), Litevská akademie věd. Historické památky (katedrála z roku 1215, zámek,
středověké domy). – První zmínka o Rize pochází z roku 1201; opěrný bod
německých křižáků. Od roku 1253 arcibiskupství, od 1282 člen hanzy, významné
středisko obchodu v Pobaltí. Od 1581 součást polsko-litevského státu. V roce
1621 obsazena Švédy, 1710 připojena k Rusku. Od konce 19. stol. průmyslový
rozvoj. Od 1919 v samostatném Lotyšsku, v roce 1940 byla násilně připojena k
SSSR. 1941 – 44 obsazena nacisty. 1944 – 90 opět součást SSSR. Od roku 1991
hlavní město samostatného Lotyšska.
hlavní
město Estonska, u Finského zálivu Baltského moře; 420 000 obyvatel (1997).
Politické, hospodářské a kulturní centrum země. V aglomeraci Tallinnu je
soustředěna téměř polovina průmyslové výroby Estonska. Průmysl loďařský,
strojírenský, elektrotechnický, dřevozpracující, textilní, chemický. Námořní
přístav, mezinárodní letiště. Muzea, divadla. Univerzita, vysoké školy, Estonská
akademie věd. Historické památky (opevněné staré město s řadou kostelů z 13. –
14. stol., radnice ze 14. stol.). – První zmínka o Tallinnu pochází z roku 1154.
Město od roku 1230, od 1285 člen hanzy. 1290 dobyt Dány. Od roku 1346 v držení
řádu německých rytířů, od 1561 Švédů, 1710 dobyt Ruskem. 1918 – 40 a od 1991
hlavní město samostatného Estonska. 1941 – 44 okupace nacistickým Německem, 1944
– 91 Sovětským svazem. 1219 – 1917 název Revel.
město na
severozápadě Ruska při ústí Něvy do Finského zálivu Baltského moře; 4,7 miliónu
obyvatel (1999, druhé největší v zemi). Leží v rovině po obou březích Něvy
(centrum 1 – 3 m nad mořskou hladinou, nebezpečí záplav). Původní osídlení na
pobřeží a ostrovech, dnes spojených s pevninou; řada kanálů a průplavů. –
Průmysl strojírenský (energetická a jiná průmyslová zařízení, obráběcí stroje,
zbraně), loďařský, elektrotechnický, chemický (plasty, vlákna), farmaceutický,
gumárenský, potravinářský, polygrafický. Dopravní křižovatka; mezinárodní
letiště, metro (1955). Námořní přístav. Významné kulturní a vědecké centrum:
řada muzeí a galerií (Ermitáž), divadel, knihovny. Univerzita (1819) a další
vysoké školy, akademie věd, vědeckovýzkumné ústavy. Historické centrum je
součástí světového kulturního dědictví: Petropavlovská pevnost a katedrála (zač.
18. stol.), klášter Smolný, budovy Admirality, Zimní palác (1754 – 62), chrám
Izáka Kyjevského aj. – Město bylo založeno v roce 1703 Petrem I. Velikým. 1712 –
28 a 1732 – 1918 hlavní město Ruska. Centrum revolučního hnutí 1905 a v únoru a
říjnu 1917. Za 2. světové války německá vojenská blokáda (8. 9. 1941 – 18. 1.
1944), asi 800 000 obětí. 1914 – 24 název Petrograd, 1924 – 91
Leningrad.
oblastní
město v severozápadním Rusku na poloostrově Kola u Barentsova moře; 402 000
obyvatel (1999). Průmysl rybný, loďařský, dřevozpracující, strojírenský,
stavebních hmot. Nezamrzající námořní přístav, železnice, letiště. Začátek
Severní mořské cesty. Vývoz apatitových koncentrátů. – Murmansk byl založen 1915
jako Romanov-na-Murmane (konečná stanice nové železnice), od roku 1917 název
Murmansk. Za 2. světové války přijímal konvoje Spojenců s vojenskou pomocí
SSSR.
[amstrdam],
historické hlavní město Nizozemska, v provincii Severní Holandsko, sídlem
vládních úřadů je město ’s-Gravenhage (Haag); 715 000 obyvatel, aglomerace 1,1
mil. (1997). Průmysl loďařský, strojírenský, hutnický, letecký, automobilový,
elektrotechnický, chemický, gumárenský, mj. též brusírny diamantů. Významný
přístav a mezinárodní letiště Schiphol (34 mil. cestujících ročně, 1999; čtvrté
největší v Evropě); železniční uzel, napojení na síť dálnic. Historické památky,
galerie a muzeum (Rijksmuseum a Stedekijk Museum), univerzita, akademie
výtvarných umění a další vysoké školy, akademie věd. – Amsterdam vznikl ve 12.
stol. jako rybářská osada při ústí řeky Amstelu do IJe; díky nízké nadmořské
výšce protkán sítí průplavů (grachtů) sloužících dopravě. Od roku 1300 městská
práva, ve 14. a 15. stol. člen hanzy. Velký rozmach od 16. stol. jako politické
centrum severního Nizozemí; sídlo holandské Východoindické společnosti (založena
1602) a hlavní středisko nizozemských zámořských výbojů. V té době byl vytvořen
jednotný urbanistický plán města na pravidelné půlkruhové síti přibližně stovky
kanálů. Významné středisko nizozemského barokního malířství (Rembrandt); 1795 –
1810 hlavní město země (tzv. Batavské republiky a následně Holandského
království), 1810 – 14 součást Francie, poté hlavní město Spojeného království
nizozemského, od roku 1830 Nizozemského království (bez jižních provincií, které
se tehdy osamostatnily jako Belgie). Dějiště olympijských her 1928.
město v
Nizozemsku ve společném ústí Rýna a Maas do Severního moře; 599 000 obyvatel
(1997), aglomerace 1,1 miliónu obyvatel (1997). Největší námořní přístav světa
(obrat 293,4 miliónů tun, 1994). Prostřednictvím říční dopravy zejm. po Rýnu
spojen s významnými průmyslovými oblastmi západní Evropy (Porúří). Vnější
moderní přístav Europoort přijímá ropné tankery. Rafinérie ropy, průmysl
loďařský, strojírenský, hutnický, elektrotechnický, textilní. Významná dopravní
křižovatka; průplav k Severnímu moři (Nieuwe Waterweg), ropovody, letiště,
metro. Cestovní ruch. Muzea, galerie, divadla, zoologická zahrada. Univerzita
(1973), vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (kostely z 15. a 18. stol.).
Moderní architektura. – První zmínka o Rotterdamu pochází z roku 1283, město od
1328. Ve středověku středisko rybolovu. Od roku 1581 součást sjednoceného
Nizozemí, ekonomický rozvoj od 17. stol. (rozšíření přístavu v souvislosti s
obchodem s jihovýchodní Asií) a zejm. po roce 1842 (dobudování průplavu k
Severnímu moři). V roce 1940 byl Rotterdam téměř zničen nacistickým
bombardováním, rekonstruován v letech 1946 – 60.
Antwerpen,
francouzsky Anvers – město v Belgii, hlavní město stejnojmenné provincie, na
řece Šeldě; 453 000 obyvatel (1997). Druhý největší přístav v Evropě (vojenský
význam pro NATO). Vlámské kulturní centrum. Průmysl petrochemický, hutnický,
loďařský, strojírenský, automobilový, textilní. Zpracování diamantů (brusírny) a
obchod s nimi. Dopravní uzel; přístav, letiště. Četná muzea (vojenské), galerie
(např. Rubensův dům); rodiště významných malířů. Akademie věd, univerzita,
vysoké školy. – Antverpy byly založeny v 7. stol., městská práva 1291, člen
hanzy 1315. Střídání rozvoje a úpadku, od roku 1830 součást Belgického
království.
[marsej],
město v jižní Francii u Středozemního moře; 798 000 obyvatel (1999, druhé
největší v zemi). Průmysl petrochemický, loďařský, hutnický, potravinářský,
chemický, textilní. Největší francouzský přístav (obrat 91,1 mil. t ; 1994, 3.
místo v Evropě a 14. na světě). Výchozí bod evropských ropovodů. Letiště, metro.
Veletrhy, burza. Muzea, divadla, opera, zoologická a botanická zahrada. Dvě
univerzity (1400). – Marseille založena kolem roku 600 př. n. l. Řeky
(Massalia), 49 př. n. l. dobyta Caesarem. Od 4. stol. biskupství, v 9. – 15.
stol. součást Provence, 1192 – 1252 námořní republika. V roce 1481 připojena k
Francii, 1720 epidemie moru (50 000 obětí). Od pol. 19. stol. průmyslový rozvoj.
1942 – 44 německé okupace.
město v
severozápadní Francii u ústí Seiny do Lamanšského průlivu; 191 000 obyvatel
(1999). Průmysl petrochemický, hutnický, strojírenský, loďařský, potravinářský.
Významný přístav (druhý největší v zemi.; obrat 54,4 mil. t zboží, 1994).
Středisko obchodu s bavlnou, kávou a cukrem. Pevnost. – Le Havre byl založen v
roce 1517.
anglicky
London – hlavní město Spojeného království, jedno z nejvýznamnějších světových
velkoměst; 7,1 mil. obyvatel (1997). Leží v jihovýchodní Anglii při ústí Temže
do Severního moře. Je sídlem britského panovníka, vlády a centrálních institucí.
Politické, ekonomické, finanční, obchodní a kulturní středisko státu. Průmysl
strojírenský, letecký, loďařský, automobilový, petrochemický, oděvní,
elektrotechnický, polygrafický, potravinářský, aj. Významný světový přístav,
čtyři letiště (Heathrow má největší obrat v Evropě). Londýnská letiště dohromady
odbaví ročně 90 mil. cestujících (1999) a Londýn je tak největším leteckým uzlem
světa. Silniční a železniční křižovatka; metro (bylo postaveno v roce 1863, je
nejstarší na světě). Sídlo světových finančních institucí (Evropská banka pro
obnovu a rozvoj aj.), významná burza. – Jádrem Londýna je City, finanční a
obchodní centrum (2,7 km2, 4 300
obyvatel, 1991). Západně navazuje luxusnější vilová oblast West End, východně
East End obývaný nižšími vrstvami a národnostními menšinami. Ve vnitřním městě
je řada parků (Hyde Park, Kensington Gardens, St. James's Park). Rozsáhlé
předměstské čtvrtě rodinných domků. – Světově významná muzea (British Museum,
Science Museum), galerie (National Gallery, Tate Gallery), divadla (Royal
Shakespeare Theatre, National Theatre, Old Vic, Globe Theatre), opera (Covent
Garden, 1732), koncertní síně (Royal Festival Hall). Univerzita (1836), vědecké
ústavy (London School of Economics). Bývalou observatoří ve čtvrti Greenwich
prochází nultý poledník. – Významné historické památky: hrad Tower (11. stol.,
součást světového kulturního dědictví), Buckinghamský palác (hlavní sídlo
britských panovníků), Westminsterské opatství (od 11. stol., hrobky britských
panovníků), katedrála sv. Pavla (17. – 18. stol.), neogotické parlamentní budovy
s věží Big Ben, Nelsonův sloup na náměstí Trafalgar Square, most Tower Bridge
aj. – Původně keltská osada Llyndin, od prvního stol. římský přístav Londinium,
od 7. stol. byl sídelním městem anglosaských králů a biskupství. Sídlo
anglických králů od roku 1066. V 17. stol. zde bylo ohnisko anglické revoluce
(sídlo parlamentu), byl zničen požárem v roce 1666. V období průmyslové revoluce
v 19. stol. byl Londýn nejvýznamnějším městem světa, dodnes si udržel pozici
předního finančního a obchodního centra. Byl poškozen bombardováním za 2.
světové války.
[livrpúl],
město v severozápadní Anglii při ústí řeky Mersey do Irského moře; 464 000
obyvatel (1997). Tradiční průmyslové centrum; průmysl strojírenský, loďařský,
elektrotechnický, chemický, oděvní, papírenský, polygrafický. Šestý největší
britský přístav, letiště, tunel pod řekou Mersey. Muzeum, galerie, divadlo.
Univerzita (1903), vědecké ústavy. Historické památky. – Město od roku 1207,
hospodářský rozvoj nastal v 16. a zejm. v 19. stol. (od roku 1840 lodní spojení
s New Yorkem). Byl těžce poškozen za 2. světové války.
[menčestr],
město v severozápadní Anglii na úpatí Pennin; 428 000 obyvatel (1997). Průmysl
textilní a oděvní, strojírenský (letadla, automobily, železniční vagóny),
elektrotechnický, chemický. Přístav (40 km od moře, napojen Manchesterským
průplavem) dostupný pro námořní lodě. Dopravní uzel, mezinárodní letiště.
Muzeum, divadla, univerzita (1880) a jiné vysoké školy. – Bývalá římská osada
Mancunium, 1086 anglonormanská pevnost. Průmyslový rozmach v 18. – 19. stol.
(světově významné centrum textilního průmyslu). Od zač. 19. stol. jedno z
hlavních center průmyslové revoluce; ve 20. stol. ekonomický
úpadek.
[midlzbre],
město v severovýchodní Anglii při ústí řeky Tees do Severního moře; 140 800
obyvatel (1992). Průmysl hutnický, chemický, strojírenský, textilní. Námořní
přístav.
[njúkásl
apn tajn], město v severovýchodní Anglii, správní středisko hrabství Tyne and
Wear, ležící u ústí řeky Tyne do Severního moře; 279 000 obyvatel (1997). V
okolí těžba černého uhlí. Tradiční středisko těžkého průmyslu, zejména
strojírenského (loďařský), hutnického, elektrotechnického, chemického. Námořní
přístav. Mezinárodní letiště. Muzeum, galerie, divadlo. Univerzita (1963).
Katedrála ze 14. stol. – Původně římská stanice Pons Aeli, v roce 1080 byl
založen hrad. Od roku 1216 městská práva, od roku 1400 sídlo
hrabství.
[glázgou],
město ve středním Skotsku na řece Clyde; 612 000 obyvatel (1997). Hospodářské a
obchodní středisko Skotska; průmysl hutnický a strojírenský (loďařský,
železniční vagóny), dále elektrotechnický, textilní, chemický. Námořní přístav s
velkými doky, mezinárodní letiště. 1769 zde J. Watt zkonstruoval parní stroj,
roku 1812 zde byl postaven první kolový parník a později i poslední velký
transatlantický parník. Po dlouhém úpadku ekonomické oživení od 80. let 20.
stol. Muzeum, galerie; dvě univerzity (1451, 1964), vědecké instituce. Katedrála
z 12. – 15. stol.
portugalsky
Lisboa – hlavní město Portugalska u ústí řeky Tejo do Atlantského oceánu; 681
000 obyvatel (1991), aglomerace 1,9 mil. obyvatel (1995). Politické, hospodářské
a kulturní středisko státu. Průmysl strojírenský, loďařský, petrochemický,
textilní, elektrotechnický, gumárenský, chemický aj. (celkem asi 40 %
průmyslové produkce Portugalska). Významný námořní přístav, mezinárodní letiště,
metro. Muzeum, galerie, divadlo. Univerzita (1290 – 1537, byla obnovena v roce
1911), vědeckovýzkumné ústavy. Cestovní ruch. Historické památky: klášter sv.
Jeronýma je součástí světového kulturního dědictví, dále románsko-gotická
katedrála, citadela, paláce, zámek. – Lisabon byl založen Foiničany jako
Ulissipo, od roku 205 př. n. l. zde bylo opevněné římské město Felicitas Iulia
Olissipo. V roce 357 bylo založeno biskupství. Od roku 518 bylo pod správou
Vizigótů (Ulixippona), v letech 714 – 1147 arabská nadvláda, od roku 1256 je
portugalským hlavním městem. Rozkvět v období zámořských objevů v 15. a 16.
stol. V roce 1755 bylo centrum zničeno zemětřesením.
[barselona],
město v severovýchodním Španělsku na pobřeží Středozemního moře, správní a
kulturní centrum Katalánie; 1,5 mil. obyvatel (1998). Průmysl strojírenský
(automobilový, loďařský), chemický, textilní. Muzeum, galerie (J. Miró),
univerzitní Centrum cestovního ruchu. Významná dopravní křižovatka; mezinárodní
letiště. Největší španělský námořní přístav; trajektové spojení s Baleárskými
ostrovy. Architektonické památky, významné světské i církevní stavby, stavby A.
Gaudího (katedrála Sagrada Familia, Casa Milŕ, Parc
Güell).
italsky
Genova – město v severozápadní Itálii na pobřeží Ligurského moře, hlavní město
kraje Liguria; 641 000 obyvatel (1998). Průmysl hutnický (ocelářský), loďařský,
strojírenský, petrochemický. Dopravní křižovatka; nejvýznamnější italský
přístav, letiště. Univerzita (1243). Významné historické památky, rodiště K.
Kolumba. – Ve starověku středisko kmene Ligurů, od 3. stol. př. n. l. pod
římskou nadvládou, zničen za punských válek, později obnoven. Ve středověku
rozkvět od 11. stol., postupně obchodní a námořní velmoc; rivalita s Benátkami o
prvenství ve Středozemním moři. Za napoleonských válek připojen k Francii, od
roku 1815 součástí Sardinského království, od 1861 sjednocené
Itálie.
italsky
Trieste – město v severovýchodní Itálii u Jaderského moře; 218 000 obyvatel
(1998). Průmysl loďařský, hutnický, strojírenský, chemický, potravinářský,
petrochemický. Dopravní křižovatka; významný námořní přístav, letiště, u města
silniční hraniční přechody do Slovinska. Muzea, botanická zahrada. Univerzita
(1938) a jiné vysoké školy. Historické památky (ruiny římského divadla,
katedrála ze 14. stol., zámek z 15. – 17. stol.). – Původně římské město
Tergeste. Od roku 539 součást Byzance, od 788 franské říše. 1202 – 1382 ovládán
Benátčany, 1382 – 1918 (kromě období 1797 – 1814) součást Rakouska, resp.
Rakousko-Uherska. V roce 1719 prohlášen svobodným přístavem, poté rychlý
ekonomický rozvoj; stal se nejvýznamnějším přístavem Rakouska. V roce 1918
připojen k Itálii; ztráta hospodářského významu. 1943 – 45 okupován nacistickým
Německem. 1947 – 54 součást svobodného území pod patronací OSN; V roce 1954 bylo
město Terst připojeno zpět k Itálii, jeho zázemí k
Jugoslávii.
italsky
Venezia – město v Itálii ve stejnojmenné laguně u Jaderského moře, hlavní město
kraje Veneto (Benátsko); leží na 118 ostrovech, 292 000 obyvatel (1998).
Průmyslové a technické zázemí je v Mestre a Margheře na pevnině, v samotném
městě je především významný přístav a cestovní ruch; charakteristické kanály,
cenné památky z období středověku, renesance a baroka (chrámy a paláce), vysoké
školy (akademie výtvarného umění), knihovny a muzea, oceánografický institut. –
Založeny v 5. stol. illyrskými Venety. Od 7. – 11. stol. formálně pod byzantskou
správou. V 9. – 18. stol. významný námořní a obchodní stát spojený s expanzí na
východ Středomoří. Benátská republika kontrolovala až do 17. stol. dálkový
obchod mezi Evropou a Orientem. Vlastní výroba skla, křišťálu, zlatnictví,
galanterie, bankovnictví, současně významné středisko kultury. V čele státu
dóže. Dědičnost dóžecího úřadu se neprosadila. V 10. stol. expanze v Dalmácii,
1084 Benátky porazily Normany. Za 4. křížové výpravy v roce 1203 – 04 byl dobyt
Zadar. V 15. stol. zahrnovaly Benátky zbytek Dalmácie, Istrii, Friulsko. Hlavní
námořní a obchodní protivník Janov poražen u Chioggia 1379. V důsledku přesunu
světového obchodu do západní Evropy od 16. stol. pokles hospodářského a
mocenského vlivu. V 15. – 18. stol. Benátky ohroženy Osmanskou říší a postupně
ztrácely území ve východním Středomoří. Od roku 1815 součást rakouského
království Lombardsko-benátského. 1848 – 49 vyhlášena Republika sv. Marka. 1866
součást Italského království
italsky
Napoli – město v jižní Itálii, hlavní město Kampánie, ležící u Tyrhénského moře;
1,0 mil. obyvatel (1998), aglomerace 3,1 mil. obyvatel (1998). Hospodářské
centrum jižní Itálie. Průmysl hutnický, petrochemický, loďařský, textilní,
kožedělný, potravinářský. Významný přístav. Dopravní křižovatka; mezinárodní
letiště. Muzeum, galerie, knihovny, botanická zahrada. Univerzita (1224) a jiné
vysoké školy, vědeckovýzkumné ústavy. Významné historické památky (Castel
dell’Oro, Castel Nuovo, dóm ze 13. stol., královský palác, katakomby, četné
kostely). Významný cestovní ruch (východiště na Capri, Vesuv). – Neapol byla
založena Řeky v 8. – 7. stol. př. n. l. Od sedmého stol. n. l. centrum
nezávislého státu, střídavě pod nadvládou císařských Hohenštaufů, francouzských
Anjouovců, aragonské dynastie a Habsburků. Od roku 1735 hlavní město Království
obojí Sicílie, v roce 1806 byla dobyta Napoleonem, roku 1861 byla připojena k
Itálii. V roce 1943 místo vylodění Spojenců a protifašistického
povstání.
[ankóna],
město ve střední Itálii v kraji Marche u Jaderského moře; 98 600 obyvatel
(1998). Průmysl loďařský, papírenský, petrochemický, potravinářský. Významný
přístav. Četné historické památky, muzeum, univerzita. – Ancona založena kolem
390 př. n. l. jako řecká kolonie; později římská, od středověku do roku 1860 pod
papežskou vládou.
přístavní
město v jižní Itálii u Jaderského moře, hlavní město Apulie; 332 000 obyvatel
(1998). Průmysl petrochemický, loďařský, potravinářský (rybolov). Univerzita,
četné historické památky.
město v
Itálii u pobřeží Ligurského moře; 162 000 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský,
loďařský, petrochemický, textilní, rybný. Přístav, vojenská základna. Muzeum. –
Livorno je poprvé zmiňováno v roce 904, od konce 14. stol. nadvláda Janova, od
15. stol. bylo v rukou Florenťanů. Od roku 1577 byl stavěn přístav. Livorno bylo
silně poškozeno za 2. světové války.
město ve
Slovinsku na Istrijském poloostrově na pobřeží Jaderského moře; 24 600 obyvatel
(1994). Průmysl strojírenský, elektrotechnický. Přístav. Významný cestovní ruch,
přímořské lázně. Historické památky (radnice, dóm).
město v
Chorvatsku u Jaderského moře v jižní části Istrijského poloostrova; 62 400
obyvatel (1991). Průmysl loďařský, chemický, potravinářský, konzervárenský.
Vojenský a obchodní přístav. Mezinárodní letiště. Významné turistické středisko
(pláže). Muzeum. Historické památky (římský amfiteátr, chrám, zbytky hradeb). –
Původně řecká osada, od 2. stol. př. n. l. římská kolonie. 1148 – 1797 pod
vládou Benátek, 1797 – 1918 součást Rakouska, 1919 – 47 Itálie, 1947 – 91
Jugoslávie. Od roku 1991 součást Chorvatska.
italsky
Fiume – město v Chorvatsku u Kvarnerského zálivu; 168 000 obyvatel (1991).
Průmysl loďařský, petrochemický, chemický, papírenský, strojírenský,
potravinářský. Dopravní křižovatka. Nejvýznamnější chorvatský přístav; končí zde
ropovod z vnitrozemí. Divadla, muzea, galerie. Univerzita (1973). Cestovní ruch
(středisko tzv. Kvarnerské riviéry). Historické památky (římský triumfální
oblouk z 3. stol., dóm z 12. stol.). – Ve starověku postupně foinická, etruská a
liburnská osada; 28 př. n. l. území ovládnuto Římem (Tarsatica). Od 7. stol. n.
l. slovanské osídlení; od 10. stol. městské sídlo (Starigrad). Od roku 1471
majetek Habsburků. 1717 byla Rijeka vyhlášena svobodným přístavem. 1809 – 14
okupována francouzským vojskem, 1814 vrácena Rakousku, poté časté změny statutu.
1919 – 20 obsazena italskými nacionalisty, 1920 – 24 samostatný mezinárodní
přístav. V roce 1924 větší část města připojena k Itálii. 1943 – 45 nacistická
okupace. 1947 celá Rijeka postoupena Jugoslávii, od 1991 součást samostatného
Chorvatska.
město v
Chorvatsku v Dalmácii u Jaderského moře; 189 000 obyvatel (1991). Průmysl
loďařský, chemický, strojírenský, stavebních hmot, elektrotechnický,
potravinářský. Dopravní křižovatka; nákladní i osobní přístav (trajekty na
ostrovy), mezinárodní letiště. Muzeum, galerie. Univerzita (1974). Turistické
středisko, v okolí mořské pláže. Historické jádro je součástí světového
kulturního dědictví (Diocletianův palác z 295 – 305, kostely z 9. – 13. stol.,
středověké paláce). – Původně řecká, později římská osada Aspalathos; na přelomu
3. a 4. stol. sídlo císaře Diocletiana. V 7. – 11. stol. střídavě pod vládou
Byzance a Benátek, od roku 1069 součást chorvatského království a spolu s ním ve
12. – 15. stol. uherských zemí. 1420 – 1797 v držení Benátek, od roku 1814
součást Rakouska, od 1918 Jugoslávie. 1941 – 43 okupován Itálií, 1943 – 44
nacistickým Německem. Od roku 1991 součást samostatného Chorvatska.
[duras],
česky Drač – město a nejvýznamnější přístav v Albánii na pobřeží Jaderského
moře; 85 000 obyvatel (1990). Průmysl loďařský, strojírenský, chemický,
potravinářský. Přímořské lázně.
Peiraieus
– město v Řecku u Egejského moře, v aglomeraci Athén; 183 000 obyvatel (1991).
Průmysl potravinářský, strojírenský, textilní. Nejvýznamnější přístav v zemi.
Archeologické muzeum. – V 5. stol. př. n. l. opevněný přístav, 86 př. n. l.
dobyt Římany. Od pol. 19. stol. moderní rozvoj. Poškozen za 2. světové
války.
město ve
východním Bulharsku u Černého moře; 301 000 obyvatel (1996, třetí největší v
zemi). Průmysl strojírenský, loďařský, chemický, potravinářský, textilní,
kožedělný. Nejvýznamnější přístav v zemi (obilí, dobytek, potraviny),
mezinárodní letiště. V okolí přímořská turistická střediska (Zlaté písky,
Albena). Muzea, divadla, galerie, opera. Univerzita, vědeckovýzkumné ústavy.
Historické památky (pohřebiště gumelnické kultury s více jak 100 hroby z 2. pol.
5. tis. př. n. l. s neobvykle bohatou výbavou – několik tisíc zlatých ozdob a
měděné sekeromlaty; zbytky římských lázní, klášter Aladža ze 4. stol., bazilika
z 5. – 6. stol.). – Od 6. stol. př. n. l. řecká kolonie Odessos, později v
držení Thráků, Makedonců a Římanů. 681 – 1018 součást první bulharské říše, pak
pod nadvládou Byzance, od zač. 13. stol. součást druhé bulharské říše. 1393 –
1878 v držení Turků (v 17. – 19. stol. strategická pevnost). 10. 11. 1444 v
bitvě u Varny porazil turecký sultán vojsko křesťanů, v jehož čele stál kardinál
G. Cesarini, polský a uherský král Vladislav III. Varnenčík. Bitvou u Varny,
zvanou též bitva národů, skončil poslední pokus spojit křesťany ve válce proti
osmanským Turkům. Průmyslový rozvoj po otevření železnice (v roce 1866) a zejm.
po modernizaci přístavu (v roce 1906).
oblastní
město v Bulharsku u Černého moře; 199 000 obyvatel (1996). Průmysl petrochemický
(rafinérie), strojírenský (výroba vagónů), elektrotechnický, chemický,
keramický. Druhý největší bulharský přístav (vybudován 1894 – 1903). Přímořské
lázně. – Osídlení z doby thrácké a římské, od 14. stol. turecká pevnost. První
historická zmínka o Burgasu pochází z roku 1676.
[konstanca],
největší přístavní město v jihovýchodním Rumunsku u Černého moře; 345 000
obyvatel (1997). Průmysl loďařský, hutnický, potravinářský, energetický. –
Cestovní ruch, muzeum, mořské akvárium. Antické architektonické památky. –
Constanţa založena v 6. stol. př. n. l. řeckými kolonisty z Mílétu (Tomi); 9 –
17 n. l. místo vyhnanství básníka Ovidia. Později zničena, ve 4. stol. obnovena
císařem Konstantinem; od 9. stol. součást Bulharska, ve 14. stol. dobyta Turky,
v roce 1878 připojena k Rumunsku.
[brejla],
město ve východním Rumunsku jižně od ústí řeky Siret do Dunaje; 235 000 obyvatel
(1997). Průmysl strojírenský (výroba lodí, lokomotiv), papírenský. Středisko
mořského a říčního rybolovu.
ukrajinsky
Odesa – město na jižní Ukrajině u Černého moře; 1,04 mil. obyvatel (1997).
Zpracování ropy, dále průmysl strojírenský (dopravní, zemědělský a obráběcí
stroje, chladírenská zařízení), chemický (hnojiva, plasty, barviva),
farmaceutický, potravinářský. Významný přístav, největší na Ukrajině.
Mezinárodní letiště. Přímořské lázně. Muzea, divadla, klasicistní stavby.
Univerzita (1865) a jiné vysoké školy. – Oděsa byla založena v roce 1794 na
místě turecké pevnosti Hadžibej, rozkvět ve 2. pol. 19. stol. V roce 1905
revoluční boje, 1941 – 44 německá a rumunská okupace.
[kasablanka],
arabsky Dár al-Bajdá – největší město a přístav v Maroku, u Atlantského oceánu;
2,9 mil. obyvatel (1994). Největší hospodářské středisko státu s významným
průmyslem hutnickým, strojírenským, automobilovým, loďařským, chemickým,
textilním, polygrafickým, stavebních hmot, potravinářským a energetickým (dvě
tepelné elektrárny). Dvě mezinárodní letiště. Přístav, vyvážející fosfáty, patří
k největším v Africe. Veletrhy, konference. Univerzita (1976), knihovna,
Oceánografický institut. – Casablanca vybudována ve 2. pol. 18. stol. (na místě
města Anfa ze 7. stol., pobořeného 1468 Portugalci). 1907 okupována francouzskou
armádou, v roce 1942 obsazena vojsky USA. 1943 místo konání konference F. D.
Roosevelta a W. Churchilla, 1961 konference hlav afrických států o
neokolonialismu.
Bône (do
roku 1962) – přístavní město v severovýchodním Alžírsku u Středozemního moře;
446 000 obyvatel (1993). Průmysl chemický (hnojiva), hutnický (železo),
potravinářský, textilní. Dopravní křižovatka; vývoz rud železa, fosforitů a
zemědělských produktů. Mezinárodní letiště. – Annaba založena v 9. stol. př. n.
l. Foiníčany. V roce 1832 ovládnuta Francouzi.
[seuta],
svobodný přístav ve Španělské severní Africe, enkláva v Maroku na pobřeží
Středozemního moře; 18,5 km2, 68 800
obyvatel (1996). Od roku 1995 autonomní oblast Španělska. Významný přístav již
ve ve starověku. V 5. stol. dobyta Vandaly, v roce 534 připojena k Byzanci. Od
8. stol. součást muslimských států, 1415 ovládnuta Portugalci, od 1580 součást
Španělska.
řecky
Alexandreia, arabsky al-Iskandariyah – město v severním Egyptě v deltě Nilu; 3,4
mil. obyvatel (1995). Hlavní egyptský přístav, spojený průplavem s Nilem; po
Káhiře největší a hospodářsky nejvýznamnější město Egypta. Dominuje průmysl
petrochemický, strojírenský (včetně loďařského), textilní a potravinářský.
Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště. Univerzita (1942). – Alexandrie
založena 332 – 331 př. n. l. Alexandrem III. Velikým, 305 – 30 př. n. l. sídelní
město Ptolemaiovců, největší hospodářské středisko Východu. Díky velkorysé
podpoře Ptolemaiovců se Alexandrie stala kulturním a vědeckým centrem
helénistického světa; vybudováno Múseion (dům Múz) a velká knihovna. Na ostrově
Faru maják vysoký 110 m, jeden ze sedmi divů světa. Po dobytí Egypta Římem 30
př. n. l. Alexandrie neztratila hospodářský význam; stala se sídlem
patriarchátu. Její význam rychle poklesl arabským dobytím Egypta 640 n. l. Do
středověku nejvýznamnější přístav východního Středomoří, po úpadku v 15. – 18.
stol. opět došlo k rozkvětu.
dříve
česky Cařihrad, řecky Konstantinopolis, Byzantion – město v Turecku na obou
březích úžiny Bospor; 8,0 mil. obyvatel (1996). Největší turecké město. Průmysl
zejména textilní, potravinářský, strojírenský, kožedělný, tabák. Významný
dopravní uzel; Istanbul kontroluje námořní provoz v Bosporu. Mezinárodní
letiště, metro, most přes Bospor. Univerzita (1927), muzeum. Významný cestovní
ruch. Historické jádro je součástí světového kulturního dědictví. Byzantský
chrám Aja Sofia (537) přeměněný v roce 1453 na mešitu, dnes muzeum; ruiny
kostela sv. Jana z 5. stol., mešita Kariye aj. – V polovině 7. stol. př. n. l.
založeno řecké město Byzantion, v letech 324 – 330 přebudováno římským císařem
Konstantinem I. na hlavní město východní části Římské říše a nazváno
Konstantinopolis. Od roku 395 hlavní město Byzantské říše, 425 založeno vysoké
učení, 1204 dobyto 4. křížovou výpravou, do roku 1261 hlavní město Latinského
císařství, 1261 – 1453 opět byzantská říše, v letech 1453 – 1923 hlavní město
Osmanské říše a sídlo sultána. Město bylo několikrát poničeno zemětřesením,
naposledy v srpnu 1999.
česky
Smyrna – město v západním Turecku u Egejského moře v zálivu Izmir Körfezi; 2,1
mil. obyvatel (1996). Průmysl ocelářský, petrochemický, gumárenský, textilní,
cementářský. Významný přístav. Muzeum, univerzita (1955). Cestovní ruch. Mešity
z 16. – 17. stol. – Ve starověku řecká kolonie, po zničení obnoven v roce 333
př. n. l. V letech 1429 – 1919 patřil Turecku, 1919 – 22 Řecku, od 1923 opět
Turecku.
Hajfa –
přístavní město v Izraeli u Středozemního moře; 263 000 obyvatel (1996). Průmysl
loďařský, strojírenský, textilní, petrochemický, keramiky, sklářský,
potravinářský, cementářský, energetiky. Dopravní křižovatka, letiště. Galerie,
muzeum, univerzita (1963). – Haifa je známa od 2. tis. př. n. l., ve 12. stol.
za křižáckých válek zničena muslimy, v roce 1799 obsazena Napoleonem. Významné
centrum baháismu (svatyně zasvěcená Bábovi - Mirzá Alí Muhammad (1820 - 1850).
Beyrut –
hlavní město Libanonu na pobřeží Středozemního moře; aglomerace 1,1 mil.
obyvatel (1991). Hospodářské, finanční a obchodní středisko. Průmysl textilní,
potravinářský, strojírenský, kožedělný. Dopravní křižovatka; přístav,
mezinárodní letiště. Národní muzeum, několik univerzit (1866, 1951). – Bejrút
vznikl v 15. stol. př. n. l., v 1. stol. př. n. l. dobyt Římany, 551 n. l.
poničen zemětřesením, 635 dobyt Araby, ve 12. stol. křižáky, v 16. stol. Turky.
V současnosti se vzpamatovává z následků občanské války (viz též libanonská
občanská válka 1975 – 91).
hlavní
město Tuniska, na severu země u Středozemního moře; 674 000 obyvatel (1994).
Politické, hospodářské a kulturní středisko státu. Průmysl potravinářský,
textilní, chemický, strojírenský, hutnický, cementářský, obuvnický. Rafinérie
ropy. Řemeslná výroba. Dopravní křižovatka; námořní přístav (předměstí La
Goulette), mezinárodní letiště. Muzea (Bardo s mozaikami z Kartága), divadla.
Univerzita (1960) a jiné vysoké školy. Historické památky; mešity (mešita
olivovníku z 8. – 9. stol.) je součástí světového kulturního dědictví.
Předměstím Tunisu je Kartágo. – Původní foinická osada, 146 př. n. l. během 3.
punské války ovládnuta Římany, v 5. stol. Vandaly, v 6. stol. Byzancí. Od pol.
7. stol. v držení Arabů; významné středisko severní Afriky. V roce 1535 byl
zničen Španěly, od roku 1570 součást osmanské říše. 1881 – 1956 správní
středisko francouzského protektorátu. Od roku 1956 hlavní město
Tuniska.
arabsky
Džazá’ir, francouzsky Alger – hlavní město Alžírska, významný přístav u
Středozemního moře; 2,6 mil. obyvatel, aglomerace 3,7 mil. obyvatel (1998).
Největší hospodářské, obchodní a kulturní středisko státu. Převažuje průmysl
strojírenský, petrochemický, potravinářský a chemický. Dopravní křižovatka;
mezinárodní letiště, metro. Univerzita (1879, 1974). – Alžír založen v 10.
stol., v 16. – 17. stol. centrum středomořského korzárství. V roce 1830 obsazen
Francouzi, 1943 – 44 sídlo prozatímní francouzské vlády; od 1962 hlavní město
Alžírska.
arabsky
Tarabulus al Gharb – hlavní město Libye, u zálivu Malá Syrta Středozemního moře;
591 000 obyvatel (1988). Politické, hospodářské a kulturní středisko státu.
Průmysl potravinářský, chemický, stavebních hmot, tabákový, rybný. Zpracování
ropy a zemního plynu. Výroba koberců. Námořní přístav. Mezinárodní letiště.
Univerzita (1973). Historické památky (oblouk Marka Aurelia z roku 173, mešity
ze 17. – 18. stol.). – Tripolis byl založen v 7. stol. př. n. l. Foiničany. 146
př. n. l. – 450 n. l. v držení Římanů, poté ovládán Vandaly a Byzancí, v roce
645 dobyt Araby. 1551 – 1911 součást osmanské říše, 1911 – 43 v držení Itálie,
1943 – 51 obsazen Brity. Od roku 1951 hlavní město Libye.
arabsky
Ouahran – město v Alžírsku u Středozemního moře; 610 000 obyvatel (1987).
Průmyslové a obchodní středisko severozápadní části země. Průmysl textilní,
potravinářský, chemický (hnojiva), hutnický. – Námořní přístav. Dopravní
křižovatka; mezinárodní letiště. Konec plynovodu z vnitrozemí. Dvě univerzity
(1965, 1975). – Oran byl založen v 10. stol. andaluskými obchodníky. Ve
středověku nájezdy pirátů, od roku 1509 ovládán Španělskem, od 1708 součást
osmanské říše, 1831 ovládnut Francouzi. Po 2. světové válce jedno z ohnisek
alžírského osvobozeneckého hnutí. Od roku 1962 součást
Alžírska.
město ve
východním Tunisku u zálivu Malá Syrta; 231 000 obyvatel (1994, druhé největší v
zemi). Středisko těžby a zpracování ropy a zemního plynu. Řemeslná výroba
(koberce, výšivky). Námořní přístav (rybolov, vývoz fosfátů a olivového oleje).
Dopravní křižovatka; letiště. Muzeum, divadlo. Univerzita. Historické památky
(mešita z 10. stol., citadela). – Antické a raně islámské osídlení, v 16. stol.
španělská okupace, poté pirátská pevnost. Od roku 1895 výstavba moderního
přístavu.
arabsky
As Suways – město v Egyptě u Suezského zálivu Rudého moře u jižního vstupu do
Suezského průplavu; 388 000 obyvatel (1992). Významná dopravní křižovatka;
tranzitní přístav, železnice, ropovody. Rafinérie ropy, průmysl chemický
(hnojiva), textilní, farmaceutický. – V antice řecká osada Clysma. V 7. stol.
obsazen Araby (Kolsum), v 16. stol. dobyt osmanskou říší. Vzrůst významu po
otevření Suezského průplavu (1869).
arabsky
Búr Saíd – město v Egyptě u Středozemního moře při vjezdu do Suezského průplavu;
467 000 obyvatel (1995). Světově významný námořní přístav. Průmysl loďařský,
textilní, potravinářský, chemický. – Port Said založen v roce 1859, jeho význam
vzrostl po otevření Suezského průplavu (1869) a železnice (1904). Válečné škody
1956, 1967 – 75 izolován v důsledku izraelské okupace jižního zázemí
města.
arabsky
As Suways – město v Egyptě u Suezského zálivu Rudého moře u jižního vstupu do
Suezského průplavu; 388 000 obyvatel (1992). Významná dopravní křižovatka;
tranzitní přístav, železnice, ropovody. Rafinérie ropy, průmysl chemický
(hnojiva), textilní, farmaceutický. – V antice řecká osada Clysma. V 7. stol.
obsazen Araby (Kolsum), v 16. stol. dobyt osmanskou říší. Vzrůst významu po
otevření Suezského průplavu (1869).
Al-Aqabah
– přístavní město v Jordánsku ve stejnojmenném zálivu Rudého moře; 62 400
obyvatel (1991). Průmysl chemický, odsolování mořské vody, vývoz
fosfátů.
francouzsky
Djibouti – hlavní město a přístav Džibutska, v Adenském zálivu; 383 000 obyvatel
(1995). Hospodářské, správní i kulturní středisko státu. Průmysl potravinářský,
kožedělný. Tranzitní přístav pro Etiopii. Mezinárodní letiště. – Djibouti
založeno v roce 1888 jako francouzský přístav (od 1949 svobodný). 1896 – 1977
správní středisko Francouzského Somálska, od 1977 Džibutské
republiky.
Aden –
přístavní město v Jemenu na pobřeží Adenského zálivu; 398 000 obyvatel (1994).
Hospodářské a kulturní středisko, významný námořní přístav. Průmysl textilní,
potravinářský, tabáku, petrochemický. Získávání soli z mořské vody. Rybolov.
Mezinárodní letiště. – Starověký přístav, ve 4. stol. křesťanství, v 6. stol.
byl dobyt Peršany, v 7. stol. Araby, 1839 – 1967 britská kolonie, v roce 1955
získal vnitřní samosprávu, 1967 – 90 hlavní město Demokratického
Jemenu.
sinhálsky
Kolamba, Kolombo – hlavní město Šrí Lanky, při ústí řeky Kelani do Indického
oceánu; 615 000 obyvatel (1990), aglomerace 2,1 mil. obyvatel (1994).
Hospodářské, dopravní, politické a kulturní středisko. Průmysl loďařský,
hutnický, chemický, petrochemický, textilní, potravinářský. Dopravní křižovatka.
Muzeum, univerzita (1942), vědeckovýzkumné ústavy. – Colombo založeno v 1. stol.
př. n. l., v roce 1517 n. l. se zde usadili Portugalci, v letech 1656 – 1796
Nizozemci, 1796 – 1948 Britové. Od 1948 hlavní město. V letech 1983 – 87
občanská válka (národnostní rozpory Tamilů se Sinhálci, trvající do
současnosti).
Mumbaí –
přístavní město na západě Indie, hlavní město státu Maháráštra; 9,9 mil.
obyvatel, aglomerace 16 mil. obyvatel (1997). Významné hospodářské středisko.
Průmysl textilní, papírenský, chemický, petrochemický, potravinářský,
strojírenský (loďařský), polygrafický, jaderné energetiky a filmový. Dopravní
křižovatka; letiště. Muzeum, zoologická zahrada, univerzita (1857), technika a
jiné vysoké školy, vědeckovýzkumné ústavy. Skalní chrámy v Elefantě u Bombaje
jsou součástí světového kulturního dědictví. – Bombaj v roce 1534 ovládnuta
Portugalci, 1661 – 65 Angličany, od 1687 do 19. stol. administrativní centrum
britských kolonií od Adenu po Indii.
anglicky
Calcutta – město na východě Indie, 140 km od pobřeží Bengálského zálivu; 4,4
mil. obyvatel (1991), aglomerace 11,0 mil. obyvatel (druhá největší v Indii,
1991). Průmysl textilní, strojírenský, loďařský, potravinářský, hutnický,
chemický, elektrotechnický. Dopravní křižovatka; přístav, mezinárodní letiště.
Národní knihovna, univerzita (1857, 1955, 1962). Historické památky: chrámy v
Badrídásově zahradě, pevnost Fort William (1696), památník královny Viktorie,
několik křesťanských kostelů. – Kalkata založena 1690 Angličany, v letech 1857 –
1912 sídlo britské koloniální správy v Indii.
město v
jižním Pákistánu u Arabského moře západně od ústí Indu; 9,3 mil. obyvatel
(1998). Průmysl textilní, chemický, petrochemický, cementářský, hutnický,
jaderné energetiky. Plynovod. Přístav, mezinárodní letiště. Galerie, muzeum,
univerzita (1951), vědeckovýzkumné ústavy. – Karáčí založeno asi 1725, v letech
1947 – 59 hlavní město Pákistánu.
anglicky
Madras, od 1997 oficiální název Čennai, anglicky Chennai – město v jihovýchodní
Indii u Indického oceánu; 3,8 mil. obyvatel (aglomerace 5,4 mil. obyvatel,
1991). Správní středisko státu Tamilnádu, hospodářské a obchodní centrum jižní
části Indie. Průmysl textilní, potravinářský, kožedělný, chemický,
petrochemický. Významný přístav (obrat 13 mil. t ročně), mezinárodní letiště.
Univerzita (1857). – V 16. stol. portugalská osada. Město vzniklo po roce 1639
(britská základna, Pevnost St. George).
hlavní
město a přístav Senegalu, na poloostrově Zelený mys u Atlantského oceánu; 785
000 obyvatel, aglomerace 1,9 mil. obyvatel (1994). Významné průmyslové,
obchodní, finanční, dopravní i kulturní centrum státu i západní Afriky, sídlo
afrického Institutu pro hospodářský rozvoj a plánování (IDEP). Převažuje průmysl
potravinářský, chemický a petrochemický. Tepelné elektrárny. Mezikontinentální
křižovatka námořních a letištních linek, železniční trať do vnitrozemí. Muzeum
afrického umění, divadlo, univerzita (1957), vědeckovýzkumné ústavy, knihovny,
archív. Každoročně cíl Rallye Paříž – Dakar. – Dakar založen v roce 1857 jako
francouzská pevnost, 1904 – 58 správní středisko Francouzské západní Afriky,
1959 – 60 hlavní město Federace Mali, od roku 1960 hlavní město
Senegalu.
hlavní
město Libérie, u Atlantského oceánu; aglomerace 962 000 obyvatel (1996). Největší
průmyslové středisko státu. Průmysl petrochemický, potravinářský (zpracování
ryb). Vývozní přístav, mezinárodní letiště, železnice a silniční křižovatka.
Muzeum Afriky, knihovny, vědeckovýzkumné ústavy. Univerzita (1951). – Monrovia
byla založena v roce 1822 jako City of Christ, hlavní město Libérie od roku
1847. 1991 – 96 boje občanské války.
afrikánsky
Kaapstad, anglicky Cape Town – město v Republice Jižní Afrika u Atlantského
oceánu; 855 000 obyvatel (1991), aglomerace 2,35 mil. obyvatel (1991). Průmysl
strojírenský, loďařský, automobilový, petrochemický, chemický, cementářský,
textilní, potravinářský. Dopravní křižovatka; významný přístav (z největších v
Africe), mezinárodní letiště. Univerzita (1918). Sídlo parlamentu JAR.
Historické památky (nejstarší kostel v jižní Africe z 1699, radnice z 1755,
anglikánská a katolická katedrála z 1830 a 1851) – Kapské Město založeno v roce
1652 Nizozemci, 1795 – 1803 obsazeno Brity, 1803 – 06 Nizozemci, od 1806 centrum
britské Kapské kolonie. Od 1902 součást Jihoafrické unie, později JAR.
Džíbúti
francouzsky
Djibouti – hlavní město a přístav Džibutska, v Adenském zálivu; 383 000 obyvatel
(1995). Hospodářské, správní i kulturní středisko státu. Průmysl potravinářský,
kožedělný. Tranzitní přístav pro Etiopii. Mezinárodní letiště. – Djibouti
založeno v roce 1888 jako francouzský přístav (od 1949 svobodný). 1896 – 1977
správní středisko Francouzského Somálska, od 1977 Džibutské
republiky.
hlavní
město (aglomerace 3,2 mil. obyvatel); významný námořní přístav (obrat 290 mil.
t, 1994, 2. místo na světě).
Singapurská
republika, anglicky Republic of Singapore, čínsky Xinjiapo Gongheguo, malajsky
Republik Singapura, tamilsky Singapur Kudiyarasu – stát v jihovýchodní Asii na
ostrovech v Singapurském průlivu; 648 km2, 3,2
mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 4 883 obyv./km2, úřední
jazyky angličtina, čínština, malajština a tamilština, měnová jednotka
singapurský dolar (SGD) = 100 centů. – Největší ostrov Singapur (572
km2) má
mírně zvlněný povrch (maximálně 166 m n. m.). Spolu s několika menšími ostrůvky
s korálovými útesy je oddělen úzkým průlivem od jižního cípu Malajského
poloostrova.
Thanh
phô Ho Chi Minh, do roku 1975 Saigon – město v jižním Vietnamu v deltě Mekongu u
břehu Jihočínského moře; 4,3 mil. obyvatel (1993). Průmysl strojírenský
(dopravní prostředky), hnojiv, elektrotechnický, papírenský, tabákový. Přístav,
letiště. Muzea, botanická zahrada, univerzita (1954). – Město vzniklo v 17.
stol., 1945 – 75 hlavní město jižního Vietnamu.
Djakarta,
dříve Batavia – hlavní město Indonésie, na západě Jávy u Jávského moře; 9,3 mil.
obyvatel (1996). Politické a hospodářské středisko státu. Průmysl potravinářský,
textilní, oděvní, chemický, stavebních hmot, kožedělný, strojírenský, loďařský.
Hlavní indonéský přístav, mezinárodní letiště. Muzeum, divadlo, univerzita
(1950), vědecké a výzkumné ústavy. – Původně osada Sunda Kelapa, v 16. stol.
portugalská misijní stanice, v roce 1619 obsazena Nizozemci (Batavia, centrum
nizozemských držav). Hlavní město Indonésie od roku 1949.
Guangzhou,
Kuang-čou – město v jižní Číně u pobřeží Jihočínského moře; 2,9 mil. obyvatel
(1990), aglomerace 6,6 mil. obyvatel (1996) – Průmysl textilní, potravinářský,
strojírenský, loďařský, chemický, papírenský. Veletrhy. Dopravní křižovatka,
významný přístav. Muzeum, botanická zahrada, dvě univerzity (1924, 1958),
vědecko-výzkumné ústavy. – Kanton založen ve 3. stol. př. n. l.; od starověku
významný přístav pro obchod mezi Asií a Evropou. Ve 20. stol. centrum
revolučního a nacionalistického hnutí.
barmsky
Yangôn – hlavní město Barmy, u Andamanského moře; 3,9 miliónu obyvatel (1995).
Politické, kulturní a hospodářské středisko státu. Významné obchodní středisko
(asi 80 % zahraničního obchodu země). Průmysl textilní, chemický, gumárenský,
potravinářský, petrochemický, dřevozpracující (teakové dřevo) aj. Přístav.
Mezinárodní letiště. Muzea, zoologická zahrada. Dvě univerzity (1920, 1963).
Historické památky (pozlacená pagoda Shwe Dagon). – V 6. stol. rybářská osada,
od roku 1755 hlavní město Barmy. V 19. stol. několikrát dobýván Brity, 1930
poškozen zemětřesením a záplavami, během 2. světové války (za japonské okupace)
poničen. Od roku 1948 hlavní město samostatné Barmy. Koncem 20. stol. ekonomický
úpadek (izolace).
město v
severním Vietnamu v deltě Rudé řeky u Tonkinského zálivu; 1,6 mil. obyvatel
(1993). Průmysl strojírenský, loďařský, hutnický, cementářský, bavlnářský.
Významný přístav, rybolov. – Původně rybářská vesnice, přístav budován od konce
19. stol. Válečné škody v roce 1946, 1965 – 68 a 1972.
anglicky
Hong Kong, čínsky Xianggang (Siang-kang) – zvláštní administrativní oblast Číny,
ve východní části země u Jihočínského moře; 1 095 km2; 6,7 mil. obyvatel (1998),
hustota zalidnění 6 107 obyv./km2; úřední jazyk angličtina a čínština, měnová
jednotka 1 hongkongský dolar (HKD) = 100 centů a čínský juan. – Hornatý
poloostrov Kowloon (až 958 m n. m.) a skupina ostrovů se členitým pobřežím
(největší Landao a Hongkong, 80 km2). Teplé tropické monzunové podnebí se
silnými letními srážkami. – Obyvatelstvo tvoří Číňané (94,9 %), zbytek cizinci
včetně 21 000 uprchlíků z Vietnamu. Náboženství buddhistické, taoistické,
konfuciánské, asi 9 % křesťanů, 1 % muslimů. Přirozený přírůstek 0,4 % obyvatel
(1997) ročně, střední délka života mužů 76 let, žen 82 let. Negramotnost 12,8 %
(1991). Urbanizace 93 % (1990). – Významné mezinárodní finanční (3. největší na
světě) a obchodní centrum s rozvinutou sférou služeb. Hrubý domácí produkt 26
000 USD/obyvatele (1997). Podíl ekonomicky aktivních obyvatel 51 % (1996), z
toho 0,4 % pracuje v zemědělství a 25,7 % v průmyslu. Zemědělství má okrajový
význam (jen 7 000 ha půdy), drtivá většina potravin se dováží. Průmysl je
závislý na dovozu surovin (zejména z Číny): nejvýznamnější textilní (výroba
oděvů a látek), elektrotechnický, strojírenský (přesná mechanika), dále
loďařský, polygrafický, cementářský, zpracování ropy, výroba cigaret, filmů.
Přístav (obrat 110,9 mil. t ročně, 1994, 8. místo na světě), mezinárodní letiště
Kai Tak (28 mil. cestujících ročně, 1999; třetí největší v Asii). Velký reexport
z Číny. Významný cestovní ruch (příjem 8,3 mld. USD, 1994). Vojenská základna. –
Území Hongkongu od 20. let 19. stol. využíváno britskými obchodníky s opiem jako
přístav. V roce 1841 obsazen Angličany a 1842 nankingskou smlouvou odstoupen
Velké Británii „na věčné časy“ (1843 vyhlášena korunní kolonie Victoria), na
základě pekingské smlouvy 1860 připojen poloostrov Kowloon a 1. 7. 1898
pevninská část (tzv. New Territories) s přilehlými ostrovy (pronájem na 99 let).
Od 1930 jednání o navrácení Hongkongu Číně, 1941 – 45 japonská okupace, po 2.
světové válce velký příliv čínské emigrace. V roce 1984 podepsána dohoda o
přechodu Hongkongu pod čínskou svrchovanost 1. 7. 1997. Čína se zavázala na
dalších 50 let zachovat autonomii Hongkongu (vyjma zahraniční politiky a
obrany), udržovat v platnosti současný hospodářský a politický systém,
souhlasila se statutem nezávislého celního území, s volným pohybem zboží i
kapitálu a s konvertibilitou hongkongského dolaru. Ve 2. polovině 80. let příliv
asi 60 000 uprchlíků z Vietnamu. Od 1992 demokratické reformy (nový volební
systém), jež se setkaly s odporem Číny. 1. 7. 1997 přešel Hongkong pod správu
Číny jako území se zvláštním statutem. – Zákonodárným orgánem je Prozatímní
zákonodárné shromáždění (60 členů). Administrátor Tung Chee-hwa (Tung
Ťien-chua).
Shanghai
– město na východě Číny při ústí řeky Chang Jiang do Východočínského moře; 7,8
mil. obyvatel (1991, největší v zemi), aglomerace 14,6 mil. obyvatel (1998). Je
nejvýznamnějším průmyslovým a obchodním střediskem Číny. Město leží v pobřežní
rovině a zčásti na ostrovech. – Průmysl strojírenský, elektrotechnický,
loďařský, hutnický, textilní, chemický, petrochemický, kožedělný, papírenský aj.
Významná dopravní křižovatka; je to nejdůležitější čínský přístav (obrat 170
mil. t, 1996, šesté místo na světě), dvě letiště. Muzea, divadla, opera.
Středisko vzdělanosti: několik univerzit (nejstarší založena v roce 1895),
vědeckovýzkumné ústavy, akademie věd. – Osídlení od 5. století. Město založeno v
10. stol. V roce 1842 přístav otevřen evropským obchodníkům, poté nastal rychlý
ekonomický rozvoj. V roce 1927 zde bylo potlačeno komunistické povstání, v
letech 1937 – 45 japonská okupace (válečné škody). V roce 1949 Šanghaj dobyta
komunistickými oddíly.
Fu-čou –
provinční a přístavní město v Číně ve Fujianu; 875 000 obyvatel (1990). Průmysl
chemický, papírenský, strojírenský, stavebních hmot. Námořní přístav. Muzeum,
technika.
[tchien-ťin],
Tchien-ťin – město v severovýchodní Číně jihovýchodně od Pekingu; 5,8 mil.
(1993) obyvatel, aglomerace 9,5 mil. obyvatel (1998, třetí největší v zemi).
Druhé nejvýznamnější průmyslové středisko Číny po Šanghaji, tradiční obchodní a
finanční centrum, hlavní přístav severní Číny. Město leží v nížině kolem řeky
Hai. Kontinentální klima s velkými rozdíly teplot. – Průmysl těžkého
strojírenství, chemický, hutnický (železo, ocel), loďařský, textilní,
potravinářský, gumárenský. Významná dopravní křižovatka; říční přístav přístupný
pro námořní lodě, vnitrozemské průplavy, několik železnic a dálnic, metro
(1983). Veletrhy. Muzea, Palác kultury, opera. Dvě univerzity (1895, 1919) a
jiné vysoké školy. – Tianjin byl založen asi v 11. stol., od 13. stol. významné
obchodní centrum. V roce 1858 přístav otevřen Evropanům. 1937 – 45 japonská
okupace. V roce 1949 dobyt komunistickou armádou.
město v
Japonsku na ostrově Honšú; 1,4 mil. obyvatel (1995). Průmysl strojírenský,
loďařský, textilní, chemický, ocelářský. Dopravní křižovatka; významný přístav,
mezinárodní letiště. Muzeum. Dvě univerzity (1948, 1949) a jiné vysoké školy. –
Rozvoj od 2. pol. 19. stol. Za 2. světové války zničeno bombardováním, v roce
1995 poškozeno zemětřesením.
město v
Japonsku (druhé největší v zemi) na ostrově Honšú v Tokijském zálivu; 3,3 mil.
obyvatel (1995). Konurbace s Tokiem 26,8 mil. obyvatel (1995). Průmysl
strojírenský, loďařský, elektrotechnický, petrochemický, textilní, ocelářský.
Významná dopravní křižovatka a důležitý přístav, metro. Muzeum, několik
univerzit a jiných vysokých škol. – Původně malá vesnice (1859 jen 350
obyvatel), 1923 téměř zničena zemětřesením a požárem, 1945
bombardováním.
Tókjó –
hlavní město Japonska, na jihovýchodním pobřeží ostrova Honšú u Tokijského
zálivu; 8,0 mil. obyvatel (1995), aglomerace 11,8 mil. obyvatel (1996).
Politické, obchodní, finanční a kulturní centrum země. Město leží v kotlině
obklopené nízkými vrchy. Subtropické podnebí s horkým a vlhkým létem. Tokio je
součástí širší konurbace Tokio – Jokohama (26,8 mil. obyvatel, 1995; největší
souvisle urbanizované území světa). – Všestranný průmysl; nejvýznamnější
strojírenský, automobilový, elektrotechnický, loďařský, chemický, petrochemický,
textilní. Námořní přístav (obrat 93 mil. t, 1997), dvě mezinárodní letiště (76
mil. cestujících, 1999; čtvrtá největší letecká křižovatka světa), metro. Sídlo
mezinárodních finančních institucí, významných světových bank, burzy. Národní
muzeum, galerie, divadla, botanická a zoologická zahrada. Několik univerzit
(nejstarší 1877) a další vysoké školy. Dějiště letních olympijských her v roce
1964. Moderní stavby (radnice, katedrála, olympijský stadión). – Původně
rybářská osada Edo, od roku 1457 pevnost. 1603 – 1867 sídlo šógunátu Tokugawa.
Po zániku šógunátu od 1868 sídlo císaře; název změněn na Tokio. V roce 1923
město poškozeno zemětřesením, 1944 – 45 bombardováním. Rychlý hospodářský rozvoj
po 2. světové válce.
město na
jihovýchodě Korejské republiky u Korejského průlivu; 3,8 mil. obyvatel (1995,
druhé největší v zemi). Významné průmyslové středisko; průmysl strojírenský,
automobilový, petrochemický, textilní, loďařský, hutnický, elektrotechnický,
rybný aj. Mezinárodní letiště, metro. Významný přístav (obrat 82 mil. t, 1994).
Muzea. Univerzita (1946) a jiné vysoké školy. – Od 14. stol. přístav otevřený
cizincům. 1592 – 98 japonská okupace.
[monreal],
anglicky Montreal – město v Kanadě v provincii Québec u soutoku řek Ottawy a Sv.
Vavřince; 1,1 mil. obyvatel, aglomerace 3,3 mil. obyvatel (1996, 2. největší v
zemi). Významné obchodní, finanční, průmyslové a kulturní středisko. Průmysl
spotřební, potravinářský, textilní, strojírenský (dopravní stroje), loďařský,
elektrotechnický, letecký, chemický, petrochemický. Významná dopravní
křižovatka; námořní přístav, železnice, mezinárodní letiště, metro. Centrum
kulturního a politického života Frankokanaďanů. Muzea, divadla, planetárium,
botanická a zoologická zahrada. Vědecké instituce, několik univerzit (nejstarší
z roku 1821). Četné klasicistní a secesní památky. – První osada 1611 (zničena
Indiány), 1642 misijní středisko, 1775 – 76 obsazeno Američany, 1844 – 49 hlavní
město Kanady. Místo konání světové výstavy Expo ’67 a letních olympijských her v
roce 1976.
[kebek],
město na východě Kanady na řece sv. Vavřince, správní středisko provincie
Québec; 167 500 obyvatel, aglomerace 672 000 obyvatel (1991). Převážně
frankofonní obyvatelstvo. Průmysl papírenský, potravinářský, loďařský,
strojírenský. Námořní přístav. Mezinárodní letiště. Univerzita (1852). Cestovní
ruch. Historické památky (od 17. stol. královský palác, anglikánské a katolické
kostely) součástí světového kulturního dědictví. – V roce 1608 byla založena
Francouzi osada obchodníků s kožešinami. 1690 a 1711 neúspěšné pokusy Britů o
dobytí Québecu, v britských rukou až od roku 1759. 1795 – 1865 hlavní město
britské kolonie Dolní Kanada, od roku 1865 hlavní město kanadské provincie
Québec.
město na
jihozápadě Kanady v Britské Kolumbii u Tichého oceánu; 472 000 obyvatel (1991),
aglomerace 1,8 mil. obyvatel (1996, třetí největší v zemi). Průmyslové, obchodní
a finanční středisko západní Kanady. Průmysl dřevozpracující, strojírenský
(zemědělské stroje), loďařský, rybný, hutnický, chemický, petrochemický,
potravinářský. Dopravní křižovatka; nejzápadnější bod transkanadské železnice a
dálnice, námořní přístav (vývoz obilí a rud), mezinárodní letiště. Ropovod a
plynovod z Alberty. Muzea, divadla, galerie, zoologická zahrada, akvárium.
Univerzita (1908, 1963). – Vancouver byl založen v roce 1870 (Granville), město
od 1886. Rozvoj po otevření Panamského průplavu (vývoz dřeva a obilí na východ
USA a do Evropy).
[šikágou],
město na severu USA (stát Illinois) u Michiganského jezera; 2,7 mil. obyvatel
(1996), aglomerace 8,6 mil. obyvatel (1996). Třetí největší metropolitní oblast
USA, významné obchodní, průmyslové, dopravní, finanční i kulturní středisko.
Průmysl hutnický (ocelárny), petrochemický, strojírenský (dieselové motory,
zemědělské stroje), potravinářský, elektrotechnický, dopravní zařízení. Jedna z
nejvýznamnějších železničních, dálničních a leteckých křižovatek USA;
mezinárodní letiště O’Hare je v počtu odbavených cestujících (82 mil., 1999)
třetí největší na světě. Metro, systém městských expresních dálnic, přístav.
Divadlo, muzeum, filharmonie, knihovny a galerie. Několik univerzit (nejstarší
1892). Výstavné centrum (The Loop) s významnou moderní architekturou (viz též
chicagská škola), mrakodrapy (administrativní budova Sears Tower, 443 m). Česká
menšina. – Chicago založeno v roce 1804 jako Fort Dearborn při ústí řeky Chicago
do Michiganského jezera; město od 1837, vyhořelo 1871. V roce 1886 mezinárodně
významná tzv. chicagská stávka za osmihodinovou pracovní dobu. Ve 20. letech 20.
stol. proslulé korupcí a gangsterstvím.
[dýtrojt],
město a přístav v USA ve státě Michigan na jezeře St. Clair a řece Detroit; 1,0
mil. obyvatel (1996), aglomerace 5,3 mil. obyvatel (1996). Významné průmyslové a
dopravní středisko. „Hlavní město“ amerického automobilového průmyslu (centrály
společnosti General Motors, Ford – hlavní závody v blízkém městě Flint – a
Chrysler), výroba plechů, laků, technického skla. Dopravní křižovatka; významný
přístav (spojen tunely s kanadským Windsorem); mezinárodní letiště (32 mil.
cestujících ročně, 1999). – Detroit založen v roce 1701
Francouzi.
město na
jihu Kanady, hlavní město provincie Ontario; 654 000 obyvatel (1996), aglomerace
4,3 mil. obyvatel (1996). Centrum největší kanadské aglomerace, nejvýznamnější
hospodářské a finanční středisko země; metropolitní oblast Toronto soustřeďuje
asi polovinu zpracovatelského průmysl Kanady. Město leží v nížině na severním
břehu jezera Ontario. Kontinentální klima. – Průmysl strojírenský,
elektrotechnický, letecký, petrochemický, chemický, automobilový, potravinářský,
polygrafický, oděvní aj. U města jaderná elektrárna Pickering (2 570 MW).
Významná dopravní křižovatka; síť dálnic, přístav, mezinárodní letiště (27 mil.
cestujících, 1999; nejvíce v Kanadě), metro. Sídlo finančních institucí, burzy.
Muzea, galerie, divadla, opera, filharmonie, zoologická zahrada. Několik
univerzit (nejstarší z roku 1827) a jiné vysoké školy. Moderní architektura
(televizní věž CN Tower vysoká 553 m, Nová radnice, hala Sky Dome). – Původně
indiánská osada. Zač. 18. stol. vznikla francouzská pevnost, 1793 britská osada
York (v roce 1813 zničena Američany, obnovena 1817). Od roku 1834 název Toronto,
1849 – 51 a 1855 – 59 správní středisko Kanady. Od roku 1867 hlavní město
provincie Ontario.
[njú
jórk], Nový York – město na východě USA ve státě New York ležící u ústí řeky
Hudson do Atlantského oceánu; 7,4 mil. obyvatel (1996), aglomerace 16,3 mil.
obyvatel (1995, třetí největší na světě). – Městské čtvrtě Manhattan (obchodní
centrum), Queens, Brooklyn, Richmond, Bronx. Kromě pevniny zahrnuje i ostrovy
Manhattan, Long Island (část), Staten Island aj. Tvoří jádro největší sídelní
aglomerace USA, která zasahuje do států New Jersey a Connecticut a zahrnuje 17
dalších měst. Hospodářské, obchodní, dopravní a kulturní centrum USA a největší
finanční centrum na světě (burza). Je zde sídlo OSN, centrály nejvýznamnějších
světových průmyslových, obchodních a dopravních společností, bank a pojišťoven
(jsou soustředěny na Manhattanu). Kromě těžkého průmyslu jsou zde zastoupena
všechna odvětví, hlavně průmysl potravinářský, oděvní, textilní, obuvní,
polygrafický, kosmetický. Významný přístav (obrat 47,3 mil. t, 1994, osmý
největší v USA). Významná dopravní křižovatka; tři letiště (J. F. Kennedy
Airport, Newark, La Guardia; dohromady 85 mil. cestujících ročně, 1999, druhý
největší letecký uzel světa po Londýnu), systém expresních dálnic, mostů
(Verrazano Narrows Bridge, Brooklyn Bridge), tunelů (Lincoln Tunnel), rozsáhlé
metro. Jsou zde četná muzea (Guggenheimovo) a galerie, divadla (zejm. na
Broadwayi), Metropolitní opera, kulturní střediska (Lincoln a Rockefeller
Center), zahrady, parky (Central Park). Několik univerzit (Columbijská, byla
založena v roce 1754) a jiné vysoké školy, knihovny, vědeckovýzkumné ústavy,
Akademie věd. – Katedrála z 19. stol., mrakodrapy (World Trade Center, Empire
State Building aj.). Na ostrově Ellis Island se nachází Muzeum přistěhovalectví
(dříve kontrolní a karanténní stanice pro imigranty). Socha Svobody (výška sochy
46 m, s podstavcem 93 m, vztyčena roku 1886) na ostrově Liberty Island je
součástí světového kulturního dědictví. Významný je cestovní ruch. – New York
byl založen v roce 1626 Nizozemci jako Nový Amsterdam, po dobytí anglickými
kolonisty v roce 1664 byl nazván New York. V letech 1789 – 90 sídlo vlády, v
letech 1789 – 97 hlavní město státu New York.
[bóltymór],
přístavní město v USA ve státě Maryland v hloubi zálivu Chesapeake Bay; 675 000
obyvatel (1996), aglomerace 2,4 mil. obyvatel (1996). Průmysl chemický, hutní
(ocel, měď), loďařský, potravinářský, elektrotechnický. Dopravní křižovatka; z
přístavu export zejm. uhlí a obilí. – Baltimore založen v roce
1729.
město na
jihovýchodě USA ve státě Florida u Mexického zálivu; 285 000 obyvatel (1996),
aglomerace (včetně Saint Petersburgu) 2,2 miliónu obyvatel (1996). Průmysl
strojírenský, elektrotechnický, potravinářský, chemický (hnojiva),
konzervárenský, tabákový (výroba doutníků). Námořní přístav (vývoz fosfátů),
mezinárodní letiště. Turistické středisko, v okolí mořské
pláže.
[njú
órlijenz], město na jihu USA ve státě Louisiana ležící v deltě Mississippi; 477
000 obyvatel (1996), aglomerace 1,3 mil. obyvatel (1996). Významné obchodní,
dopravní a kulturní středisko jižní části USA. Významný přístav. Průmysl
loďařský, petrochemický, rybný, oděvní, průmysl hnojiv. Rybolov. Dopravní
křižovatka; dvě letiště. Muzeum, čtyři univerzity (nejstarší z roku 1834),
vědeckovýzkumné ústavy. Francouzské kulturní tradice a koloniální architektura
(French Quarter, Bourbon Street). Středisko tradičního jazzu, festivaly (Mardi
Gras). Cestovní ruch. – New Orleans založen v roce 1718.
španělsky
La Habana – hlavní město Kuby na severním pobřeží ostrova; 2,2 mil. obyvatel
(1994). Politické, hospodářské a kulturní středisko státu. Průmysl
petrochemický, cukrovarnický, tabákový, ocelářský, textilní, farmaceutický,
strojírenský, potravinářský. Dopravní křižovatka; nejvýznamnější kubánský
přístav, mezinárodní letiště. Univerzita (1728). Četné historické památky (staré
město z 1671 – 1702, barokní katedrála, pevnostní stavby), centrum součástí
světového kulturního dědictví. Havana založena v roce 1515 na jižním pobřeží,
1519 přeložena na dnešní místo, v roce 1555 zničena piráty, 1762 – 63 obsazena
Brity, 1898 – 1902 USA, od roku 1902 hlavní město Kuby.
[santjago
de kuba], město na jihovýchodním pobřeží Kuby; 432 000 obyvatel (1995, druhé
největší v zemi). Průmysl petrochemický (zpracování dovážené ropy),
strojírenský, textilní, potravinářský. Dopravní křižovatka; letiště, námořní
přístav (vývoz cukru, tabáku, rumu). Univerzita (1947). – Město založeno v roce
1514; 1522 – 89 hlavní město Kuby. V roce 1898 zde USA zničily španělskou
flotilu. 26. 7. 1953 se F. Castro neúspěšně pokusil dobýt místní
kasárna.
přístavní
město v Panamě při ústí Panamského průplavu do Tichého oceánu; asi 3 000
obyvatel. Středisko bývalého Panamského průplavového pásma; most přes průplav
(délka 1 650 m). Přístav, suché doky a námořní a železniční opravny. – Balboa
založena Američany v roce 1914. Pojmenována dle španělského conquistadora V. N.
Balboi.
španělsky
Ciudad de Panamá – hlavní město Panamy, na pobřeží Tichého oceánu nedaleko ústí
Panamského průplavu; 465 000 obyvatel (1997). Průmysl petrochemický, hutnický,
potravinářský. aj. Významný přístav. Dopravní křižovatka; panamerická dálnice,
mezinárodní letiště. Muzea, divadla, knihovny. Dvě univerzity (1935, 1965),
vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (koloniální architektura od 17.
stol.). – Panama byla založena v roce 1519, zničena 1671; 1674 znovu založena na
dnešním místě. Od roku 1903 hlavní město samostatné Panamy. Prudký rozvoj po
otevření Panamského průplavu (1914).
[chuan],
hlavní město Portorika, na severním pobřeží ostrova; 434 000 (1996). Průmysl
petrochemický, cukrovarnický, cementářský, farmaceutický, tabákový, oděvní.
Mezinárodní letiště, námořní přístav. Muzea. Univerzita (1935). Historické
centrum je součástí světového kulturního dědictví (katedrála z 16. – 19. stol.,
kostel San José z 1532, palác La Fortaleza, pevnost San Cristóbal). – Osídlení
od roku 1508, na současném místě od 1521. Od 1533 budováno Španěly mohutné
opevnění; 1598 San Juan krátce dobyt Brity, 1885 povstání proti Španělům. Od
roku 1898 v držení USA.
[sen
frensiskou], město na západě USA ve státě California u Sanfranciského zálivu
Tichého oceánu; 735 000 obyvatel (1996), aglomerace 6,6 mil. obyvatel (1996,
včetně Oaklandu a San Jose). Kulturní a finanční centrum tichomořského pobřeží
USA. Střed města leží na úzkém kopcovitém poloostrově; mosty do Oaklandu (13 km)
a přes záliv Golden Gate (1,8 km). Mírné podnebí s vlhkou zimou. – Průmysl
strojírenský, loďařský, elektrotechnický, textilní, potravinářský, polygrafický,
oděvní. Významná dopravní křižovatka; mezinárodní letiště (40 mil. cestujících,
1999; 6. místo v USA a 10. místo na světě), metro. Námořní přístav. Sídlo
významných finančních institucí (banky, burza). Několik univerzit (nejstarší z
roku 1855), vědeckovýzkumné ústavy. – Město založeno v roce 1776 Španěly (Yerba
Buena), od 1821 součást Mexika, od 1848 USA. Rozmach v období zlaté horečky 1849
– 51. Častá zemětřesení; v roce 1906 bylo téměř celé San Francisco zničeno. V
roce 1945 zde byla založena Organizace spojených národů (OSN) a přijata Charta
OSN.
[riju de
žanejru], město v jihovýchodní Brazílii, hlavní město stejnojmenného spolkového
státu, u zálivu Guanabara Atlantského oceánu; 5,6 miliónu obyvatel (1996),
aglomerace 10,2 mil. obyvatel (1991, třetí největší v Jižní Americe). – Leží v
kopcovitém terénu podél hlubokého mořského zálivu. Dominanty tvoří vrch
Corcovado (705 m n. m.) s Kristovou sochou a skála Cukrová homole (395 m n. m.).
Řada pláží (Copacabana, Ipanema, Botafogo). Vlhké a teplé podnebí. – Druhé
nejvýznamnější průmyslové centrum Brazílie, obchodní a finanční středisko.
Průmysl textilní, obuvnický, loďařský, hutnický, strojírenský, potravinářský,
kožedělný, chemický, gumárenský, farmaceutický. Největší brazilský přístav.
Významná dopravní křižovatka; dvě letiště, metro, most do Niteroi (14,5 km).
Muzea, divadla, opera, zoologická a botanická zahrada. Několik univerzit
(nejstarší z roku 1920), akademie věd, knihovny. Významné středisko cestovního
ruchu, dějiště každoročního karnevalu. Historické památky (koloniální
architektura z 17. – 18. stol.). – Rio de Janeiro bylo založeno v roce 1565
Portugalci. Rozvoj od 17. stol. po objevení zlata v Minas Gerais. 1763 – 1960
hlavní město Brazílie. Industrializace po 1. světové
válce.
město ve
vnitrozemí severní Brazílie, na Amazonce; 1,2 mil. obyvatel (1996). Hospodářské,
obchodní a kulturní středisko rozsáhlé oblasti Amazonie, správní středisko státu
Amazonas. Průmysl petrochemický, chemický, hutnický, dřevozpracující,
strojírenský. Říční přístav dostupný pro námořní lodě, mezinárodní letiště.
Muzea, divadla, botanická zahrada. Univerzita (1965). – Manaus byl založen v
roce 1660 Portugalci; prudký rozvoj na přelomu 19. a 20. stol. díky těžbě
kaučuku.
město v
jižní Brazílii u Atlantského oceánu; asi 70 000 obyvatel (1990). Významný
námořní přístav (obrat 52,5 mil. t, 1993).
město v
jihovýchodní Brazílii u Atlantského oceánu; 421 000 obyvatel (1995). Průmysl
potravinářský, loďařský, petrochemický, hutnický. Dopravní křižovatka. Významný
přístav (vývoz zejm. kávy a dalších zemědělských produktů). – Santos byl založen
v roce 1543.
město v
jihovýchodní Brazílii u Atlantského oceánu, správní středisko státu Espírito
Santo; 266 000 obyvatel (1996). Průmysl textilní, potravinářský, hutnický,
kožedělný. Námořní přístav (vývoz zemědělských produktů, dřeva, železné rudy,
oceli). Univerzita (1961). – Vitória byla založena roku 1535, od roku 1823
správní středisko provincie.
[bvenos],
hlavní město Argentiny, ve federálním distriktu; 200 km2, 3,0
mil. obyvatel (1995); aglomerace 11,3 mil. obyvatel (Gran Buenos Aires, 1995). V
ústí řek Paraná a Uruguaye zv. La Plata. – Hospodářské, obchodní, politické,
kulturní a dopravní středisko státu. Z Buenos Aires vychází 13 železničních
tratí do vnitrozemí i do zahraničí, hustá síť silnic do pampy. Námořním
přístavem Buenos Aires prochází 50 % argentinského exportu a asi 20 % importu.
Průmysl textilní, jatka, chladírny, pivovary, zpracování kůží, obuvnictví, roste
význam strojírenství, železářství a chemického průmyslu. – Buenos Aires založeno
v roce 1536 španělským dobyvatelem Pedrem de Mendozou, 1541 spáleno Španěly (na
útěku před indiány), 1580 obnoveno Juanem de Garay, od 1776 rezidence
místokrálovství Río de la Plata, od 1816 hlavní město Spojených provincií La
Platy, od 1826 hlavní město Argentinské konfederace, od 1880 hlavní město
Argentinské republiky. V té době začíná první imigrační vlna z Evropy (1914 50 %
cizinců, 1938 33 % cizinců, narozených v zahraničí). Mezi imigranty převládali
Španělé a Italové, dále Němci, Poláci, Češi, Židé. Univerzita (založena
1821).
[kaljao],
město v Peru na pouštním pobřeží Tichého oceánu, součást aglomerace Limy;
700 000 obyvatel (1996). Největší námořní přístav v zemi přijímá lodě do 30 000
BRT. Zpracování ropy. Ve městě sídlí technická univerzita. Většina obyvatel se
živí námořním obchodem nebo rybolovem. – Město založili roku 1537 Španělé. V
letech 1746 a 1940 bylo zničeno zemětřesením. Roku 1947 odtud vyjel T. Heyerdahl
na voru Kon-Tiki na plavbu na Tahiti.
město ve
středním Chile u Atlantského oceánu; 283 000 obyvatel (1996). Průmysl hutnický,
chemický, loďařský, textilní, oděvní, kožedělný, potravinářský. Rafinérie ropy.
Dopravní křižovatka; nejvýznamnější chilský přístav, železnice, dálnice. V okolí
přímořská turistická střediska (Vińa del Mar). Muzea. Dvě univerzity (1926,
1928). – Valparaíso bylo založeno v roce 1536, několikrát poškozeno nájezdy
pirátů a zemětřeseními (1906, 1971).
město v
jižním Chile u Magalhăesova průlivu; 120 000 obyvatel (1997). Nejjižnější
velkoměsto světa. Průmysl petrochemický, rybný, dřevozpracující, potravinářský.
Významný přístav. Letiště. Muzeum. Turistické středisko. – V roce 1843 založena
trestanecká kolonie, město od 1849.
[gvajakil],
město v Ekvádoru na pobřeží Tichého oceánu v ústí řeky Guayas; nejlidnatější
město státu, 1,9 mil. obyvatel (1996), hlavní město provincie Guayas.
Nejvýznamnější ekvádorský přístav, průmysl petrochemický a chemický, textilní,
potravinářský, dřevozpracující, pivovarnický. Mezinárodní letiště, železniční
spojení do vnitrozemí. Univerzita (1867). – Guayaquil založen Španěly v roce
1535, zničen Indiány, opět založen 1537. V minulosti těžce poškozován požáry a
epidemiemi malárie a žluté zimnice.
[bvenabentura],
přístavní město v západní Kolumbii v departementu Valle de Cauca; 267 000
obyvatel (1995). Středisko rybolovu, vývoz kávy.
[kartachena],
přístavní město na severu Kolumbie, administrativní středisko departementu
Bolívar, na vlhkém pobřeží Karibského moře; 813 000 obyvatel (1997). Průmysl
potravinářský, kožedělný, obuvnický, rafinérie ropy. Kanálem Canal del Dique
spojena s řekou Magdalenou. Arcibiskupství, univerzita (1827), koloniální
stavby. – Založena v roce 1533 Španěly jako Cartagena de las Indias, v
koloniálním období opevněné překladiště pro území dnešní Kolumbie, Ekvádoru a
Venezuely. V roce 1811 vyhlášena nezávislost.
[edelejd],
hlavní město členského státu South Australia, na jižním pobřeží Austrálie u
zálivu sv. Vincenta ve Velkém australském zálivu na řece Torrens; 1,1 mil.
obyvatel (1996). Průmysl strojírenský, hlavně automobilový, chemický,
potravinářský, textilní. Dopravní křižovatka; významný přístav (vývoz obilí a
vlny). Muzea, vysoké školy (univerzita založena 1874), moderní výstavba. –
Adelaide založeno v roce 1836.
město v
jihovýchodní Austrálii u Tasmanova moře, hlavní město státu New South Wales;
aglomerace 3,9 mil. obyvatel (1996, největší v Austrálii). Nejvýznamnější
průmyslové a obchodní středisko Austrálie. Město leží v pahorkatině mezi
pobřežím a Modrými horami na západě. – Průmysl hutnický, strojírenský (dopravní
prostředky), elektrotechnický, chemický, sklářský, polygrafický, textilní,
potravinářský. Rafinérie ropy. Dopravní křižovatka; námořní přístav, mezinárodní
letiště, metro. Muzea, galerie, divadla, opera, zoologická a botanická zahrada.
Několik univerzit (nejstarší z roku 1850), vědeckovýzkumné ústavy. Architektura
z 19. stol. (parlament, radnice, katedrály), budova opery (1959 – 73), přístavní
most (1932). – Sydney bylo založeno v roce 1788 jako britská trestanecká kolonie
a první stálá evropská osada v Austrálii. Od roku 1842 hlavní město kolonie, od
1901 svazového státu New South Wales.
[melbern],
město v jihovýchodní Austrálii u Bassova průlivu; aglomerace 3,3 mil. obyvatel
(1996, druhé největší v zemi). Významné dopravní, obchodní, finanční a kulturní
středisko. Průmysl strojírenský (zejm. dopravní prostředky), textilní, oděvní,
chemický, potravinářský, gumárenský. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště,
trajekty na Tasmánii. Muzea, knihovny, galerie, botanická a zoologická zahrada;
rozlehlé parky. Moderní výstavba, mrakodrapy. Několik univerzit (1964),
vědeckovýzkumné ústavy. Dějiště letních olympijských her v roce 1956. –
Melbourne bylo založeno v roce 1835, prudký rozvoj v 50. letech 19. stol. 1901 –
27 hlavní město Austrálie.
[brizben],
přístavní město ve východní Austrálii, hlavní město členského státu Queensland,
v zátoce Moreton Bay na řece Brisbane; 1,5 mil. obyvatel (v aglomeraci 1996).
Významné obchodní a průmyslové středisko. Průmysl loďařský, strojírenský (hlavně
automobilový), petrochemický, potravinářský, dřevozpracující. Dopravní
křižovatka; letiště, velký přístav. Muzea, galerie, observatoř, knihovny,
zoologická a botanická zahrada. Vysoké školy, univerzita (založena 1909). V roce
1988 dějiště světové výstavy EXPO. – Brisbane založen 1824 jako trestanecká
osada.
[pérs],
město v jihozápadní Austrálii, správní středisko svazového státu Western
Australia, při ústí řeky Swan do Indického oceánu; aglomerace 1,3 miliónů
obyvatel (1996). Průmysl hutnický (ocel, hliník, nikl), petrochemický, chemický,
potravinářský, strojírenský. Námořní přístav. Dopravní křižovatka; mezinárodní
letiště, počátek transaustralské železnice do Sydney. Muzea, galerie, knihovny,
botanická a zoologická zahrada. Dvě univerzity (1911, 1975), vědeckovýzkumné
ústavy. – Osada založena Brity v roce 1829, město od 1856. Hospodářský rozvoj po
roce 1890 (objevení zlata v Kalgoorlie, výstavba přístavu a
železnice).
[frímentl], přístavní město na jihozápadním pobřeží Západní Austrálie v ústí řeky Swan; 21 000 obyvatel (1992). Přístav u Perthu, mezinárodní význam.